Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Březen ve vědě

O čem se psalo ve světě i u nás
 |  5. 5. 1995
 |  Vesmír 74, 290, 1995/5

Na Venuši začne opět mohutná sopečná činnost?

Analýza snímkování povrchu Venuše pomocí Magellanu, umělé družice této planety, neskončí pochopitelně jen vydáním nového atlasu povrchu tohoto nebeského tělesa. Analýza nových map dovádí i k novým hypotézám vývoje planet.

Američtí astronomové M. Price a J. Suppe z Princetonské univerzity docházejí k závěru, že v blízké budoucnosti (v astronomickém měřítku) můžeme být svědky významné vulkanické činnosti.

Studium snímků povrchu pořízených radarem prokazuje, že současná tvářnost Venuše pochází z doby před 300 - 500 miliony let. Tehdy výlevy lávy zcela "omladily" povrch. Pak nadešlo údobí s malou sopečnou činností, která nakonec ustala zcela. Magellan však odhalil, že v okolí sopek Venuše je méně kráterů vzniklých dopadem meteoritů než jinde. Z toho vyplývá, že před 70 - 120 miliony lety se sopečná činnost planety opět obnovila. Menší počet kráterů poblíž sopek může mít právě na svědomí nová vulkanická epizoda, která nemusela ještě skončit.

Vývoj planet - a tedy i naší Země - může mít daleko víc peripetií, než jsme si dosud představovali.

Kosmické brýle proti alkoholu

Kosmonautika ve svých počátcích musila velice důrazně objasňovat, že mnohé z toho, co je vynalézáno pro vesmír, nachází pozemská využití.

A že je tomu tak stále, potvrzuje Američan Sidney Slavin. Když vzlétali první lidé na oběžné dráhy kolem Země, byli zaskočeni nemocí z pohybu, obdobou mořské nemoci. Ve snaze připravit je na ni byly vymyšleny a zkonstruovány brýle, které umožňují pohybem nahoru, dolů, napravo a nalevo cvičit astronauty na nezvyklost stavu bez tíže.

Slavin nyní těchto brýlí používá k tomu, aby školákům - budoucím řidičům - předvedl, jak špatně by viděli, kdyby zasedli za volant opilí. Brýle vyvolávají pocity, že nejste schopni jít či jet rovně, napodobují stav, kdy při řízení motorového vozidla nedokážete správně odhadovat vzdálenosti a včas reagovat.

Testy ve školách vypovídají o užitečnosti "brýlí opilého řidiče". Dosud žádná taková pomůcka neexistovala. Takže nezbývá než doufat, že tak obtížně poučitelné mládí se poučit dá.

Záblesky gama objasněny?

Astronom Tsvi Piran z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě nabízí novou hypotézu o vzniku zpočátku záhadných náhlých záblesků gama. Poprvé je zaznamenaly na sklonku šedesátých let americké vojenské družice určené k detekci nukleárních výbuchů.

Nyní už astronomie ví, že v průměru jednou denně zpozorujeme ve vesmíru, a to ze všech stran, takovýto výtrysk nesmírné energie gama-záření.

Fyzika spočítala, že se může v případě srážky dvou neutronových hvězd, které se shloučí v rotující černou díru, uvolnit až 51 046 joulů, což je stonásobně víc energie, než vyšle vybuchující supernova. Jde tedy o podstatně víc energie, než potřebujeme k objasnění mohutných gama-záblesků. Ne všechna energie se při srážce neutronových hvězd přemění v gama-záření, její podstatná část letí do vesmíru patrně v podobě neutrin, antineutrin a gravitačních vln.

T. Piran nyní publikoval svou představu procesů, kterými by se energie dvou neutronových hvězd o průměru 10 km měnila v záblesky gama. Při extrémních podmínkách spojování obou neutronových "koulí" páry neutrin a antineutrin vytvářejí elektrony a pozitrony, které anihilují za vydávání záření gama. Tento proces proběhne v několika sekundách. Na gama-záření se promění pouze několik tisícin uvolněné energie. Je to však množství, které odpovídá energii pozorovaných gama-záblesků.

Hypotéza je už ověřitelná. Dosavadní detektory gravitačních vln neuspěly. Nově stavěné aparatury v USA a v Itálii, které by měly začít pracovat na začátku 21. století, už by měly být natolik citlivé, že by zaznamenaly i gravitační vlny vznikající při srážce neutronových hvězd. A gravitační vlny i tajemné záblesky gama bychom pozorovali ze stejného zdroje.

Kvark t opravdu polapen

Už je to rok, co Vesmír a téměř veškerý tisk referoval o tom, že se se značnou jistotou podařilo dvěma skupinám pracujícím s tevatronem Fermiho laboratoře u Chicaga zachytit kvark t.

Nyní oba týmy prohlašují, že si jsou s objevem kvarku t zcela jisty, jak to konstatoval před veřejností Jacovo Konigsberg z týmu, který k experimentům používal detektor CDF (Collider Detector lat Fermilab).

Tento tým loni oznamoval záznam 12 kvarků t. Nyní už má na svém kontě 39 kandidátů na tento kvark. Což prý už stačí k tomu, aby hmotnost této částice byla určena na 176±13 GeV. Znamená to, že kvark t je 35krát hmotnější než kvark b. "Je hmotný téměř tak jako atom zlata," konstatoval dr. Konigsberg. Možnost omylu, totiž že by efekt byl vyvoláván něčím jiným, je 1 : 1 000 000.

Druhý tým, využívající detektor D nula, měl zachytit 17 kvarků t. Jeho měření stanovuje hmotnost kvarku t na 199±30 GeV, což už není s výsledky prvního týmu v příliš velkém rozporu.

Pracovník týmu D nula Boaz Klima prohlašuje: "Je to velká věc objevit novou částici, ale především to nabízí spoustu další práce." Další studium ve Fermiho laboratoři se zaměří na zevrubnější určení hmotnosti kvarku t a na výzkum procesu jeho zániku.

Svět si s emisemi oxidu uhličitého neporadí?

Představitelé řady států věřili, že se jim podaří pronikavě snížit množství oxidu uhličitého vypouštěného do ovzduší naší planety. Zdálo se, že konkrétní cíl - zastavit nárůst vypouštění natolik, aby i při dalším rozvoji civilizace zůstala emise do r. 2 000 na úrovni začátku devadesátých let - bude asi nedosažitelný.

Články, které předcházejí berlínskému setkání, kde se má hodnotit, jak svět plní závazky konference OSN v Rio de Janeiru o životním prostředí, neoplývají optimizmem. Mnozí z největších znečišťovatelů ovzduší oxidem uhličitým, který je v důvodném podezření, že otepluje Zemi, neplní své závazky.

Pouze tři země z deseti nejvíce znečišťujících atmosféru si dál stojí na svém, že kvanta vypouštěného oxidu uhličitého sníží: Rusko, Německo a Spojené království. Takže emise oxidu uhličitého bohužel vzrostou celosvětově v tomto desetiletí patrně o plných 20 %. Evropa a Severní Amerika, které se dosud podílejí na polovině celosvětového objemu znečištění, se snaží emise zastavit, ale rozvojové země zvyšují množství vypouštěného oxidu každoročně v průměru o 7 %.

Na zasedání v Berlíně budou proti tomuto trysku do slepé uličky nezachování soudobého zemského klimatu asi nejvíce protestovat malé ostrovní státy, protože jim opravdu jde o život. Už i mírné zvýšení hladiny Světového oceánu by zatopilo hospodářsky nejvýznamnější části jejich území.

Jednu z hlavních příčin dalšího "přesycování" atmosféry "skleníkovým plynem" vidí mnozí experti v tom, že se ekologové spoléhali na automatický vliv vzrůstu ceny ropy, která měla vést k celosvětové šetrnosti, a mezinárodní záruky, sankce a závazky se podcenily. A tak např. Austrálie, která (pro nezasvěcené překvapivě) vypouští nejvíce oxidu uhličitého na jednoho obyvatele, přiznává zvýšení o 6 %. Ani Japonsko nedosáhne cíle vydržet do r. 2 000 na úrovni začátku devadesátých let. Na jednoho obyvatele sice bude vypouštět stejné množství, ale při vzrůstu obyvatelstva to způsobí zvýšený přísun do atmosféry o 3 %.

Situace není dobrá ani v Evropské unii. Některým zemím se povoluje zvyšovat emise oxidu uhličitého s odůvodněním, že jiné to vyrovnají svou ekologičtější politikou. A tak Španělsko může zvýšit emise o 25 %, Irsko o 20 %. Francie o 11 % a Portugalsko o 40 %. Náhradní omezování emisí v Německu, Holandsku, Dánsku a Británii to však stěží vyrovná.

A tak může být pro svět potěšující dvousečný fakt, že zhroucení průmyslu a uzavření řady továren snížilo o 20 až 40 % vypouštění oxidu uhličitého u druhého největšího světového znečišťovatele světa - zemí bývalého Sovětského svazu?

A jak vypadá pořadí prvních deseti největších znečišťovatelů planety? 1. USA - počítá se jen s malým nárůstem. 2. Rusko - zde dochází naopak ke značnému snížení. 3. Čína zvyšuje zamořování o 25 %. 4. Japonsko - zvýšení o 3 %. 5. Německo - snížení o 10 %. 6.Indie - zvýšení o 25 %. 7. Británie - snížení o 4 - 8 %. 8. Kanada - mírný vzestup. 9. Itálie - určitý vzestup. 10. Francie - vzestup o 10 %.

Kapica se vrací na ruskou obrazovku

Nejpopulárnějším pořadem o vědě v moskevské televizi Sovětského svazu byla plných dvacet let relace prof. Sergeje Kapici "Nepochybné - nemožné" (Očevidno - něverojatnoje). Syn velkého otce, laureáta Nobelovy ceny Petra Kapici, se stal dobrým fyzikem i popularizátorem vědy. Narodil se za anglického Kapicova pobytu v Rutherfordově laboratoři, kam se už z jedné návštěvy Sovětského svazu nesměl s otcem, matkou a bratrem vrátit.

Některé relace tohoto cyklu přebírala v osmdesátých letech i Čs. televize, zpracovávalo je, tuším, košické studio. Syn Sergej šel - pokud to bylo možné - v ideových stopách svého buřičského otce, což si mohl dovolit jen díky autoritě tohoto muže, s nímž si brežněvovská éra naprosto nevěděla rady.

Jak konstatuje ruský tisk, relace vymizela z obrazovek, když je v devadesátých letech zaplavila vlna psychotroniky a léčitelství. Kapica částečně na protest vůči tomuto přívalu přestal pro televizi pracovat a věnoval se výhradně fyzice. Ruská veřejnost však už začíná ze záplavy pavědy střízlivět a Kapica se tedy znovu vrací do ostankinského vysílání ruských státních televizních stanic ORT. Je mu nyní 67 let a má opět chuť popularizovat vědu. (Připomeňme, že se ze svých životních postojů zpovídal na stránkách Vesmíru v osmdesátých letech.)

Zaměření svého pořadu však chce změnit. Jako první témata navrhuje: věda a vláda, demografická situace, emigrace vědců do podnikatelské sféry, věda a náboženství, věda a vojenská rozvědka. Jediným problémem prý pouze je, aby se S. Kapicovi podařilo získat opět právo používat titulek svého pořadu...

Evropa má Ötziho, Rusko zase Altajskou lady

V horách Altaje na území Ruské federace byla nalezena v mohyle mumie 25leté ženy, patrně příslušnice významného rodu, která zemřela při porodu před 2 500 lety. Tělo zalila voda a led uchoval tkáně organizmu v takovém stavu, že mohou být zevrubně zkoumány. Tělo však bylo bohužel uvolňováno z ledu pomocí horké vody, což značně poškodilo kůži. V moskevském Vědecko-výzkumném centru biologických struktur, kam byla žena přepravena, se po dvou měsících podařilo kůži "vyléčit".

Předloktí a čelo měla dávná obyvatelka Altaje zdobené tetováním. V Moskvě už analyzují tkáně svalů i dalších orgánů a na řadu přijde i DNA a některé bílkoviny. Zkoumat se začíná také hedvábný oděv.

Největším překvapením je však to, že na vzdáleném Altaji, horstvu rozkládajícím se na území dnešní Ruské federace, Kazachstánu, Mongolska i Číny, byla takto pohřbena nikoli Asiatka mongolského vzezření, ale - Evropanka. Fantazie se může rozeběhnout - místnímu vládci obstarali ženu až z tak vzdálené Evropy?

Lidskost dávných eskymáckých rodičů

Minulé léto uviděli na Aljašce při sběru odpadků na mořském břehu arktického moře vyčnívat část lidské hlavy. Pennsylvánský antropolog Glenn Sheehan, který náhodou pracoval v okolí, vyzvedl tělo malého děvčátka. Ukázalo se, že dítě strávilo ve věčně zmrzlé zemi 800 let.

Výpověď nalezeného děcka o povaze a vlastnostech tehdejších domorodých obyvatelů této drsné končiny je neočekávaná. Čtenáři knížek Eskimo Welzla byli seznamováni s tvrdým zákonem severu, podle něhož byli často usmrcováni ti, kteří byli stářím či v důsledku nemoci nemohoucí.

Lékařský výzkum ukázal, že dívka trpěla poměrně vzácnou dědičnou chorobou, způsobenou nedostatkem enzymu trypsinu, nezbytného např. k ochraně plic proti infekcím. Dnes toto postižení nacházíme u jednoho člověka z 10 000.

Holčička byla postižena těžce, byla odkázána na pomoc rodiny a patrně nemohla ani chodit. Jejím rodičům muselo být zřejmé, že dítě nemá šanci vést jednou normální život dospělého v drsných podmínkách Arktidy. Přesto se o ně starali až do jeho smrti, možná až do 8 let. Vzhledem k onemocnění poměrně dlouhý život dokazuje, že o děvčátko bylo dobře pečováno. Pozorně bylo i pohřbeno vedle nízkých sáněk z velrybí kostice, na kterých ji patrně rodiče vozili. G. Sheehan konstatuje: "Děvče nemělo šanci žít, ale její rodina i přátelé se o ni velmi dobře starali. Poskytuje nám to nový pohled na společenskou organizaci těchto lidí."

10 kompletů Shakespearova díla na jednom čipu

Máme být zase u dalšího milníku při vytváření menších, rychlejších a výkonnějších počítačů. V únoru oznámil japonský koncern NEC, že zkonstruoval čip, který je schopen pojmout do sebe miliardu informací. (A tím jsme u Williama Shakespeara: na jediný čip se vejde deset kompletů jeho díla, všech 36 her - od Jindřicha VI., přes Zkrocení zlé ženy, Snu noci svatojánské až, dejme tomu, po Zimní pohádku - i básnické dílo, veškeré sonety.)

Nový čip má mít 16krát větší kapacitu než dosavadní rekordní čip vytvořený konsorciem IBM, Toshiba a Siemens. Společnost NEC na mezinárodní konferenci v San Francisku konstatovala, že už má první prototyp. Miliarda informací se vejde do součástky o rozměrech 26 mm x 36 mm. Japonci by chtěli čip ještě výrazně zmenšit, prý až na rozměry nehtu palce. I jeho spotřeba energie ještě klesne.

Kdy tato "titěrnost" ovládne počítače? Potrvá to ještě tři roky a další vývoj přijde nejméně na 1,5 miliardy dolarů. Gigabitový čip by mohl účinně přispět rozšiřování informačních dálnic světa koncem století.

Nalezen gen spinální amyotrofie

Pařížská nemocnice Necker - Enfants malades je mimo jiné dobře známa i našim lékařům, protože už přijala mnoho českých stipendistů. Judith Melkiová a Arnold Munnich, kteří zde pracují, identifikovali gen odpovědný za vznik svalové atrofie, úbytku svalů při chorobě zvané spinální amyotrofie.

Tato nemoc postihuje v průměru jedno dítě z 6 400. Gen, jehož nepřítomnost nebo mutace hraje klíčovou roli v tom, zda se nemoc projeví, je označen SMN (Survival Motor Neuron).

Dozvíme se konečně objektivní informace o Komsomolci?

I v tomto přehledu byla několikrát zmínka o obavách, že hrozí úniku radioaktivity z atomového reaktoru a dvou jaderných torpéd sovětské atomové ponorky, která se r. 1989 potopila v Norském moři.

Čas od času ruské noviny informují o stavu vraku, který leží na dně moře v hloubce 1 680 m.

Strach zemí severní polokoule ze zamoření této oblasti, bohaté dosud rybami, je pochopitelný. Proto 25 zainteresovaných států, především země NATO, ale i Rusko, požádalo o nestrannou analýzu výzkumné pracoviště norských ozbrojených sil. Závěry mají být předloženy výboru Severoatlantické aliance pro ochranu životního prostředí.

Ruské noviny jsou teď plné optimizmu - prý se ukáže, že s Komsomolcem je všechno v pořádku, svět vše zbytečně zveličuje a politizuje, s vrakem se nemusí nic dělat, raději na něj nesahat a vůbec - jiné západní země, např. Velká Británie, zamořují radioaktivitou oceány daleko víc...

Takže počkejme na jednání příslušných orgánů NATO, které má proběhnout v dubnu a snad konečně podá objektivní zhodnocení možných vlivů Komsomolce na sever Evropy.

Proč se sýkorky rozvádějí

Z učebnic víme, že ti naši zpěvní ptáci, kteří hnízdí několikrát do roka, setrvávají obvykle v "manželském svazku" po celou dobu hnízdění. Často však už při druhém hnízdění vymění partnera - tak tomu bývá např. u vlaštovek. Ani ve světě našich pěvců není neobvyklé "mnohoženství" - např. strnad luční nebo lejsek černohlavý mají více "manželek".

Finští zoologové z univerzity v Oulu studovali průběh "manželských krizí" u sýkor lučních. K rozpadu "manželství" těchto sýkorek dochází ve 12 %. Většina etologů soudí, že k rozpadu páru dochází tehdy, když sýkory nejsou schopny odchovat patřičně vysoký počet mláďat a snaží se proto najít výkonnějšího partnera.

Výzkum finských badatelů tuto domněnku popírá, protože nezjistili žádnou korelaci mezi slabou reprodukcí dvojice a jejím "rozvodem". U sýkor lučních se ukázalo, že nejméně jsou stabilní nikoli stará, ale mladá "manželství". O rozchodu povětšinou rozhoduje samička, a to v situaci, kdy má možnost získat samečka s vyšším hierarchickým zařazením. Ten jí může zajistit nejen větší počet mláďat, ale i přežití v zimě, kdy dominantní samečci dokáží lépe ochraňovat své partnerky a sehnat jim větší množství potravy. Připomeňme si, že překonat zimu pro pěvce bývá nesnadné - u nás zimu nepřežije až 80 % sýkor.

Takže samičky sýkory luční bez váhání jdou za samcem s lepším životním postavením - umožní jim lépe se najíst, a především přežít.

Za dva roky opět k Měsíci?

Není tomu tak dávno, co jsme si připomínali čtvrtstoletí letů lidí k Měsíci. Spojené státy se k naší přirozené družici chtějí vydat znovu, a to pomocí automatické sondy. Americký úřad pro letectví a kosmonautiku se rozhodl vyslat r. 1997 k Měsíci sondu, která by prozkoumala chladné oblasti kráterů poblíž pólu a zjistila, zda se právě tam neukrývá led, zmrzlá voda.

Už jsme se v tomto přehledu zmiňovali o snaze amerického kosmického výzkumu pokračovat ve studiu vesmíru podle tří zásad: rychleji, lépe a laciněji, tedy - konkrétně řečeno - pomocí nedrahých, snadno zkonstruovatelných stanic.

Konkrétní výzva NASA tedy zněla: Navrhněte projekt výzkumu Měsíce, který by přišel maximálně na 150 milionů dolarů (což je pakatel, jeden start raketoplánu stojí zhruba miliardu). Přišlo 28 návrhů a NASA vybrala program za 59 milionů. Sonda bude schopna nejen zkoumat přítomnost ledu u pólu, ale také mapovat měsíční gravitační a magnetické pole, studovat složení povrchu Měsíce, popřípadě i výrony plynů v oblasti tektonických zlomů.

A když už jsme u levné kosmonautiky - ještě letos americké vedení NASA vybere další misi ze tří návrhů. 1. V rámci projektu Venus Multiprobe Mission vyslat do Venušiny atmosféry 16 maličkých sondiček, balonků, které by pluly nad povrchem planety a zkoumaly tamní vichry. 2. Projekt Stardust by měl zachytit materiál ohonu komety Wild 2 a dopravit jej na Zemi. 3. Sonda Suess - Urey by měla přinést do pozemských laboratoří ionty slunečního větru.

Pochmurný apríl?

Protože březnový přehled jde do tiskárny téměř na apríla, uveďme podivnou informaci, která oběhla novinami, na jejichž serióznost není moc možno přísahat. Americký zpěvák Michael Jackson, proslavený svými aférami, chce prý udělat "koupi století" - dát 5 milionů dolarů za oči Alberta Einsteina!

Osobní lékař Alberta Einsteina, kterému je dnes 84 let, se měl přiznat, že si při pitvě vzal "na památku" oči velkého fyzika. Uložil je do formalínu a po čtyřicet let je přechovával v sejfu jedné banky v New Jersey. Tato skutečnost, kterou nyní lékař prozradil v novinovém interview, vzbudila pochopitelně rozhořčení. Kdyby to nebyl výmysl, pak by jednal proti poslední vůli Alberta Einsteina, který požadoval, aby jeho tělo bylo spáleno a popel rozptýlen. "Oči jsem neukradl," hájí se lékař, "poprosil jsem o ně lékaře v nemocnici..."

Není tedy dost na skandálních historkách o osudu uschovaného, ztráceného a zase objevovaného Einsteinova mozku?

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné