HARTMUT LESER: Landschaftsökologie: Ansatz, Modelle, Methodik, Anwendung. Mit einem Beitrag zum Prozess-Korrelations-Systemmodell von Th. Mosiman. 3. völlig neubearb. Aufl., Ulmer, Stuttgart 1991

Landschaftsökologie Hartmuta Lesera, vydaná r. 1976, představovala tehdy - před téměř 20 lety - skutečnou syntézu informací o krajinné ekologii jako nově vznikajícím vědním oboru, metodologií terénního výzkumu počínaje a možnostmi pro aplikaci výsledků krajinoekologického výzkumu v praxi plánování a obhospodařování krajiny konče. Hartmut Leser, profesor geomorfologie a krajinné ekologie na univerzitě v Basileji, napsal tuto knihu v nejlepším stylu tehdejší - ještě krátké - tradice středoevropské krajinné ekologie. Skutečnost, že kniha byla během dvou let vydána znovu, svědčí o tehdejší potřebě takové publikace. 120 recenzí tenkrát dokumentovalo zcela mimořádný vědecký a čtenářský zájem. Někteří recenzenti knihu považovali za "příliš teoretickou". Ale ve skutečnosti to byl právě tento "příliš teoretický přístup", který umožnil definovat evropské pojetí ekologie krajiny a dal impulz k jejímu dalšímu vývoji.

Třetí vydání knihy z r. 1991 na sebe dalo čekat plných 13 let. Za tu dobu se v evropských krajinách mnoho změnilo. A změnil se i přístup ke krajinné ekologii: od převážně aplikovaných otázek a témat se zájem krajinných ekologů přesouvá k teoretickým principům a metodologii. To se plně projevuje i v novém vydání Leserovy knihy. Ve srovnání s dřívějšími dvěma je její třetí vydání zcela nová a jiná kniha.

V protikladu k námitkám některých recenzentů, že předchozí dvě vydání knihy byla "příliš teoretická", jsem při jejím studiu nabyl přesvědčení, že Leser tehdy přistupoval ke krajině jako k prostorovému jevu a považoval krajinnou ekologii spíše za "polní vědu" než za teoretickou disciplinu. V popředí zájmu stály základní poznatky a pracovní metody krajinné ekologie vycházející z venkovního výzkumu (včetně mapového materiálu), v metodologii byl kladen důraz na výzkum struktury krajiny. Ve 3. vydání stojí v popředí zájmu krajinný ekosystém - jako model. Jádrem knihy jsou funkční vztahy v místní dimenzi a komplexní analýza krajinného systému (z pera Th. Mosimanna).

Autor se tím, že přesunul těžiště výzkumu krajiny od její struktury k fungování krajinného ekosystému, pustil do obtížné práce: definovat teoretické základy a vlastní metodologii krajinné ekologie jako vědy. Myslím, že se tohoto úkolu zhostil velmi úspěšně. Podle mého názoru je kniha důležitým příspěvkem k vývoji krajinné ekologie jako vědecké discipliny. Jsou to právě teoretické základy a vlastní specifická metodologie, co z nauky o krajině tvoří samostatnou vědeckou disciplinu, zvanou ekologie krajiny. Zároveň je však třeba ocenit, že toto zaměření neodvádí v knize pozornost od praktických aplikací. Uváděné příklady aplikací krajinoekologického výzkumu pokrývají široké pole - od krajinného plánování a obhospodařování krajiny až po nauku o prostředí a environmentální politiku. Pokud by si někteří recenzenti opět stěžovali na  příliš teoretické zaměření knihy, pak je to podle mého názoru dobrou známkou skutečnosti, že touto knihou se krajinná ekologie stává skutečně dospělou, samostatnou vědní disciplinou s vlastní teorií a metodologií, předmětem výzkumu a oblastí aplikací.

Obsah knihy dobře charakterizují názvy kapitol:

• Krajinná ekologie - obor, nebo vědní disciplina?
• Systémová analýza, environmentální systémy a systémové modely
• Systémové hierarchie - od subsystému ke krajinnému systému
• Dynamika environmentálních systémů - problémy měřítka a metodologie
• Základní problémy krajinoekologických dat
• Komplexní krajinoekologická analýza - výzkum v tropické dimenzi
• Environmentální systémy, krajinoekologický přístup a praxe
• Krajinná ekologie - struktura a perspektiva multidisciplinární vědy

Seznam literatury zabírá více než 50 stran s téměř tisícem titulů především evropské provenience. Jde pravděpodobně o dosud nejobsáhlejší publikovaný seznam literatury z oboru ekologie krajiny. Česká literatura je zastoupena jen velice skrovně - a to nikoliv vinou selekce. Je zřejmé, že česká krajinná ekologie dnes nemá pevnou půdu pod nohama.

Systémová analýza jako teoretický základ krajiny

není snadné čtení. Studie knihy proto vyžaduje plnou koncentraci. Důležité výroky, definice a metodologické přístupy jsou v rámečcích, což usnadňuje orientaci v textu. Každá kapitola je uzavřena dílčím souhrnem.

Leserova kniha je bez jakékoliv pochyby důležitým příspěvkem k vývoji (evropské) krajinné ekologie. Systémový přístup a modelová řešení formují její teoretický základ; analýza krajinného komplexu je významným příspěvkem k metodologii krajinné ekologie. Kniha tím také zřetelně udává směr dalšího vývoje ekologie krajiny. Měla by se stát povinnou četbou jak pro studenty krajinné ekologie, tak pro aktivní krajinné ekology - pracovníky výzkumu i praxe územního plánování, environmentální politiky, ochrany přírody a dalších oborů, pro něž je krajina předmětem aktivního zájmu a využití.