Historie jáchymovského uranu

Předesílám, že jsem dlouholetý odběratel a čtenář Vesmíru. Jsem si také vědom, že politické události se více či méně vždy promítnou do pojetí a náplně i takových odborných časopisů, jako je Vesmír. Život mne přitom naučil, že rozhodující je míra všeho. V případě citovaného článku jde o míru objektivity předávaných informací.

K líčení historie do r. 1945 uvedu jen několik vybraných poznámek: Je popisován převážně geologický a technický vývoj, z historie pak zejména střet Šliků s panovníkem. Postrádám však jakoukoli zmínku o sociálních podmínkách a o vlivu na okolní prostředí (včetně např. kácení lesů) ap. Snad stála za zmínku i osobnost známého Agricoly. Chybí mi také alespoň stručné pojednání o problémech státních dolů za 1. republiky. Zejména mne však mrzí, že se autorka s ohledem na pojetí článku nezmínila o výnosu bývalého revírního báňského úřadu v Karlových Varech z r. 1938, jímž byly vydány předpisy, první svého druhu na světě, o větrání dolů na uranovou rudu. Byly to jediné závazné předpisy, na svou dobu pokrokové, a platily u nás do r. 1957; od té doby byly úměrně novým poznatkům několikrát upravovány, takže současné nejvyšší přípustné koncentrace radonu a jeho rozpadových produktů jsou 22krát nižší (i když srovnání je s ohledem na kvalitativně odlišné pojetí jen přibližné).

K novodobé historii jáchymovského uranu čerpala autorka podklady z publikací, které sledovaly jiný účel než historii jáchymovského uranu. Neupírám nikomu právo na subjektivní popis a hodnocení, avšak nemyslím, že se mohou stát jediným zdrojem k článku, který by měl dát souhrnný a pokud možno objektivní pohled na jáchymovský uran. Průzkum, těžba a odbyt uranu byly prováděny podle smlouvy ČSR - SSSR z r. 1945, kterou uzavřela nekomunistická vláda a podepsal nekomunistický ministr. Dnes je ještě obtížné dovolávat se pochopení pro tehdejší situaci a pro skutečnost, že po Hirošimě a Nagasaki přispěl v prvých poválečných letech jáchymovský uran k obnovení vojenské rovnováhy mezi oběma velmocenskými bloky a k zábraně přeměny studené války v atomovou. Stejně obtížné je odkazovat na podklady, z nichž vyplývá, že k žádnému drahému placení Sovětskému svazu, údajně za osvobození nedocházelo a že zmíněná smlouva založila vznik obchodních vztahů i v této oblasti. Navíc chybí vzhledem k názvu a pojetí článků údaj, že jáchymovský rudní revír se na citovaném množství vývozu podílel přibližně jednou dvacetinou, protože patřil k ložiskům malým až středním.

Práce vězňů na jáchymovských dolech je samozřejmě smutnou kapitolou. Pro hospodářské vedení byli vězni smluvní pracovní silou stejně jako četní brigádníci z celé republiky, se stejnými pracovními, bezpečnostně-hygienickými a mzdovými podmínkami. V pozdějších letech (šedesátých) byla v rámci souboru sociálně hygienických opatření započítávána léta, která jednotliví vězni v minulosti na dolech odpracovali. Je možno otevřeně dodat, že vězni byli pro hospodářské vedení z různých důvodů velmi nákladnou pracovní silou.

K tvrzením uvedeným v závorce předposledního odstavce článku nelze oponovat vyčerpávajícím způsobem - tedy alespoň příklady: V jáchymovských dolech se zásadně vrtalo od počátku z podpěry a s vodním výplachem; již v padesátých letech bylo předepsáno umělé větrání - to vše nebylo v tehdejším čs. rudném hornictví zvykem. Mimořádná podpora politických a státních orgánů umožňovala zavádění strojů a zařízení, které byly v dané době moderní. K ručnímu přebírání rudy na dobývkách: Není znám z oné doby v celém světě jiný způsob při selektivním dobývání rud z tenkých rudních žil; v padesátých letech byla však právě z hygienických a technologických důvodů zaváděna metoda selektivně-valová, odstraňující ruční práci s rudou a umožňující nasazení mechanizace. Ostatně s vězni pracovali i civilní pracovníci a ti se snažili kvůli výdělkům dostat právě na bohaté rudní dobývky. Doba fárání byla pro všechny stejná a zákonem předepsaná. Vražedné pracovní tempo je subjektivní pojem; normy platily pro všechny stejně a byly v průměru značně překračovány. Zmínka o plísních je z kategorie thrillerů a prozrazuje naprostou nevědomost autorů o podstatě výzkumů Dr. Adámka v této oblasti.

Je mi líto, že autorka nenašla jediný kladný příklad v novodobém čs. uranovém hornictví, i když báňští odborníci uznávají jeho přínos pro báňskou vědu a techniku. Omluvou budiž nešťastné nadměrné utajování v minulosti a rozporné hodnocení jeho poslání. Historii však nelze psát z jednostranně vybíraných podkladů, a pokud se tak již stalo, měla autorka svůj článek nazvat příspěvkem a osobním názorem na jáchymovský uran. Pro objektivní hodnocení je dost podkladů ve sbornících sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, v časopise Rudy nebo v publikaci Československá ložiska uranu (ČSUP v SNTL, 1984).

Pozn. redakce: Nechceme na stránkách Vesmíru vést diskusi o pracovních podmínkách vězňů v uranovém průmyslu, ani o pracovních podmínkách civilních pracovníků. Vražedné pracovní tempo možná subjektivní pojem je, průměrná délka života a úrazovost u těchže skupin patrně nikoli. Autorka psala především o starší historii jáchymovského uranu inspirována posteskem z Vesmíru z r. 1884, že nepodařilo se dosud užíti uranu měrou ještě rozsáhlejší . Zmínka o práci vězňů je okrajová. Agricolovi byl věnován samostatný článek (J. Folta, Vesmír 73, 76, 1994/2). Role bývalého SSSR při těžbě jáchymovského uranu bude předmětem ještě mnoha studií. V této souvislosti připomínáme také jednu kapitolu v knize K. Pacnera: Atomoví špioni. To, co bude nutné, je oddělit nepodložené pověsti (byť psané) od toho, co skutečně bylo.