Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Lvi jsou zcela jiní

Zvláštnosti jejich sociálního systému
 |  5. 1. 1996
 |  Vesmír 75, 37, 1996/1

Lev je jedním z nejznámějších zvířat už od starověku, kdy byl mnohem rozšířenější než v současnosti a obýval mimo jiné nejen severní Afriku, ale i Arábii, Řecko a další území až po jižní Asii. O lvech se hodně píše i vypráví a do podvědomí čtenářů či posluchačů a diváků televize i filmů se tak dostávají zkreslené představy, všelijak „vylepšené“ příběhy apod. Ale i v odborné literatuře (zejména dřívější, někdy však i v současné) najdeme o životě lvů mnohé nepřesnosti nebo tradované výmysly, které ukazují lvy v jiném světle, než jim přísluší. Lví samec například nenosí lvici, která má koťata v jeskyni, potravu. Naopak, při nedostatku větší kořisti neurvale odstrčí mláďata, která pak často i uhynou hlady. Také vůči lvicím nejsou lvi nijak galantní, natož aby pro ně lovili. Urvou jim nejlepší maso z kořisti, kterou zpravidla získaly právě lvice. Kořist získávají samci, pokud žijí v tlupách, obvykle od samic. Když lvice uloví kořist, samec či samci příslušné tlupy si přivlastní největší díl, zatímco lvice s mláďaty se podělí až o zbytky. Je-li však kořist příliš malá, na samice a mláďata se dostane až příště. Při nedostatku potravy se dokonce stává, že po lvech se nažerou jen lvice a lvíčata nechají rodiče zahynout hlady. Toto chování je však zákonité a vysvětlitelné.

Samice v krátké době opět zabřeznou, nová mláďata se narodí v období hojnosti a mohou být pak odchována jako silnější a životaschopnější jedinci. I při dostatku potravy, předtím než samice zanese svým odrostlejším mláďatům kus kořisti, se sama pořádně nažere. Důvod je stejný. Kdyby lvice nebyla dost silná, nemohla by lovit a celá lví tlupa by byla ohrožena. To je také jedna z příčin, proč lvice projevují větší zájem jedna o druhou než o některá mláďata.

Lvice se starají o takový počet mláďat, aby tlupa přežila. Přitom zachovávají určitá pravidla, při kterých lvice někdy mláďata zavrhnou a jindy srdnatě brání. Jedním z důvodů je opět možnost obstarání dostatku potravy. Lvi jsou závislí především na větší kořisti, jako jsou zebry a větší druhy antilop, například pakoně apod. Těchto kopytníků je ale dostatek jen v určitém období, kdy se pasou na stálých místech, pak se v období sucha stáda na dlouhý čas odstěhují. Lví tlupy jsou však teritoriální a když stáda kopytníků opustí pastviny, musí se lvi značně omezit a loví pak jen menší kořist, jako je například prase bradavičnaté apod. A nedostatek potravy opět nejvíc dolehne na mláďata. Nejdůležitější je v té době přežití tlupy dospělých. Vždyť i pří naprostém dostatku masa v době hojnosti dospěje jediné lvíče z pěti narozených.

U lvů jako jediných z kočkovitých šelem dochází k zajímavému společenskému uspořádání, včetně obranných mechanizmů, vnějších i vnitřních. Lvi žijí trvale v rodinných tlupách. Vyskytují se ovšem i skupiny nedospělých samců nebo dospělých samců bez rodin a také lví samotáři, obvykle staří jedinci.

Jako u všech sociálních zvířat panuje i u lvů hierarchie, to znamená různé stupně nadřazenosti a podřízenosti. V takové tlupě bývá zpravidla 4 až l2 dospělých samic, jejich mláďata různého stáří a 1 až 6 dospělých samců. Nejsilnější samec, dominantní vůdce (někdy jsou ve společností i dva dominantní samci), je snášenlivý k ostatním dospělým samcům, členům tlupy, právě tak jako oni k němu. Zajímavé je, že spíše dochází k šarvátkám mezi samcem a samicí.

Teritorium rodinného klanu hájí společně jak samci, tak samice a jeho držení označují mohutným řvaním a také močí, tj. pachovými signály. Často členové tlupy drží střídavě jakousi stráž, zatímco ostatní odpočívají. Když se přiblíží vetřelec, cizí samec, okamžitě proti němu vyrazí všichni samci tlupy a zpravidla brzy opovážlivce zaženou.

Spřátelení samci tlupy mezi sebou nebojují, ani když je některá ze samic „horká“, to znamená připravená k páření. Místo toho mají mezi sebou jakousi „džentlmenskou úmluvu“, při které první samec tlupy, který se s říjnou samicí setká, ji obvykle také odpáří jako samec dominantní. To je u samců většiny druhů zvířat zcela neobvyklé. Lvi však k tomu mají své důvody. Dominantní samec totiž potřebuje své druhy k ochraně. Bez nich by stěží uhájil své postavení vůči rivalům, cizím samcům, kteří obcházejí v okolí a čekají na svou příležitost zmocnit se vlády nad tlupou lvic. Početnější skupiny samců, kteří mezi sebou nemají spory, si udržují postavení po delší dobu, obvykle 6 až 8 let. Samci v tlupě jsou také velmi přátelští k mláďatům, jejichž jsou otci, a často si s nimi hrají. V méně početných lvích tlupách si samci (jeden nebo dva) udrží své postavení zpravidla jen kolem 3 let. Počet samců v tlupě kolísá také podle toho, jak dospívající samci opouštějí skupiny, aby se udržel v tlupě optimální stav podle možností opatřovat si potravu. Když dosáhnou samci dospělosti, to je asi ve 2,5 až 3 letech, jsou z rodinného klanu zpravidla vyhnáni a pak si založí vlastní skupiny.

Často se ovšem stává, že dominantní samec utrpí vážné poranění při soubojích se záškodníky nebo onemocní zeslábnutím apod. Pak nastává očekávaná příležitost pro vetřelce ze samčích tlup. Nově příchozí mohutný samec zažene dosavadního vůdce a uchvátí vládu nad jeho společností. Někdy mu při tom pomáhají i „jeho vlastní“ samci. A pak se ovšem snaží co nejdříve založit rodiny. V tom mu však brání nepřístupnost lvic, které odchovávají mláďata. Až do jejich osamostatnění, což je okolo dvou let, totiž lvice nepřijdou do říje. Nový vládce však nehodlá tak dlouho čekat, mohlo by se stát, že bude během této doby také vyhnán a zůstane bez potomků. Uchýlí se tedy ke krvavým násilnostem na lvíčatech. Malá lví koťata zakousne, a tím vlastně „zbaví“ matku povinnosti kojení a starání se o mláďata. Samice brzy po ztrátě mláďat přijde do říje a nový samec ji odpáří. Jinak by čekal i přes dva roky. I když z hlediska lidského lze posuzovat počínání lvího samce za krutost, je jeho chování účelné. Očividně násilné jednání samce, který převzal rodinný klan, má za následek zamezení příbuzenské plemenitbě. Při procesu výběru nastává „ozdravění“ chovu. Mláďata pak bývají odolnější a silnější, když jsou navíc bez konkurence předcházejících mláďat, která tak drasticky přišla o život. „Krutý" samec se pak dobře stará o vlastní potomky.

U lvů bylo zjištěno i další pozoruhodné chování. Tak třeba lvice bez odporu připustí sání mláďat, která nejsou její vlastní. Byla pozorována lvíčata čtyř různých matek pijící najednou u jedné lvice.

Ještě jeden úkol náleží samcům v tlupě. Je to ochrana rodinného klanu nejen před lvími soky zvenčí, ale kupodivu zvláště před hyenami skvrnitými. Vztah mezi lvy a hyenami je totiž složitý. Obě šelmy mezi sebou soupeří o kořist a často se stane, že si přivlastní mrtvé zvíře, které zabil ten druhý. Nejen tedy hyeny, ale i lvi patří z velké míry mezi takzvané mrchožrouty, živící se na ukořistěné mrtvole. Například v poslední době bylo v Serengeti zjištěno, že lvi sežerou více antilop, které zabily klany hyen, než které ulovili lvi sami. Naopak když je dostatek kopytníků a lvice uloví zebru, lví rodina po nasycení přenechá zbytky hyenám. Když jsou však hyeny velmi hladové, jejich početný klan často zažene méně početnou tlupu lvů. A navíc, mnohdy se stane, že hyeny napadnou osamělého lva a zabijí ho. Také z tohoto důvodu se obvykle drží pohromadě více lvů. Proto se lví samci ve skupině nažerou jako první, aby pak mohli držet stráž před útoky hyen skvrnitých a aby se potom nažraly i lvice a mladší členové smečky. Zajímavé bylo zjištění, že lvi loví především za dne, zatímco hyeny skvrnité v noci. Ale na mnohých místech, kde byli lvi člověkem nemilosrdně pronásledováni, se lvi uchýlili rovněž k nočnímu lovu. Tím se ovšem rivalita mezi nimi a lvicemi ještě více zostřila. A reakce lvů? Bud se o tom dříve nevědělo, nebo se podivuhodné chování lvů vyvinulo až v nedávné době, ale společnost lvích samců si vyčíhá vůdčí samici místního klanu hyen skvrnitých, odeženou ji od skupiny a posléze ji obklíčí a zabijí. Smečka hyen skvrnitých bez své vůdkyně je pak ve svém počínání dlouhou dobu bezradná a lvi mají nějaký čas navrch.

Lví chování je opravdu pozoruhodné a jistě se dočkáme dalších překvapení, která odhalí etologové.

Literatura

Grinnell J., Packer C., Pusey A.: Cooperation in male lions: kinship, reciprocity or mutualism? Anim. Behav. 49, 93–105, 1995
Heinsohn R. & Packer C.: Complex cooperative strategies in groupterritorial african lions. Science 269: 1260–1262,1995
V. R. Krebs & N. B. Davies: An introduction to behavioural eccology. Sutherland: Sinauer Associates, Blackwell scientific publication, pp. 419, 1993
R. D. Espes: Social organisaition of African mammals. The behavior guide to african mammals Berkeley University of Califonia Press, p. 349–347, 1991
McComb K., Packer C. & Pusey A.: Roaring and numerical assessment in contests between groups of female lions, Panthera leo. Anim. Behav. 47, 379-387; 1994
Packer C., Herbst L., Pusey A. E Bygott J. D., Hanby J. P., Cairns S. J. & Borgerfoff-Mulder M.: Reproductive success of lions, pp: 363–383. In: T. H. Clutton-Brock (ed.): Reproductive sucess. Chicago: Chicago Univ. Press., 1988
Scheel D. & Packer C.: Group hunting behaviour of lions: a search for cooperation. Anim. Behav. 41, 697–709, 1991

SOCIÁLNÍ ORGANIZACE LVŮ


Nejvýraznější zvláštností lvího sociálního systému, která tento druh odlišuje od ostatních sociálních šelem (a také od primátů), je nepřítomnost zjevné sociální hierarchie. Proto dokonce ani možnost rozmnožování není monopolem privilegovaných jedinců. Všichni příslušníci skupiny tedy více či méně rovnoměrně participují na výhodách sociality. Dalším určujícím rysem je, že nejen negativní (boj), ale i pozitivní sociální interakce jsou přednostně směrovány na příslušníky vlastního pohlaví. Na rozdíl od dočasných vztahů mezi Ivy a lvicemi trvá sociální partnerství s příslušníky shodného pohlaví mnohdy po celý život zvířete.

MATRILINEARITA A MATRILOKALITA

Lvice jsou skutečnými vlastníky teritoria, které obhajují proti ostatním Ivicím. Lvice z jedné skupiny jsou téměř bez výjimky vzájemně blízce příbuzné a tvoří matrilineární klan. Lvice bez příbuzných je odsouzena k toulavému životu s minimální nadějí na úspěšné rozmnožování. Jen ve zcela mimořádných případech bylo zjištěno, že novou skupinu vytvořily nepříbuzné lvice. V obvyklých případech se buď obnovují dosavadní skupiny tak, že dcery vyrůstají ve skupině své matky (matrilokalita), nebo dospívající Ivice narozené v jedné skupině (obvykle sestry či sestřenice) společně založí novou skupinu mimo mateřské teritorium. Úspěšněji se však rozmnožují ty dcery, které zůstanou doma, a mladé Ivice proto odcházejí jen v případě, že jejich počet převýší úživnost území. Proto se velikost skupin i v průběhu dlouhých časových intervalů téměř nemění (údaje z Krugerova parku).

KOALICE SAMCŮ

Na rozdíl od samic jsou mladí samci v období dospívání vypuzeni ze skupiny a potulují se bez vlastního území. Ve stáří čtyř let se většinou poprvé zmocní skupiny samic a s nimi i teritoria. Úspěšně získat a udržet teritorium však jediný samec obvykle nedokáže. Je k tomu zapotřebí několika samců, tedy koalice (v Serengeti 2

MUTUALIZMUS SAMCŮ

V posledních letech byly v Serengeti vykonány velmi zajímavé experimenty poskytující zajímavý vhled do sociálního chování Ivů. Samcům Ivů byly přehrávány hlasy jednoho či více cizích samců a současně ukazována atrapa (vycpaný lev). Bylo měřeno, za jak dlouho domácí Ivi zaútočí, a pozorováno jejich chování. Ochota zaútočit závisela především na počtu domnělých vetřelců a jejich poměru k počtu domácích Ivů. Nezávisela však vůbec na chováni jejich společníků z koalice (nejde tedy o reciproční altruizmus


Zaplesalo srdce jeho,

tvář se mu rozzářila.

Omyl vodou

své zarostlé tělo,

pomazal olejem,

v člověka se změnil.

Roucho oblékl, jako muž je nyní.

Chopil se zbraně své,

aby bojoval proti lvům.

Mohou ted' ulehnout pastýři v noci.

Ubil vlky

a lvy zahnal.

Usnuli pastýři starší,

Enkidu je jejich strážcem,

člověk bdělý,

muž jedinečný.

Úryvek z Eposu o Gilgamešovi,

Československý spisovatel, Praha 1976, přeložil Lubor Matouš


Příčiny vzájemné tolerance samců uvnitř koalice

Nápadné je minimum sporů mezi členy koalice o říjné samice. Do značné míry je to důsledek reprodukční biologie lvic, především velmi nízké pravděpodobnosti oplození a vysoké frekvence kopulací (v době říje se lvice páří v intervalech asi 15 minut). Za situace, kdy připadá na jedno odchované lvíče asi 3000 kopulací, je pro lva dost nevýhodné riskovat kvůli jediné rozmnožovací epizodě střet s jiným samcem z koalice. Dodržování pravidla, že přednost má samec, který se o tuto samici začal zajímat jako první, je zjevně řešení výhodné pro každého ze zúčastněných samců, a navíc respektující vyšší motivaci dosavadního vlastníka.

Synchronní říje

Možnost vzniku svorů mezi samci podstatně redukuje i skutečnost, že Ivice v jedné skupině obvykle přicházejí do říje zároveň. Ve skupině složené z menšího počtu samců je často v jednom časovém okamžiku více říjných samic než samců a to dává šanci na rozmnožování všem samcům koalice (pozn.: proto mohou být samci v takové skupině i vzájemně nepříbuzní).

Společná péče o mláďata

Synchronní říje má i další podstatné důsledky pro celý reprodukční systém. 1) Mláďata se rodí několika lvicím současně a mohou být tedy vychovávána, hlídána a krmena společně. 2) Ve skupině vždy dospívá současně několik Ivíčat jednoho pohlaví a ta mohou mezi sebou vytvořit dostatečně silné sociální vazby a položit tak základ nové dostatečně početné sociální jednotky

Tabu incestu

Mladá lvice může výjimečně dosáhnout pohlavní aktivity v době, kdy skupině lvic dosud vládne stejná koalice samců jako v době jejího početí. V tomto případě lvice odmítá páření se svým otcem a odchází se pářit mimo skupinu s toulavými samci nebo se sousedy. I zde

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Etologie

O autorovi

Jiří Felix

Jiří Felix, prom. biol., (*1929) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Od r. 1953 pracuje jako zoolog v Pražské zoologické zahradě, nyní je náměstkem řiditele. Zabývá se chovem zvířat v zajetí, ale i biologií zvířat v přírodě a rovněž ochranou přírody.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné