Aktuální číslo:

2019/4

Téma měsíce:

Krajina

SLAVOMIL STROHS: Josef Winternitz a teorie relativity

Filosofia, nakl. Filosofického ústavu AV ČR, Praha 1995, 56 str., náklad a cena neuvedeny
 |  5. 1. 1996
 |  Vesmír 75, 43, 1996/1

Útlá knížka nás seznamuje s osobností Einsteinova přítele a horlivého propagátora jeho teorie Josefa Winternitze. Její značnou část představuje dokumentační materiál (zpráva v místním sociálnědemokratickém listu Vorwärts o Winternitzově liberecké populární přednášce z r. 1921 a jeho korespondence s rodinou), který je uváděn v německém originále a překladu, takže knížka je vlastně téměř poloviční co se obsahu týče, než odpovídá jejímu stránkovému rozsahu.

Mne osobně na knížce upoutaly především biografické údaje o autorovi a některé drobnosti v dopisech, jmenovitě Winternitzovo líčení jeho návštěvy u Einsteina v Berlíně, to, že jeho přednáška byla uveřejněna v místním listě v poměrně obsáhlém výtahu a konečně dokumentace skutečnosti, že německá sociální demokracie u nás stála v opozici proti Henleinovým snahám a J. Winternitz sám spolupracoval v Londýně s naší exilovou vládou, což je jistě zajímavá informace k otázce česko-německých vztahů.

Winternitzova filozofická pozice a jeho gnozeologický přístup k teorii relativity je však podle mého názoru charakterizován až příliš stručně. Filozoficky málo vzdělaného čtenáře, jakým jsem já, může asi šestistránkový přehled této problematiky uvést i trochu do zmatku. Např. pojem „marburská škola“ spojuji výhradně s novokantiány kolem Cohena a Natorpa (aniž znám jejich spisy). Proto mne překvapilo, že na str. 10 je ke kruhu marburské školy řazen M. Schlick a H. Reichenbach, jejichž dílo znám naopak poměrně dobře a chápal bych je jako vcelku typické představitele logického pozitivizmu. Takto je konečně charakterizován Schlick i ve vysvětlivce na str. 52 (přinejmenším stejně významný Reichenbach ve vysvětlivkách chybí). Co se týče filozofické pozice Winternitzovy, je mi nejasné, zda lze ještě mluvit o kantiánství, chápe-li aprioritu „nejobecnějšího principu časovosti a prostorovosti“ jako logicky nutný předpoklad, ne jako nazírací formu. Vždy jsem se domníval, že na Kantově učení je podstatné právě to, že některé představy (například představa euklidovské geometrie) mají apriorní charakter proto, že jsou vykládány jako způsob našeho nazírání. Právě z tohoto důvodu se objev neeuklidovských geometrií v matematice a jejich fyzikální aplikace v Einsteinově obecné relativitě uvádívají jako protipříklad kantovské teorie poznání. S úspěšností teorie relativity se samozřejmě. novokantiánství muselo vyrovnat, a do značné míry asi přijatelně, soudě z toho, že čelný představitel relativistické fyziky Arthur Eddington se prý prohlašoval za novokantiána. Já sám bych se ovšem neodvážil tvrdit, že plně rozumím Kantovi, a novokantiány jsem nečetl. Z této knížky jsem ale nepochopil, zda uvedený Winternitzův názor je jeho osobní postoj, nebo jej lze chápat jako charakteristiku marburského postoje k apriorizmu vůbec.

Vzhledem k tomu, že se teorií relativity zabývám, jsem byl ve výhodě oproti běžnému čtenáři. V čem teorie relativity vlastně spočívá, to se moc nedozvíme ani z autorova shrnutí, ani ze zprávy o Winternitzově liberecké přednášce. V článku přejatém z Vorwärts nebyly přeloženy úvodní a závěrečný odstavec, ze kterých je zřejmé, že nejde o text přednášky, nýbrž o zprávu o ní, což je vcelku důležité. Nemůžeme pak totiž Winternitzovi vytýkat, že tento výtah zůstává poměrně na povrchu problému i na to, že šlo o přednášku populární, protože přednáška byla bezpochyby delší a podrobnější.

Autor byl zřejmě vázán omezeními na rozsah dílka, proto nemohl svůj komentář k Winternitzově filozofii podstatněji prohloubit. Možná však nebylo nutné citovat veškerý dokumentační materiál v obou jazycích vzhledem k tomu, že osobní korespondence, byť s odbornými zmínkami, není toho charakteru, že by záleželo na zcela doslovném tlumočení každého slova, a takto vzniklý prostor mohl být využit k hlubšímu komentáři.

Přes tyto drobné výhrady jsem ale knížku přečetl se zájmem. Své poznámky jsem nemínil jako výtky autorovi, spíše jako sdělení potenciálnímu čtenáři, co mne při četbě napadlo a co možná stojí za rozmyšlení.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Jiří Langer

Doc. RNDr. Jiří Langer, CSc., (*1939) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK. Na katedře matematické fyziky se zabývá teorií relativity, historií fyziky a filozofií přírodních věd. Přeložil řadu hezkých knih o fyzice a kosmologii, kromě jiných John Barrow: Konstanty přírody, Lee Smolin: Fyzika v potížích (spolu s J. Podolským), Lawrence M. Krauss: Skryté za zrcadlem, John Barrrow: Kniha o vesmírech. Pedro Ferreira: Nádherná teorie.
Langer Jiří

Doporučujeme

První obraz horizontu

První obraz horizontu

Michal Bursa  |  18. 4. 2019
Snímek černé díry v galaxii M87 obletěl svět druhou dubnovou středu. Obrázku oranžového prstence se v komentářích na sociálních sítích začalo...
Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Znáte to – útrpná procházka po suburbii města, snaha dostat se do volné krajiny dlouho nevychází, sériové řadovky se dál a dál kroutí nesmyslnými...
Přehlížená proměna zemědělství

Přehlížená proměna zemědělství

Jakub Hruška  |  1. 4. 2019
Při debatách o naší krajině se často zmiňuje problém její struktury ve smyslu úbytku krajinných prvků – mezí, polních cest, malých vodotečí či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné