Lvi jsou zcela jiní

Lev je jedním z nejznámějších zvířat už od starověku, kdy byl mnohem rozšířenější než v současnosti a obýval mimo jiné nejen severní Afriku, ale i Arábii, Řecko a další území až po jižní Asii. O lvech se hodně píše i vypráví a do podvědomí čtenářů či posluchačů a diváků televize i filmů se tak dostávají zkreslené představy, všelijak „vylepšené“ příběhy apod. Ale i v odborné literatuře (zejména dřívější, někdy však i v současné) najdeme o životě lvů mnohé nepřesnosti nebo tradované výmysly, které ukazují lvy v jiném světle, než jim přísluší. Lví samec například nenosí lvici, která má koťata v jeskyni, potravu. Naopak, při nedostatku větší kořisti neurvale odstrčí mláďata, která pak často i uhynou hlady. Také vůči lvicím nejsou lvi nijak galantní, natož aby pro ně lovili. Urvou jim nejlepší maso z kořisti, kterou zpravidla získaly právě lvice. Kořist získávají samci, pokud žijí v tlupách, obvykle od samic. Když lvice uloví kořist, samec či samci příslušné tlupy si přivlastní největší díl, zatímco lvice s mláďaty se podělí až o zbytky. Je-li však kořist příliš malá, na samice a mláďata se dostane až příště. Při nedostatku potravy se dokonce stává, že po lvech se nažerou jen lvice a lvíčata nechají rodiče zahynout hlady. Toto chování je však zákonité a vysvětlitelné.

Samice v krátké době opět zabřeznou, nová mláďata se narodí v období hojnosti a mohou být pak odchována jako silnější a životaschopnější jedinci. I při dostatku potravy, předtím než samice zanese svým odrostlejším mláďatům kus kořisti, se sama pořádně nažere. Důvod je stejný. Kdyby lvice nebyla dost silná, nemohla by lovit a celá lví tlupa by byla ohrožena. To je také jedna z příčin, proč lvice projevují větší zájem jedna o druhou než o některá mláďata.

Lvice se starají o takový počet mláďat, aby tlupa přežila. Přitom zachovávají určitá pravidla, při kterých lvice někdy mláďata zavrhnou a jindy srdnatě brání. Jedním z důvodů je opět možnost obstarání dostatku potravy. Lvi jsou závislí především na větší kořisti, jako jsou zebry a větší druhy antilop, například pakoně apod. Těchto kopytníků je ale dostatek jen v určitém období, kdy se pasou na stálých místech, pak se v období sucha stáda na dlouhý čas odstěhují. Lví tlupy jsou však teritoriální a když stáda kopytníků opustí pastviny, musí se lvi značně omezit a loví pak jen menší kořist, jako je například prase bradavičnaté apod. A nedostatek potravy opět nejvíc dolehne na mláďata. Nejdůležitější je v té době přežití tlupy dospělých. Vždyť i pří naprostém dostatku masa v době hojnosti dospěje jediné lvíče z pěti narozených.

U lvů jako jediných z kočkovitých šelem dochází k zajímavému společenskému uspořádání, včetně obranných mechanizmů, vnějších i vnitřních. Lvi žijí trvale v rodinných tlupách. Vyskytují se ovšem i skupiny nedospělých samců nebo dospělých samců bez rodin a také lví samotáři, obvykle staří jedinci.

Jako u všech sociálních zvířat panuje i u lvů hierarchie, to znamená různé stupně nadřazenosti a podřízenosti. V takové tlupě bývá zpravidla 4 až l2 dospělých samic, jejich mláďata různého stáří a 1 až 6 dospělých samců. Nejsilnější samec, dominantní vůdce (někdy jsou ve společností i dva dominantní samci), je snášenlivý k ostatním dospělým samcům, členům tlupy, právě tak jako oni k němu. Zajímavé je, že spíše dochází k šarvátkám mezi samcem a samicí.

Teritorium rodinného klanu hájí společně jak samci, tak samice a jeho držení označují mohutným řvaním a také močí, tj. pachovými signály. Často členové tlupy drží střídavě jakousi stráž, zatímco ostatní odpočívají. Když se přiblíží vetřelec, cizí samec, okamžitě proti němu vyrazí všichni samci tlupy a zpravidla brzy opovážlivce zaženou.

Spřátelení samci tlupy mezi sebou nebojují, ani když je některá ze samic „horká“, to znamená připravená k páření. Místo toho mají mezi sebou jakousi „džentlmenskou úmluvu“, při které první samec tlupy, který se s říjnou samicí setká, ji obvykle také odpáří jako samec dominantní. To je u samců většiny druhů zvířat zcela neobvyklé. Lvi však k tomu mají své důvody. Dominantní samec totiž potřebuje své druhy k ochraně. Bez nich by stěží uhájil své postavení vůči rivalům, cizím samcům, kteří obcházejí v okolí a čekají na svou příležitost zmocnit se vlády nad tlupou lvic. Početnější skupiny samců, kteří mezi sebou nemají spory, si udržují postavení po delší dobu, obvykle 6 až 8 let. Samci v tlupě jsou také velmi přátelští k mláďatům, jejichž jsou otci, a často si s nimi hrají. V méně početných lvích tlupách si samci (jeden nebo dva) udrží své postavení zpravidla jen kolem 3 let. Počet samců v tlupě kolísá také podle toho, jak dospívající samci opouštějí skupiny, aby se udržel v tlupě optimální stav podle možností opatřovat si potravu. Když dosáhnou samci dospělosti, to je asi ve 2,5 až 3 letech, jsou z rodinného klanu zpravidla vyhnáni a pak si založí vlastní skupiny.

Často se ovšem stává, že dominantní samec utrpí vážné poranění při soubojích se záškodníky nebo onemocní zeslábnutím apod. Pak nastává očekávaná příležitost pro vetřelce ze samčích tlup. Nově příchozí mohutný samec zažene dosavadního vůdce a uchvátí vládu nad jeho společností. Někdy mu při tom pomáhají i „jeho vlastní“ samci. A pak se ovšem snaží co nejdříve založit rodiny. V tom mu však brání nepřístupnost lvic, které odchovávají mláďata. Až do jejich osamostatnění, což je okolo dvou let, totiž lvice nepřijdou do říje. Nový vládce však nehodlá tak dlouho čekat, mohlo by se stát, že bude během této doby také vyhnán a zůstane bez potomků. Uchýlí se tedy ke krvavým násilnostem na lvíčatech. Malá lví koťata zakousne, a tím vlastně „zbaví“ matku povinnosti kojení a starání se o mláďata. Samice brzy po ztrátě mláďat přijde do říje a nový samec ji odpáří. Jinak by čekal i přes dva roky. I když z hlediska lidského lze posuzovat počínání lvího samce za krutost, je jeho chování účelné. Očividně násilné jednání samce, který převzal rodinný klan, má za následek zamezení příbuzenské plemenitbě. Při procesu výběru nastává „ozdravění“ chovu. Mláďata pak bývají odolnější a silnější, když jsou navíc bez konkurence předcházejících mláďat, která tak drasticky přišla o život. „Krutý" samec se pak dobře stará o vlastní potomky.

U lvů bylo zjištěno i další pozoruhodné chování. Tak třeba lvice bez odporu připustí sání mláďat, která nejsou její vlastní. Byla pozorována lvíčata čtyř různých matek pijící najednou u jedné lvice.

Ještě jeden úkol náleží samcům v tlupě. Je to ochrana rodinného klanu nejen před lvími soky zvenčí, ale kupodivu zvláště před hyenami skvrnitými. Vztah mezi lvy a hyenami je totiž složitý. Obě šelmy mezi sebou soupeří o kořist a často se stane, že si přivlastní mrtvé zvíře, které zabil ten druhý. Nejen tedy hyeny, ale i lvi patří z velké míry mezi takzvané mrchožrouty, živící se na ukořistěné mrtvole. Například v poslední době bylo v Serengeti zjištěno, že lvi sežerou více antilop, které zabily klany hyen, než které ulovili lvi sami. Naopak když je dostatek kopytníků a lvice uloví zebru, lví rodina po nasycení přenechá zbytky hyenám. Když jsou však hyeny velmi hladové, jejich početný klan často zažene méně početnou tlupu lvů. A navíc, mnohdy se stane, že hyeny napadnou osamělého lva a zabijí ho. Také z tohoto důvodu se obvykle drží pohromadě více lvů. Proto se lví samci ve skupině nažerou jako první, aby pak mohli držet stráž před útoky hyen skvrnitých a aby se potom nažraly i lvice a mladší členové smečky. Zajímavé bylo zjištění, že lvi loví především za dne, zatímco hyeny skvrnité v noci. Ale na mnohých místech, kde byli lvi člověkem nemilosrdně pronásledováni, se lvi uchýlili rovněž k nočnímu lovu. Tím se ovšem rivalita mezi nimi a lvicemi ještě více zostřila. A reakce lvů? Bud se o tom dříve nevědělo, nebo se podivuhodné chování lvů vyvinulo až v nedávné době, ale společnost lvích samců si vyčíhá vůdčí samici místního klanu hyen skvrnitých, odeženou ji od skupiny a posléze ji obklíčí a zabijí. Smečka hyen skvrnitých bez své vůdkyně je pak ve svém počínání dlouhou dobu bezradná a lvi mají nějaký čas navrch.

Lví chování je opravdu pozoruhodné a jistě se dočkáme dalších překvapení, která odhalí etologové.