Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Jak mlčet vědecky

 |  5. 3. 1995
 |  Vesmír 74, 123, 1995/3

Vícekrát jsme se v minulosti pokusili na stránkách Vesmíru vyvolat diskusi na nějaké ožehavé až kontroverzní téma. Ne vždy se to podařilo, což neznamená, že by diskusí nebylo - urodily se občas, ale nad trochu jinými tématy, než jsme předpokládali.

Tentokrát to zkoušíme znovu. Na 74, 145, 1995/3 si můžete přečíst jemně rozverný článek o evoluci od Jana Zrzavého, článek, který sám autor považuje za provokaci, ne za misijní osvětu , jak v dopise přiznal. Rukopis jsme rozeslali k náhledu ne dvěma či třem (jak je běžné), ale více než desítce našich spolupracovníků - a opravdu, odezvy přišly vskutku rozličné. Od odsudku typu "k tomuto blábolu se nebudu vyjadřovat" až po "svěžím způsobem napsaná esej - přijmout ji všemi deseti!". Již tato různorodost názorů cosi říká, a proto - v souhlasu s názorem dalšího recenzenta, že "podobné provokující články jsou tím pravým olejem do tiše plápolajícího ohně naší vědy" - vám zde Zrzavého článek předkládáme. A spolu s ním čtyři z došlých reflexí (74, 149, 1995/3).

Ve svém lednovém úvodníku jsem se dotkl pozoruhodného jevu, že jsou to právě evoluční teorie a hypotézy, které jsou zdrojem vzrušených, až emocionálně zbarvených debat. V naší části politického světa se do nich po léta míchala i státní moc, ne-li přímo policie. Užijme si tedy svobody.

Ač ve vlastní věci laik, využiji i já výzvy Zdeňka Neubauera (74, 151, 1995/3) k brain-stormingu a přičiním pár poznámek.1).

První: je-li spor o to, zda evoluce je slepá či cílená (D. Povolný, s. 150), nebo, chcete-li, zda v ní vládne náhoda či užitečnost, pak se zamysleme, zda nejde jen o odlišnost perspektivy. To, co se v pohledu z dálky (ve velkém časovém měřítku) jeví jako směrovaný, cílený a jakoby předem projektovaný vývoj druhu, se může při pohledu zblízka (v malém časovém měřítku) ukázat jako hra čisté a slepé náhody nad velkou populací jedinců. (Vzpomeňme na Baldwinův efekt z lednového čísla Vesmíru2)

: čistě statistický trik umožňuje něco, co v perspektivě generací vypadá jako fixace toho, na co jedinci přišli během svého života.)

Druhá poznámka: náš autor na jednom místě hovoří o tom, že "každá úroveň [genetická, vývojová, morfologická] je objektem samostatné evoluce" (Zrzavý, 74, 149, 1995/3). To je zajímavé tvrzení a jako výraz nevíry v redukcionizmus je mi docela sympatické. Myslím však, že lze jít ještě dál a uvažovat nejen o paralelizmu evoluce, ale i o vzájemné vázanosti, či dokonce spolupráci různých evolučních úrovní. Dalo by se tomu říkat hierarchický holizmus, chcete-li.

Další věc (o níž je dobré vědět, abychom si lépe vždy rozuměli): Je dobré rozlišovat, kdy uvažujeme a mluvíme o tom, jak to skutečně bylo (rozuměj: příběh života na naší Zemi), a kdy se tážeme, jak by to vůbec mohlo být. V prvém případě bojujeme s nedostatkem znalostí, které by bylo třeba k testování hypotéz, a co je horší, možná se už nikdy nic víc nedovíme. V druhém případě si můžeme dle libosti vytvářet vícero hypotetických teorií o možných "mechanizmech" evoluce (nazývejme to tak). Jejich pravdivost lze principiálně též testovat, ovšem jen jaksi "uměle": pomocí dedukce, myšlenkovými experimenty, a zejména simulací na počítačích (znovu odkazuji na lednové číslo). Koneckonců, každý vnitřně konzistentní a statisticky platný hypotetický mechanizmus evoluce měl šanci se uplatnit i na naší Zemi, mohl však být přehlušen, zakryt, či aspoň kontaminován zcela jiným vnitřně konzistentním mechanizmem.

Vymýšlení a studium takových možností (nezávisle na tom, zda se na Zemi skutečně uplatnily nebo ne) je součástí teoretické biologie a bezesporu si zaslouží být nazýváno vědou.

Pak ovšem nevím, proč bychom měli "vědecky mlčet", když se setkáme s věcmi, které "jsou zajímavé až moc" (Zrzavý, 74, 149, 1995/3). Produkování hypotéz a teorií je přece to nejdobrodružnější, co ve vědě máme. A i kdyby nebylo hned zřejmé, jak je testovat (nebo vyvracet), přesto mohou být pěkné, heuristicky plodné a vědecky relevantní. Pokud tomu nechcete říkat věda, říkejte tomu třeba protověda.

Poznámky

1) Srov. též mé dřívější úvodníky: Vesmír 10/1991, 8/1992, 12/1993.

2)Viz V. Kvasnička, Ovplyvňuje učenie evolúciu?, Vesmír 74, 8, 1995/1).
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...