Svaz přátel

Etymologie českého slova banda jde přes románské zprostředkování zpět na germánský kořen band, značící jednak svazek, pouto, pásku, která jej svazuje, též standartu, prapor i ty, kdo jej následují a jsou tím společným, co zprostředkovává, svázáni a za-vázáni. Výraz sám nabyl postupně negativní, téměř kriminální konotace, mohl by být, a v tomto článku i bude, používán emočně neutrálně jakožto terminus technicus pro sociální strukturu, kterou by jinak bylo možno z nedostatku vhodných českých slov označit pouze slovem mafie, významově už silně obsazeným. Její předobraz tvoří tak asi nejspíše klukovské party pubertálního období. Konec našeho století je celoevropsky charakterizován krizí velkých společenských struktur (států, politických stran, ale i třeba velkých podniků) s byrokratickými rysy fungování. Rehabilitace přehlednosti a soukromých iniciativ znovu posouvá do popředí struktury mafiózního typu, které v útrobách velestátů-strojů hlodaly už před velkým krachem konce osmdesátých let (blíže v článeku Matička mafie). Co je pro ně mimo jiné typické - je to obnovení osobního kontaktu a osobní svázanosti (na život a ještě spíše na smrt) s ostatními členy struktury. Takováto korporace je mnohem akceschopnější a operativnější než velké aparáty a za změněných podmínek někdy mnohem efektivnější než struktury původní (hospodářský i mocenský rozkvět velkorodin v rozrušené bývalé Jugoslávii či na Kavkaze). Není dobře přehlížet, že osobní a emocionální vazba (ať už jakékoli povahy - nejsou emoce jen příjemné) je vždy silnější než vazba ryze formální - středověký feudál byl vazalem konkrétního panovníka, ne panovníka obecně. Ryze formálně konstruované aparáty, i když mohou zajišťovat jakousi objektivitu a jakousi míru spravedlnosti, jdou proti lidské přirozenosti a našemu psychickému založení a i ve své nejlepší podobě se nutně pociťují jako cizí a kafkovské. To, k čemu na východě i západě Evropy dochází, není jen obnova banditizmu, ale i jakési omlazení, rejuvenace společnosti. Nehybně sklerotizované "staré struktury" jsou nahrazovány novými, pohyblivějšími. Že každá šance skýtá i velká nebezpečí a doprovází ji bujení všeho možného, to už je jiná kapitola.

Některé vládnoucí vrstvy zvládly v průběhu dějin svou kultivaci velmi dobře - nezapomeňme, že evropská šlechta začínala jako hejno brutálních a z větší části analfabetických válečníků či loupežníků a ani obraz rané buržoazie, všech těch hamižných a nekulturních kramářů a hokynářů, třeba v Balzacově zrcadle není právě lichotivý. Jiné, například komunistické kádry východní Evropy, tento úkol nezvládly a nedostatkem samočisticí schopnosti poměrně rychle zmizely ze scény. Na každý pád však skupina, na počátku malá, přehledná, samonosná a svépomocná, po uchopení moci začíná rychle obrůstat aparátem, který kolem ní pomalu tuhne, tím rychleji, čím méně je rušen pravidelnými volbami či čistkami. V něm se pak, jako červíci v trouchnivé houbě, postupně objevují zárodky struktur nových, na nejrůznější morální, intelektuální i ekonomické úrovni. Jednou bude pro historiky zajímavou otázkou, zda bývalý pražský režim destabilizovala víc intelektuální disidence či pražské veksláctvo. Pak už je čas nazrálý k tomu, aby na místo jedné neoperativní velebandy nastoupila celá řada agilnějších mikroband, aby se celý proces mohl znovu a jinak opakovat. (Leiden, 1993)