Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Vředová choroba žaludku a dvanáctníku

 |  5. 2. 1995
 |  Vesmír 74, 116, 1995/2

Po poznámkách Morgagniových popsal pitevní nález kulatého vředu 1793 Bailli. Před více než 150 lety Cruveilher (1830) toto onemocnění specifikoval jak po stránce patologickoanatomické, tak po stránce klinické. Prevalence onemocnění (poměr počtu nemocných k počtu obyvatel) dnes nazývaného vředová choroba činí okolo 5 %. Ovšem v minulosti, jak možno zjistit např. z Thomayerovy Pathologie a therapie nemocí vnitřních, činila 4 - 13 %, ba prý až 20 % všech pitvaných mrtvol. Tyto velké číselné rozdíly (jak se Thomayer zmiňuje), spočívají patrně v tom, že kulatý vřed není všude stejně rozšířen. Již tehdy se příčina přičítala druhu potravy či vykonávanému zaměstnání. Např. díky bylinné potravě Velkorusové, alespoň podle některých pramenů, vředem téměř netrpěli.

Od doby, kdy se Cruveilher zmiňoval o tom, že příčiny vředu jsou zahaleny temnotou, uplynulo mnoho času. Přesto i dnes, jak je zřejmo z názvu vředová nemoc , je otázka etiologie dosud otevřena. Na jedné straně jsou zde vlivy hereditární, na straně druhé vlivy zevního prostředí. Lze vzpomenout rodinnou zátěž, stravovací zvyklosti, povolání apod.

V důsledku etiologické multifaktoriálnosti plynul i fakt, že jde o léčbu velmi širokou, která je nucena zachycovat mnoho dílčích problémů.

Doposud platil axiom kde není kyselina, není vřed . Avšak nyní nelze toto téměř centrální dogma brát zcela bez výhrad. Příčinu této skutečnosti přinesly poměrně nedávné práce Marshalla a Varena. Tito dva muži totiž vyslovili hypotézu, ve které tvrdí, že hlavní příčinou vředové choroby, resp. vředů dosud rezistentních na dosavadní léčbu, je gramnegativní spiriliformní tyčinka s nynějším názvem Helicobacter pylori. Z tohoto faktu lze s trochou nadsázky parafrázovat, a to - žádný Helicobacter pylori, žádný vřed.

Proto moderní přístup léčby vředů pomalu doznává změn, které představují vedle podávání dosavadních klasických antiulcerózních léků nasazení antibiotik.

Jako nejvhodnější a taky nejúspěšnější se jeví kombinace omeprazol, amoxycilin a subcitrát vizmutu (či subsalicylát vizmutu), amoxycilin, metronidazol. (Česká a slovenská gastroenterologie)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Josef Sklenář

 

Doporučujeme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...
Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Petr Slavíček  |  13. 7. 2020
Klimatické změny, role člověka, možná řešení a ekonomické důsledky se stávají středobodem současné veřejné diskuse. Nemáme přitom dostatek...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné