Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Prosinec ve vědě

O čem se psalo ve světě i u nás
 |  5. 2. 1995
 |  Vesmír 74, 110, 1995/2

Připomínky k Nobelovým cenám

V našich sdělovacích prostředcích potlačila kontroverzní Nobelova cena za mír, udělovaná v Oslu, slavnost ve Stockholmu. Ceremoniál aktu, který je pro vědce nejvýznamnější událostí jeho života, se však prý i tentokrát svou slavnostností blížil až náboženskému obřadu. Nicméně zazněla opět - jako téměř každoročně - i kritika trojího druhu.

Znovu se připomíná, že škatulky fyziky, chemie a fyziologie ignorují nové četné oblasti vědy. Kritika je zesilována tvrzením, že když mohla být přidána Nobelova cena za ekonomii, proč by tomu nemohlo být i v případě dalších vědních disciplín. Vedení Nobelovy nadace na to odpovídá tak, že nejde o Nobelovu cenu, ale o cenu švédské banky, kterou uděluje na památku Alfreda Nobela, a že Nobel byl nejen chemikem - objevitelem dynamitu, ale také manažerem - ekonomem. Je zajímavé, že Stockholm je neustále bombardován především dopisy, které žádají zřízení Nobelovy ceny za ochranu životního prostředí.

Za druhé se vytýká těm, kteří Nobelovu cenu udělují, že od objevu k ocenění uplyne příliš dlouhá doba. Podle Nobela měla cena především podněcovat rozvoj v dané vědě. Časová bariéra však způsobuje, že jde spíš o oslavu objevů v oblasti, která je už "vyčerpaná". Připomíná se, že laureáti za fyziku z r. 1994 Bertram Brockhouse a Clifford Shull získali cenu za práce, které vykonali koncem druhé světové války, a tak se neplní poslání podněcovatele aktivity tohoto zaměření.

A do třetice: omezení počtu vědců, kteří se mohou na ceně podílet, vede při rozmachu týmové práce stále častěji k nespravedlnostem. Je nutno poznamenat, že omezení počtu odměněných na tři není v závěti výslovně vyřčeno.

Kritici však konstatují, že Švédská akademie věd a Nobelova nadace nejsou nepřítelem veškerých změn. Např. při poslední slavnosti zazněla velmi moderní hudba soudobého skladatele Svena-Davida Sandströma.

Uděleny i ceny Ignáce Nobela

Je s podivem, proč v naší zemi, v níž tolik bují "nevěda", sdělovací prostředky opomíjely čtvrté udílení Nobelových Ig-cen za r. 1994 na Massachusettské technice (zmínka byla pouze ve Vesmíru 73, 706, 1994/12).

Ceremoniál byl velice živý. Zúčastnilo se ho 1 200 hostů, mezi nimi i několik laureátů "normálních" Nobelových cen. Při společenské zábavě - tanci si laureát Nobelovy ceny William Lipscomb (narozen 1919) postěžoval, že už je pomalým partnerem půvabným mladým děvčatům, která přestrojena za elektron velice precizně zpodobňovala úprk elektronů po jejich orbitech.

Připomeňme, že toto uznání je udělováno těm objevům, které se nepodařilo ověřit, a že to "Ig" jsou začáteční písmena nejen křestního jména Ignáce, ale i slova znamenajícího v angličtině neznalost, nevědomost... Ignác Nobel nebyl majetný a tak jeho ceny nejsou svázány s žádnými penězi. Rozvoj historického bádání prokázal nově, že Ignác nebyl bratrem Alfreda, ale poměrně dosti vzdáleným příbuzným, a proslul vynálezem limonády - sodovky se zmrzlinou.

Cena za nevědomost v biologii byla udělena autorům práce Zácpa u příslušníků branných sil: Rozšíření mezi jednotkami USA v bojovém postavení, publikované v časopise Vojenské lékařství r. 1993.  Ig-cenu za medicínu získal pacient X (nepřál si, aby jeho jméno bylo zveřejněno), který se pokoušel zneškodnit působení hadího jedu, když byl uštknut svým domácím chřestýším miláčkem. Využil k tomu elektrického šoku - potřebný proud odebíral po pět minut ze zapalovací svíčky automobilového motoru a drátem ho vedl ke svému rtu. Cenu sdílí s dr. Richardem C. Dartem, autorem lékařské zprávy "Neúspěch léčby otravy jedem chřestýše pomocí elektrického šoku".

Nobelova Ig-cena za entomologii byla udělena veterináři Robertu A. Lopezovi za odvážný a úspěšný pokus zjistit, zda roztoč z ucha kočky může škodit člověku, když ho do jeho ucha přeneseme. Badatel to potřikrát zkusil sám na sobě. "Někdo musel být takový blázen, aby to vyzkoušel," konstatoval.

Dost jedovaté podhoubí mělo udělení ceny za chemii dřívějšímu texaskému senátorovi Bobu Glasgowovi za to, že se r. 1989 zasloužil o přijetí zákona kontroly drog, jímž byl za nezákonný prohlášen nákup laboratorního skla bez speciálního povolení.

Cena za matematiku putovala baptistickému sboru v Alabamě za exaktní výpočet, kolik občanů tohoto státu půjde do pekla, pokud se nebudou kát ze svých hříchů.

Lee Kvan Yew, dřívější ministerský předseda Singapuru, byl odměněn Ig-cenou za psychologii, a to za třicetileté studium vlivu negativní reakce při trestání občanů tohoto města vždy, když se na veřejnosti hádají, mají v ústech žvýkačku nebo krmí holuby.

Celá instituce - Japonská meteorologická agentura - získala cenu za sedmiletý výzkum toho, zda může být zemětřesení způsobeno tím, že sumcovité ryby kroutí svými ocasy.

Cenu za literaturu obdržel za knihu o dianetice L. Ron Hubbard.

Společenskokriticky vyzněla cena za ekonomii: Chilan Juan Pablo Davila se proslavil tím, že když byl zaměstnancem státní společnosti CODELCO, naprogramoval svůj počítač tak, aby povel "kupuj" znamenal "prodej". Výsledkem bylo, že Chile ztratilo 0,5 % svého hrubého národního produktu.

John Hagelin se stal laureátem za závěr svého experimentálního bádání, při kterém zjistil, že 4 000 zkušených médií dokázalo snížit svým mentálním působením počet zločinů ve Washingtonu o 18 %.

Prosincové ostřelování Země

Nejen Bílý dům ve Washingtonu je čím dál víc místem přestřelek, ale i kolem naší planety jako by bylo stále nebezpečněji. Za to pochopitelně mohou citlivější astronomické aparatury, schopné vidět více. Podle Jamese Scottiho z Arizonské univerzity se v prostoru kolem Země ve vzdálenosti bližší, než je dráha Měsíce, neustále pohybuje na 50 planetek.

V prosinci jsme o vlásek unikli střetu s planetkou l994 XM 1. Systematické sledování těchto těles v rámci programu SPACEWATCH ji odhalilo 14 hodin před nejbližším přiblížením k Zemi. Minula nás ve vzdálenosti 104 000 km, což je o trochu víc než čtvrtina vzdálenosti Země - Měsíc. Arizonští astronomové oceňují její velikost na 6 až 13 m. Kdyby šlo o obyčejnou kamennou planetku, patrně by nedopadla na Zemi, ale shořela by v ovzduší. Kdyby však patřila k onomu 1 % asteroidů, které jsou tvořeny železem a niklem, pronikla by až k nám na Zemi.

Americko-ruské dohovory se protahují

Výsledky návštěvy amerického viceprezidenta Alberta Gorea v Moskvě nevyvolaly žádné nadměrné nadšení. Práce rusko-americké komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci jsou hodnoceny jako nepříjemně pomalé.

Zvláštní pozornost se věnuje kosmické spolupráci při výstavbě mezinárodní družicové stanice Alfa, jejíž cena výstavby se nyní odhaduje na 15 miliard dolarů. Gore prý v Moskvě opatrně sondoval možnost urychlení projektu, a to tak, aby na stanici mohli pracovat američtí astronauti již r. 1998 a nikoli až r. 2002. V této souvislosti Gore a Černomyrdin podepsali dohodu o vytvoření společného lékařsko-biologického střediska kosmického výzkumu.

Před návštěvou amerického viceprezidenta v Rusku konkretizovali šéfové americké NASA a Ruské kosmické agentury postup prací výstavby mezinárodní družicové stanice Alfa takto:

Podle vyjádření Jurije Koptěva byly stanoveny termíny společných akcí do r. 1997. K prvnímu přiblížení stanice Mir a amerického raketoplánu na vzdálenost 10 - 15 m má dojít 2. února 1995. Spojení se má uskutečnit 10. června 1995. Pak se proces spojování ještě prověří šestkrát, a to 26. října 1995, 20. března, 31. července a 5. prosince 1996, 15. května a 11. září 1997.

