ED. P. WILSON, Violence and Young Minds

Během r. 1994 pořádala v Anglii Národní asociace pro mentální zdraví dítěte a rodiny celoroční varovnou kampaň Násilí a mládež . Cílem bylo zvýšit informovanost rodičů, vychovatelů, politiků, ale i všech, kdo vytvářejí veřejné mínění, o důsledcích, které zanechávají různé formy násilí na duševním zdraví dětí. Hledaly cesty pro rychlou a poučenou intervenci, pro rozšiřování služeb pro postižené i pro rozvíjení preventivních opatření. Proběhla řada seminářů i diskusí a dosavadní poznatky i zkušenosti byly urychleně publikovány v preprintové formě již v závěru r. 1994.

Z řady varovných signálů uvádím jen některé:

• Odhaduje se, že v Anglii má kolem 20 % dětí (tedy asi 2 000 000 osob) mentální problémy, z nichž asi desetina je velmi vážná (dle Action for Sick Children).
• Denně spáchají 2 osoby ve věku 15 - 19 let sebevraždu, třetina z nich je motivována sexuálním zneužitím.
• 3 - 4 děti umírají týdně v důsledku zanedbání či zneužití.
• 45 % pachatelů násilných činů je ve věku do 21 let.
• 7 % chlapců a 3 % dívek do 15 let má zkušenost s tvrdou drogou.
• Odhaduje se, že kolem 10 % žáků základních škol (po 8. roce) zažije šikanování.
• V letech 1967 - 1973 bylo v USA zabito 17 500 žen či dětí ve vlastních rodinách (ve stejné době době padlo ve Vietnamu 39 000 vojáků) a v Anglii je dnes kolem 45 % zavražděných žen zabito manželem, druhem, bývalým partnerem či milencem.
• Podle statistiky OSN je ve světě registrováno 18 000 000 uprchlíků, o jejichž děti většinou není postaráno. Jen do Anglie se ročně dostane kolem 250 - 500 dětí bez doprovodu dospělých.
• 76 % osob je přesvědčeno, že sledování agresivních pořadů v televizi či na videokazetách vede ke zvýšení agresivního chování v životě.

Problematika násilí a duševního zdraví se soustřeďuje do pěti okruhů: Šikanování či bití v dětských skupinách, sexuální zneužívání dětí, násilí uvnitř rodiny, osudy dětí z válečných oblastí a dětí uprchlických, násilí na obrazovce .

K jednotlivým tématům je shrnuta současná literatura s důrazem na dlouhodobé důsledky prožitého násilí, jako jsou deprese, úzkost, kombinované duševní poruchy, ztráta sociálních kontaktů aj. Největší riziko je ve vytváření patologického stylu života, který se často přenáší na další generaci. Děti šikanované často následně šikanují mladší či vlastní děti. Děti, které vidí násilí ve vlastní rodině, se později chovají podobně. Děti uprchlické postrádají sociální a emoční jistotu a mnohdy se připravují na nové války aj.

V publikaci se najdou mnohé zkušenosti s nápravnými programy ve školách, v sociálních zařízeních, v dětských organizacích i v rodinách. Mnohé programy jsou podrobně popsány v literatuře, mnohé jsou dostupné na videozáznamech a existují osnovy pro různé kurzy. Snaha systematicky se bránit narůstajícím rizikům v dětském vývoji se stává naprostou nezbytností a hledají se cesty, jak probudit společnost z lhostejnosti.

Situace u nás je obtížnější o to, že o podobných jevech se po léta mlčelo a mnohé skutečnosti se odhalují teprve dnes. I u nás ročně umírá kolem 50 dětí pro nedostatek péče, nevíme nic o životě dětí v uprchlických centrech, šikanování dětí je předmětem prvních výzkumů a z televize i z videokazet se řine vlna násilí a hororů. Současné debaty (o drogách, o násilí v TV aj.) trpí nedostatkem informací, máme málo odborníků i nápravných zařízení. Mnohé úsilí vyvíjejí nejrůznější dobrovolné a charitativní organizace, ale systematickou prevenci a promyšlenou a patřičně dotovanou státní podporu zatím postrádáme. Caveant Consules...