Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

(Nej)optimálnější

 |  5. 4. 1995
 |  Vesmír 74, 237, 1995/4

Adjektivum optimální patří k lat. substantivu optimum, resp. k adjektivu optimus, což je tvar 3. stupně (superlativu) adjektiva bonus dobrý , takže optimus znamená nejlepší . Je zajímavé, že i české podoby lepší/nejlepší se hlásí ke zcela jinak znějícímu 1. stupni, totiž dobrý, a patří vlastně ke knižnímu adjektivu lepý. (Podobně je tomu v němčině i angličtině: gut - besser - best, resp. good - better - best, a ovšem i v jazycích románských, vycházejících z latiny.)

Optimální tedy znamená nejlepší, nejvhodnější, nejvýhodnější, nejpříznivější, rozumí se ovšem relativně , tedy za daných podmínek nebo vzhledem k sledovanému cíli. Mluvíme a píšeme např. o optimální úrovni, teplotě, rychlosti, o optimálních podmínkách, optimálním využití či prostředku. Relační povaha tohoto adjektiva se pak projeví ve spojeních typu tato teplota je optimální pro růst kvasinek . A máme ovšem i sloveso optimalizovat, tj. činit optimálním.

Mohli bychom tedy říci, že adjektivum optimální vyjadřuje nejvyšší stupeň příhodnosti, i když po stránce gramatické, slovotvorné, má podobu stupně prvního. A proto tento význam svádí převést toto adjektivum i formálně do tvaru 2. nebo 3. stupně - (nej)optimálnější. Je to však naprosto nadbytečné, a tedy vlastně nesmyslné. Avšak přesto se s touto podobou leckdy setkáváme. Proč asi? Někdy možná opravdu jen ze zbytečné snahy uvést ve shodu tvar tohoto adjektiva s jeho významem (analogicky podle adjektiva nejpříhodnější).

Může tu však působit i motivace jiná: Český gramatický termín stupňování adjektiv není totiž zcela výstižný; spíše než o stupňování jde tu o srovnávání - jak to pěkně vyplývá z Čapkova přesvědčení, že co je lepší či nejlepší, nemusí být vždy dobré, neboli že dobrý je lepší než nejlepší . A navíc víme, že optimum nepředstavuje stav absolutní, nýbrž relativní. A tak může v praxi dojít k situaci, v níž lze srovnávat dva (nebo více) různých stavů aspirujících na hodnotu optimálnosti. Ona se dá optimálnost stěží přesně a jednoznačně měřit.

A tak tedy: stupňování adjektiva optimální lze pochopit, ale obejdem se dobře bez něho.

Trochu jinak je tomu s adjektivy minimální a maximální, tj. nejmenší, nejnižší a  největší, nejvyšší - na rozdíl od adj. optimální nevyjadřují míru či stupeň kvalitativní, nýbrž kvantitativní, nemají charakter relativní. A snad proto se s podobami (1(nej)minimálnější(1(nej)maximálnější setkáváme jen ojediněle.

Pozornost některých čtenářů, posluchačů a diváků vzbuzují zato meteorologické výrazy maximální minimální teplotaminimální maximální teplota. Ty se jeví na první pohled či poslech jako protismyslné. Ale nejsou. Uvažujme, o jakou situaci jde: meteorologové zjišťují např. noční teplotu na celém našem území, tj. na všech mnoha lokalitách. A víme, že v noci tato teplota klesala, ovšem na různých lokalitách nestejně, ne na všech dosáhla téhož nejnižšího stupně neboli téhož minima. Souhrnné údaje z celého území republiky obsahují tedy větší počet teplotních minim; tato jednotlivá minima lze ovšem mezi sebou srovnávat, seřazovat do žebříčku podle velikosti (stupně) a zjistit nejnižší naměřenou teplotu, neboli největší mráz (pokud mrzlo). A to je právě ono maximální minimum (tj. v případě mrazu největší či maximální mráz). Učeněji řečeno, adj. maximální tu udává nejvyšší míru vlastnosti zvané minimum tím, že srovnává minima dosažená na různých místech: teplotní minimum je tím větší, čím nižší teplotu představuje. A ovšem minimální minimum (pokud by to někoho zajímalo) by byla hodnota na opačném konci žebříčku minimálních teplot. - Pokud pak jde o denní minimální maximální teplotu , není jistě obtížné pochopit, že jde o analogii: je to prostě teplota v místech, kde bylo relativně nejméně teplo neboli kde teplotní maximum bylo relativně nejmenší (neboli minimální).

Poznámky

1) řídce užívaný výraz
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

O autorovi

František Daneš

Emeritní prof. PhDr. František Daneš, DrSc., (*1919-2015) vystudoval Filozofickou fakultu UK. Od r. 1990 do svého odchodu do důchodu r. 1994 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR. Zabývá se zejména současným českým jazykem a obecnou lingvistikou. V r. 1999 vydal spolu se S. Čmejrkovou a J. Světlou knihu Jak napsat odborný text (nakladatelství Leda).

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné