Věda, ekologie a ideologie

Moc mě potěšil článek Davida Storcha: není žádná věda, která by rozhodla za nás, že chceme chránit biodiverzitu; živou přírodu nechceme chránit proto, že je vědecky dokázáno, že to tak musí být, ale pouze proto, že chceme, že jsme se tak rozhodli (nebo eventuálně nerozhodli), že se nám příroda líbí, že z ní třeba občas chceme něco sníst nebo si tím vyléčit rakovinu a tak podobně. (Jen tak mimochodem – až se nějaký politik zase vyjádří, že ekologie není věda, nýbrž ideologie, nerozčilujte se, že ekologie přece věda je, ale jemně mu vysvětlete, že se poněkud mýlí v termínech: chce-li tím říct, že lidé z Greenpeace a Duhy nejsou vědci, nýbrž ideologové, má úplnou pravdu a postačí, když jim nebude říkat ekologové, ale nějak jinak, třeba ekologisti. Polehčující okolností pro politika je, že oni sami posilují – omylem? podvodem? – svou legitimitu tím, že se k ekologii hlásí, aniž by zdůrazňovali, že o skutečnou vědu zkoumající kupř. vliv populace lišky na populaci hrabošů jim ovšem nejde. Ekologizmus je stejně vědecký jako marxizmus: oba to o sobě tvrdí a oba si to o sobě – věřme – upřímně myslí.)

Lidé se schovávají za vědu, jak to jen jde, lidé prostě chtějí, aby jim věda potvrzovala jejich ideály, protože chtějí mít jaksi potvrzeno, že jejich ideály nejsou subjektivní, neuvědomujíce si patrně dvojsečnost tohoto požadavku. [...]

Řekli jsme, že lidé různých ras jsou si rovni, chceme, aby si lidé různých ras byli rovni, načež žádáme vědu, aby to dokázala, protože jen tak tomu opravdu uvěříme. To ona ovšem nemůže dokázat, protože nikdo neví, co je rovnost; rádi bychom tedy, aby nám dokázala, že všichni lidé jsou stejní aspoň v tom, co nám, na Severo-Západě světa, teď zrovna připadá důležité, tedy v IQ. To věda samozřejmě dokázat může – pokud je to pravda; ale protože známe vědu a dobře víme, že by taky klidně mohla dokázat opak, že lidé různých ras nejsou co do svého IQ stejní (a tedy si nejsou rovni, dodává naše krátké spojení), žádáme, aby nic takového radši nezkoumala nebo aby aspoň nepublikovala výsledky nepříznivé, nýbrž toliko příznivé, má-li jaké (i nemá-li jaké). Political correctness. Čili – protože tvrdíme, že lidé jsou si rovni, a protože se zároveň obáváme, že my běloši jsme (samozřejmě) ze všech nejchytřejší, žádáme, aby nikdo nikomu neměřil IQ, nebo aspoň aby nepracoval se srovnatelnými a vyhodnotitelnými soubory bílých a černých občanů. Totéž se týká rovnosti pohlaví a vůbec všeho, co se nás opravdu niterně dotýká; není jaksi povinností vědy potvrzovat nám naše předsudky, ať správné, ať špatné.

Pozor – chceme-li, aby věda svými prostředky potvrdila naše hodnoty, naše ideály, říkáme tím vlastně, že jsme si je pouze vymysleli, zastudena vydestilovali, že jim sami nevěříme, a tedy ipso facto že za nic nestojí a my nestojíme za nimi. Rovnost lidí různých ras a pohlaví (nebo potřeba chránit přírodu) je – anebo není – imperativ naší kultury, nikoliv výsledek vědecké analýzy, punktum. [...]