Čínská medicína a přežití druhů

Čína má čtyřtisíciletou historii ve využívání nejrůznějších zvířat pro výrobu povzbuzujících prostředků a léčiv. Tradiční léčitelství se v Číně dodnes těší větší důvěře než moderní zdravotnické postupy. Odrazem toho je i existence dvou nezávislých ministerstev: pro tradiční léčitelství a pro západní lékařství. Čínská klasická medicína se vyučuje na univerzitách, praktikují ji tisíce léčitelů a výroba přírodních léčiv je kvetoucím průmyslovým odvětvím, zásobujícím více než jednu miliardu obyvatel. Obrovská poptávka po přírodních produktech a nedávné otevření se čínské ekonomiky v kombinaci s rychlým růstem koupěschopnosti čínského obyvatelstva způsobily, že Čína se téměř přes noc stala hlavním dovozcem mnoha vzácných rostlin a živočichů. Čína je terčem kritiky světové ochranářské veřejnosti kvůli nosorožcům, tygrům, medvědům a dalším ohroženým druhům, z nichž mnohé mohou být vyhubeny během několika málo let. Alarmující je zejména situace nosorožců sumaterských a tygrů, jichž rychle ubývá.

Indie otevřeně obviňuje Čínu, že nevyvíjí žádnou činnost proti pašerákům, a proto je odpovědná za ničení indického národního dědictví, do jehož ochrany Indie investovala miliony dolarů. V září 1993 pohrozila vláda USA Číně, Tchaj-wanu a Jihokorejské republice obchodními sankcemi, jež mají být podle amerického zákona z r. 1967 (Pelly Amendment to the Fisherman's Protective Act) uvaleny na každou zemi, která výrazně podkopává účinnost některé z mezinárodních dohod o ochraně přírody. Jde především o úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (tzv. Washingtonská úmluva či "CITES"), která obchodování s kriticky ohroženými druhy zakazuje. Čína reagovala administrativním zákazem výroby a prodeje léků z nosorožců a divokých tygrů a Jižní Korea urychleně podepsala CITES a zakázala tak dovoz těchto kriticky ohrožených živočichů. Tchaj-wan však požadavky ochranářů nesplnil a tak v dubnu 1994 uvalil prezident Clinton embargo na dovoz všech rostlinných a živočišných produktů z tohoto ostrova. Roční ztráta pro Tchaj-wan se odhaduje na 22 milionů dolarů, nepočítaje v to škody způsobené tím, že američtí a evropští spotřebitelé bojkotovali i ostatní tchajwanské zboží. Na konferenci členských zemí Washingtonské úmluvy v listopadu 1994 byla přijata ultimativní rezoluce ukládající Číně, Koreji a Tchaj-wanu, aby zahájily účinnou výchovnou a informační kampaň, jejímž cílem bude skoncovat se spotřebou inkriminovaných léčiv. Veškeré zásoby nosorožčích rohů a tygřích kostí je třeba soustředit pod státní kontrolu a důsledně dodržovat zákaz výroby léčiv a obchodu s nimi. Zároveň se apelovalo na bohaté země, aby úsilí čínské vlády podpořily finančně.

Podle starobylých lékařských předpisů je prášek z nosorožčích rohů mocným prostředkem na léčení chorob srdce, jater a žaludku, proti horečce, ztrátě vědomí, chrlení krve, krvácení z nosu a pro zbavení organizmu dalších forem "ohně". Významných úspěchů se údajně dosahuje zejména u velmi komplikovaných onemocnění. Roh však není nikdy používán jako afrodiziakum, jak se někdy u nás mylně uvádí. Západní věda prokázala určitý kardiotonický efekt na psí, králičí a žabí srdce a slabé antipyretické účinky. Hlavní biologicky účinnou složkou je keratin. Číňané si nejvíce cení asijských nosorožců; je jich ale nedostatek, a proto se dnes zpracovávají především rohy obou afrických druhů. Za téměř plnohodnotnou náhradu se považují rohy středoasijské antilopy sajgy, která je také pod silným tlakem pytláků. Levnou náhražku s podstatně nižším účinkem údajně poskytují buvoli. Ceny z roku 1989 za 1 kg nosorožčího rohu se v Číně pohybovaly v rozmezí 500 až10 000 dolarů. Tchajwanští obchodníci a lékárníci si nyní dělají zásoby, protože očekávají mnohonásobný růst cen, až budou nosorožci vyhubeni. Ve většině průmyslově vyráběných léčiv zjistili američtí analytikové jen stopová množství rohového keratinu, často na hranici detegovatelnosti chemickou analýzou. Takových léčiv se však ročně vyrobí miliony kusů. Čína spotřebovávala ročně asi 800 kg rohů. Váha rohu je obvykle v rozmezí 0,3 až 1,5 kg.

Téměř každá část tygřího těla, včetně trusu, má podle Číňanů blahodárný vliv na organizmus. Nejžádanější jsou tygří kosti, ze kterých se vyrábějí pilulky, léčivé náplasti, tinktura ("tygří víno") a masti určené proti "studeným" chorobám, jako je reumatizmus a jiné bolesti, a na celkové posílení organizmu s účinkem na svaly a kosti. Oční sklivec je proti epilepsii a malárii, zuby pomohou při vzteklině, varlata proti tuberkulóze atd. Tygří trus, zejména obsahuje-li nestrávené kosti, má léčit popáleniny, tetanus a alkoholizmus. Vývar z penisů údajně působí jako afrodiziakum. Západní farmakologové zjistili protizánětlivé působení tygřích kostí při experimentální artritidě zvířat a analgetický účinek u krys. Aktivní substancí jsou v tomto případě vápník a bílkoviny. Místo tygřích kostí se často používají kosti levhartů a dalších velkých šelem. Údajně nejlepší prostředek na léčení impotence poskytuje "penis otariae" tuleňů. Západní výzkum však nic takového nepotvrdil. Tygří kosti se v Číně prodávají za 250 až 2 000 dolarů za kg a penisy kolem 100 dolarů za kus. Během kulturní revoluce byl tygr v Číně vybíjen jako škodná, takže farmaceutický průmysl měl dostatek surovin. V polovině osmdesátých let byli čínští tygři téměř vyhubeni a po uvolnění hranic se rozmohlo pašování z Ruska a Indie. V obou těchto zemích byl tygr přísně chráněn a zvolna rostoucí populace znamenaly úspěch ochrany přírody. Zdá se však, že optimizmus minulého období nebyl na místě. Například ve dvou zimách 1992 a 1993 bylo v Poamuří upytlačeno více než 100 z celkové populace 300 tygrů. Doporučovaná orální dávka proti reumatizmu je tři až šest gramů rozemletých kostí podávaných dlouhodobě každý den, takže zbývající světová populace tygrů může teoreticky poskytnout jednoroční léčbu asi pro 125 000 pacientů, tj. méně než jedno procento Číňanů.

Také žlučníky a žlučové soli medvědů jsou velmi častou složkou čínských léčiv. Asijské druhy těchto šelem jsou dnes silně ohroženy a Číňané začínají mít zájem i o americké a evropské medvědy. O pandu velkou naštěstí orientální medicína nestojí (ta zase naopak trpí poptávkou západních sběratelů vzácných kožešin). Číňané nakupují sušené medvědí žlučníky za 500 - 10 000 dolarů za kg. Medvědí žluč je používána k léčení popálenin a kožních nemocí, hemoroidů, vysokých horeček, křečí, zánětů očí a pro utišování bolestí při frakturách kostí a výronech do kloubů. Západní výzkumníci izolovali z medvědí žluče jako aktivní složku kyselinu ursodeoxycholinovou (UDCA), která se dá synteticky připravit z kravské žluče a je součástí moderních léků rozpouštějících žlučové kameny. UDCA má prokazatelné účinky proti křečím a jako protijed, působí mírně proti hypertenzi a jako prostředek proti nachlazení. Většina čínských lékařů však dává přednost medvědí žluči před syntetickou.

Víra v účinky léků z divokých zvířat je v Číňanech hluboce zakořeněna a je otázka, zda lze v dohledné době očekávat pokles zájmu o tyto výrobky. Zákazy se i přes drakonické tresty daří uvést v život jen velmi těžko a černý obchod s rohy nosorožců a tygřími kostmi kvete dál. Kromě gigantického úkolu jak rychle změnit myšlení jedné miliardy lidí je zde i problém kompenzace farmaceutickému průmyslu za umrtvený kapitál a obchodníkům za ztráty vyčíslené sumou 2 miliard juanů (asi 230 milionů dolarů) ročně. V Číně a Tchaj-wanu existují státem registrované zásoby nosorožčích rohů v celkovém množství 10 tun, což představuje nejen asi deset tisíc zabitých nosorožců, tj. ekvivalent celé žijícící populace, ale i několik desítek milionů dolarů tržní hodnoty.

Od roku 1985 se v Číně zakládají farmové chovy zásobující farmaceutické podniky produkty z více než 30 druhů nejrůznějších zvířat. V Číně dnes existuje na 30 medvědích farem s 5 až 8 tisíci medvědy, kterým je žluč odebírána zaživa kanylací. Čínská vláda údajně plánuje rozšířit počty chovaných zvířat až na 40 000, což by mělo pokrýt poptávku. Dalšími "chovnými" zvířaty jsou tygři, kabaři, levharti, cibetkovité šelmy, poletuchy, hadi, želvy, žáby, ptáci, ryby, štíři a různý hmyz. Dále je snaha podporovat výrobu léčiv z náhražek z domácích zvířat, jejichž účinnost by měla být obdobná jako z divokých druhů. Jednou z priorit současného státního pětiletého plánu rozvoje vědy a techniky je i výzkum v tomto směru. Ukazuje se však, že takové levnější léky kupují především chudí Číňané, zatímco bohatší vrstvy dávají stále přednost nákupu drahých nosorožčích rohů nebo tygřích kostí, z nichž lékárník před jejich očima vyrobí prostředek podle individuální receptury.

Léky z nosorožčích rohů, z tygrů, medvědů a dalších druhů jsou přes zákaz mezinárodního obchodu vyváženy z Číny ve velkých množstvích zejména do Hongkongu, Jižní Korey, Tchaj-wanu, Malajska, Singapuru, Thajska, Vietnamu a k dostání jsou i ve vyspělých západních zemích s čínskými menšinami. Například statistika amerických celníků uvádí, že v letech 1984 - 1992 bylo do USA dovezeno asi půl milionu balení nejrůznějších léčiv s obsahem ohrožených druhů, která byla vesměs zabavena pro porušení amerických zákonů na ochranu přírody. Počet neodhalených dovozů však bude několikanásobně vyšší. Ostatně i u nás se stále prodávají vietnamské tygří masti proti bolestem hlavy a reumatizmu.