Američtí astronauti odpracují na ruské stanici Mir celkem 2 roky. USA za možnost provádět na Miru společné experimenty zaplatí 334 milionů dolarů. Američané byli pochopitelně znepokojeni závadami spojování ruských dopravních lodí s družicovou základnou v průběhu poslední doby. Vedoucí NASA však konstatoval, že se už tyto potíže podařilo překonat.

Rusko má pro mezinárodní družicovou základnu postavit základní funkční nákladní blok, k čemuž využije už dávno připravené konstrukce další generace družicové stanice Mir, dále univerzální styčný modul a tři moduly laboratoří pro vědecký výzkum.

Základní funkční nákladní blok bude vypuštěn jako první, výrobce - Chruničevovo státní kosmické vědecko-výrobní sdružení - na něj získal kontrakt ve výši 250 milionů dolarů. Blok by měl být vyslán na oběžnou dráhu v listopadu 1997. Generální ředitel centra Anatolij Kiseljov se snaží získat prostředky na to, aby byl vyroben ještě druhý exemplář, rezervní.

Základ stanice tak má být dokončen v listopadu 1998. Zcela dohotoven má být za dalších 5 let, k čemuž bude zapotřebí 80 kosmických startů. Rusové využijí svých raket Sojuz, Proton a Zenit.

Ruský blok bude zprvu ovládán z řídícího centra v Kaliningradu u Moskvy, po dohotovení stanice tu zůstanou některé dílčí operace, protože stanice jako celek bude řízena z amerického Houstonu.

Při prosincové Goreově návštěvě v Moskvě byly podepsány ještě další dva dokumenty. První předpokládá umístění americké aparatury pro výzkum ozonové vrstvy na ruské umělé družici Země Meteor. Druhá dohoda je poněkud kuriózní - na ruské celnici leží tuna amerických vědeckých aparatur pro ruský modul Spektr. Rusko žádá zaplatit clo, Američané namítají, že jde o pouhý tranzit, protože zásilka přece putuje do vesmíru. A tak domluva řeší problémy celních poplatků za náklady určené pro vesmír.

Překvapením bylo vytvoření prvního rusko-amerického podniku zaměřeného na konverzi vojenské techniky pro civilní účely. Prvním úkolem bude konstrukce systémů zajišťujících životní podmínky na palubě osobního letounu TU 204. Ruská strana dodá know-how a zajistí výrobny, Američané vybavení a finance. Projekt má hodnotu 35 milionů dolarů.

Dohody nebylo dosaženo při společné výstavbě ropovodu z Tengizu do Dnepropetrovsku a terminálu pro přečerpávání ropy v dnepropetrovském přístavu.

Japonské vědecko-technické ambice ohroženy?

Tak se ptají japonští odborníci v poslední zprávě o stavu vědy a techniky svého státu. V Japonsku totiž nedochází k jevu, obvyklému nyní na Západě, zvláště v USA. Tam dokonce možnost omezení nákladného vojenského výzkumu vyvolala pochybnost o  národním rodinném stříbře - o právu existence národních laboratoří, na které vláda USA dává ročně 6 500 milionů dolarů. Roku 1987 bylo v americkém obranném průmyslu zaměstnáno 16 % všech inženýrů a 11 % vědců, r. 1992 se tyto počty snížily na 13 % a 8 %.

V Japonsku však k ničemu takovému nedochází, protože se dále bojí vojenské moci svých sousedů - Severní Koreje a Ruska. Výdaje na vojenský výzkum se proto nesnižují. A tak se japonští vědci obávají toho, že když na Západě dostane normální civilní výzkum daleko víc zelenou, bude postavení jejich země v řadě špičkových technologií ohroženo.

Likdvidace ukrajinského nukleárního nebezpečí za dolary

Znepokojení americké vlády nad osudem sovětských raket SS 19 s nukleárními náložemi, které jsou nyní na Ukrajině, je značné. Odtud snaha finanční pomoci při výstavbě závodu na demontáž raket v Dnepropetrovsku. Stavba byla zahájena v listopadu na místě, kde se dříve rakety naopak konstruovaly. Od října 1995 tu bude možné měsíčně zlikvidovat tři rakety. Ukrajina se pochopitelně snaží co nejvíce užitečných součástí zachovat pro další využití.

USA pomohou Ukrajině částkou 63 milionů dolarů, jsou za ně pořizovány potřebné jeřáby a přepravníky raket.

Ötztalský člověk neměl lehký život

Zanedlouho si připomeneme pětiletí nálezu ötztalského člověka, o kterém se v tomto přehledu často zmiňujeme. Systematický mezinárodní výzkum přinesl další nové poznatky o životě dávného Evropana, který žil před více než pěti tisíciletími.

Zevrubné prohlídky rentgenem vypovídají, že tento muž, který zemřel přibližně ve věku 35 let, nevedl vůbec idylický bukolický život a hodně toho zkusil.

William Murphy z Texaské univerzity v Houstonu prohlásil, že jeho i kolegy velice překvapilo, jak byly Ötziho tepny a cévy postiženy kalcifikací. "Mysleli jsme si," konstatoval, "že tehdy žili lidé zdravěji než dnes. Není tomu tak. A tak kdyby se ötztalský člověk dožil vyššího věku, mohl vinou kornatění tepen umřít se značnou pravděpodobností na civilizační chorobu - infarkt." Rentgenový pohled do těla dále ukázal, že Ötzi trpěl artritickými bolestmi a měl zhojeny zlomeniny řady žeber. Lékaři rovněž zjistili, že měl pouze 11 párů žeber, nikoli 12, a že mu vůbec nenarostly zuby moudrosti. Mezi předními řezáky měl značnou mezeru. Na jeho těle se tedy nalezlo více abnormalit, než dnes bývá obvyklé.

Artritické postižení bylo značné zvláště na krku, v dolní části páteře a v pravé kyčli. Četné zlomeniny žeber se obstojně zhojily. Ke zranění mohlo dojít při boji, pádu nebo napadení zvěří.

William Murphy z Houstonu a Dieter Nedden z Innsbrucké univerzity tato zranění spolehlivě odlišili od poškození způsobeného pohybem ledovce ukrývajícího tělo po tisíciletí.

Zlatá epocha lidstva prosycena olovem?

Za znečištění našeho ovzduší olovem se jako v mnoha jiných případech činila odpovědná naše současná nezvládnutá civilizace. Stále spolehlivěji se však potvrzuje, že lidé poškozovali své životní prostředí už před dávnými věky.

Dva týmy - z kalifornské Pasadeny a z francouzského Grenoblu - zveřejnily údaje, ze kterých vyplývá, že olovo bylo přítomno v silné koncentraci v atmosféře nad celou severní polokoulí už v pravěku. Vypovídají o tom známé hluboké vrty v grónském ledovci.

Dnes už můžeme potvrdit, že výroba olova stoupala od eneolitu (doby měděné) přes dobu bronzovou až do doby železné a vzrostla ještě víc, když se začaly používat mince. Na vrcholku římského impéria se ho patrně vyrábělo ročně až 80 000 tun. S pádem římského císařství koncentrace olova v přírodě silně poklesla, ale opět se výrazně zvýšila ve středověku a za renezance. Olovo se vyrábělo a těžilo z nerostů pod širým nebem, a to ve Španělsku, na Balkáně, v Řecku a v Asii. Při této práci jemné částice olova doputovaly až do Arktidy. Vědci se domnívají, že se takto do atmosféry dostalo až 5 % olova, které bylo získáno mezi lety 550 před Kristem - 300 po Kristu. A za těchto 8 století dopadlo na Grónsko zhruba 400 tun olova, což představuje 15 % olova zjištěného v atmosféře nad tímto územím v průběhu posledních 60 let.

Útok plutonia na život?

Ze zamořování planety plutoniem však naše dávné předky vinit nemůžeme. Plutonium bylo poprvé "vychrstnuto" ve větším množství do atmosféry Země při výbuchu atomové pumy 9. srpna 1945 nad Nagasaki.

Rozsáhlou mezinárodní spoluprací Laboratoře pro znečištění atmosféry ve francouzském Nancy a řady pracovišť v Japonsku a v Kanadě se začal řešit problém šíření plutonia v lesním ekosystému. Objektem výzkumu se stal strom starý 78 let, Cryptomeria japonica, který rostl v lese vzdáleném 2,8 km od epicentra jaderného výbuchu. Přežil, protože ho uchránilo malé návrší.

Měření ukázalo, že trochu plutonia vniklo do dřeva stromu ihned po jaderné explozi. Postupně se pak tento prvek šířil v dřevní hmotě, takže ho nacházíme i v letokruzích pozdějších let. Značná koncentrace plutonia se zjišťuje kolem r. 1967. Proč právě tehdy, není zcela jasné. Je zapotřebí 22 let, aby plutonium začalo biologicky působit?

Sorosovští profesoři hlady neumřou

V ruském ústředním tisku se objevil seznam tzv. sorosovských profesorů, o kterých jsme se v tomto přehledu nedávno zmiňovali. Finančník G. Soros se před rokem rozhodl věnovat 100 milionů dolarů na podporu středního a vysokého školství některých zemí bývalého Sovětského svazu, a to cestou grantů pro elitu učitelů. O nezvyklém způsobu výběru, který měl zajistit pomocí mezinárodních komisí co největší možnou objektivitu, jsme se už zmiňovali. O podporu se mohli ucházet profesoři nebo doktoři věd, kteří sami přednášejí na vysoké škole, v posledních pěti letech publikovali nejméně 5 vědeckých prací, vychovali minimálně 5 kandidátů věd a mají nižší plat než 7 500 dolarů´za rok. Kandidát se mohl přihlásit do konkurzu sám nebo na něho mohli upozornit jeho kolegové. K uchazečům se vyjádřilo celkem 20 000 studentů.

Přišlo na 1 233 přihlášek, ze kterých bylo vybráno 78 biologů, 47 matematiků, 31 učitelů z oborů věd o Zemi, 155 fyziků a 77 chemiků. Z Ruska jich bylo 388, z Ukrajiny 83, z Běloruska 11 a z Gruzie 18. Pocházejí z 41 měst, 117 vysokých škol a jejich věk je od 42 do 81 let. Polovina pracuje mimo Moskvu a Petrohrad.

Grant je poskytován na dva roky, v Rusku jde o slušné peníze, k nimž se ještě přidává určitá suma na cestovné a na plat pomocné síly - sekretářky.

Zdraví naší planety je pevnější, než jsme doufali?

Hezký novoroční dárek lidstvu poskytl Lee Hannah se skupinou svých spolupracovníků mezinárodní ochrany přírody. Pořídili novou inventuru poškození naší planety a zjistili, že je stále celá její polovina lidskou činností nedotčena. 90 milionů km2 země, tedy okolo 52 % veškeré plochy pevnin, je lidmi v podstatě nepřeměněno. To je daleko příznivější odhad než ve zprávě McCloskeyho z r. 1989, podle níž zůstávala divokou přírodou už jen jedna třetina.

Rozdíl vzniká tím, že nová zevrubnější inventura bere v úvahu daleko menší nedotčená území, i o velikosti průměrného anglického hrabství či našeho okresu.

24 % pevnin je částečně narušeno, a to nijak tragicky, např. pastvou dobytka v lesích. Takže rozloha země zcela lidskou činností pozměněná dosahuje 24 %.

Optimizmus výpovědi poněkud snižuje skutečnost, že mezi kraje zcela lidmi nedotčené a  divoké patří i pustá skalnatá území, pouště a ledovce... Když vezmeme v úvahu pevninu, která je obyvatelná lidmi, tak ta je proměněna už z tří čtvrtin.

Nejlépe zachovaným světadílem je Jižní Amerika, a to pochopitelně především na ploše svých tropických pralesů, a Austrálie. Její pouště jsou také ještě ve zcela přirozeném stavu. Evropa si zachovala pouze 16 % území v podobě divočiny, a to především zásluhou severské tundry. Nejméně neovlivněné země je v jižní a jihovýchodní Asii. Lidé tu už proměnili na 70 % území.

Ekologické projekty století, nebo ekologický terorizmus?

V tisku proběhla informace, že se Čína přecejen rozhodla stavět největší přehradu světa na řece Jang-c'-t'iang. (O problematičnosti tohoto zásahu do velkého území jsme se už také v tomto přehledu zmiňovali.)

Ve Švédsku se měla zrodit obdobná idea - přivlastnění třetiny Botnického zálivu Baltského moře. Mezi Švédskem a Finskem (konkrétně mezi městy Umea a Vaasa) by vyrostla přehrada z obtížného odpadu - těžené hlušiny švédských dolů. Její délka by dosahovala 60 km. A pak by do odděleného Botnického "jezera" začalo 60 místních řek dodávat čistou pitnou vodu...

Švédsko a Finsko by ročně mohly exportovat na žíznící Střední východ značná kvanta kvalitní pitné vody. Už se odhaduje i výše zisku - 40 miliard dolarů.

Technicky nejde o neuskutečnitelnou stavbu, po hrázi by vedla železnice, dálnice a také by tu byl prostor pro 800 větrných elektráren. Voda by se přepravovala po moři lacino - v obřích plastikových nádržích tlačených loděmi.

Plán je to jistě krásný, ale co na to Baltské moře, které už dnes téměř umírá svým znečištěním, kdyby do něho přestaly přitékat ty severské řeky, které jsou ještě čisté a udržují ho tak při životě?

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné