Havraní rituály

Havran (Corvus frugilegus) byl a je v mnoha kulturách spojován s moudrostí. Není to náhoda – krkavcovití, mezi něž havran patří, náležejí spolu s papoušky k nejchytřejším ptákům. Havrani mají přitom vysoce rozvinuté sociální chování, hnízdí pospolitě v koloniích a i mimo hnízdní období společně nocují. Havrani, zimující u nás, se každý večer slétají v počtu několika desítek tisíc jedinců a pozorování jejich příletu na nocoviště patří k nejvelkolepějším přírodním zážitkům. Pozoruhodné je, že havrani hnízdící v Praze shánějí potravu za městem a nocují u svých hnízd, zatímco zimující havrani shánějí potravu přímo ve městě a nocují naopak za městem. Nocoviště většiny středočeských havranů se vždy nachází někde v lužním lese podél Labe či Vltavy severně od Prahy. Nelze se tedy divit, když brzy ráno spatříme nad Prahou velká havraní hejna, přilétající od severu. Odpolední odlet z Prahy již není tak hromadný a je proto méně nápadný.

Přílet na nocoviště probíhá jako obrovský a velkolepý rituál, jehož smysl stěží můžeme pochopit (lze nanejvýš vytvářet teorie o upevňování sociálních svazků, které ovšem poněkud ztrácejí na přesvědčivosti, pozorujeme-li pohyb masy čítající několik desítek tisíc jedinců). Havrani, přilétající ve velkých hejnech z mnoha směrů, se nejprve shromáždí na některém místě dále od vlastního nocoviště, a potom přilétnou společně v gigantickém mraku, zatemňujícím oblohu. K obsazení vlastního nocoviště ale ještě zdaleka nedojde. Některá hejna se usadí na okolní stromy, takže je dokonale obalí, zatímco jiná stále krouží ve vzduchu. V jednom okamžiku se snesou ke stromům obsypaným havrany a sedící havrani hromadně vzlétnou. Tímto způsobem se postupně střídají a v jakýchsi rytmických vlnách se pomalu posouvají k nocovišti. I na nocovišti však pokračuje toto dmutí, stoupání a klesání, vlny havranů se převalují nad lesem jako pára nad hrncem, větve stromů praskají pod tíhou desítek těl, a pak se naráz osvobozují, hejna provádějí ve vzduchu složité akrobatické tance, vše za ohlušujícího krákání. Je to živelná dynamika bouře, valícího se kouře, vodních vírů, chumelenice, lijáku. Pohyb ustává až za tmy, ale ještě dlouho do noci pokračuje krákání a hašteření.

Těžko si lze představit, že by tento chaotický a přece vysoce organizovaný rej sloužil jen k tomu, aby se havrani postupně usadili a bezpečně strávili noc. Těžko lze také vysvětlit, že několik desítek tisíc havranů náhle z roku na rok změní své nocoviště, což se občas stává. Není také jasné, proč tito moudří ptáci věnují svým hromadným vzdušným rituálům tolik času a energie. Rituály jsou v živočišné říši běžné a je jim obecně věnováno nemalé úsilí, ale většinou jde o rituály, do kterých se rozhodně vyplatí investovat, poněvadž jsou bezprostředně spojené s rozmnožováním, což v tomto měřítku a množství prakticky nepřipadá v úvahu. Spíše se zdá, jako by celé hejno bylo jakýmsi svého druhu organizmem, který se jako celek rozhoduje a jako celek jedná. To není vysvětlení, to je popis.

Havraní nocoviště najdeme ve dne snadno. Stačí chodit po lužním lese a dívat se na zem. Neklamnou stopou jsou – věřte nebo nevěřte – miliony malých gumiček, které jsou rozesety po lese mezi havraními vývržky. Proč havrani žerou gumičky, nikdo neví. V každém případě, pokud vám někdy vrtalo hlavou, kam se podějí všechny gumičky, které ztratíte, tak tato otázka je jednou z mála, na něž lze odpovědět. Žerou je havrani.