Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Přirozené, umělé, umělecké

 |  5. 2. 1995
 |  Vesmír 74, 63, 1995/2

Již pátý rok je zadní dvoustrana obálky Vesmíru věnována současnému výtvarnému umění. Kolega Jiří Fiala, který o tuto dvoustranu starostlivě pečuje, vždy v přilehlé úvaze nabízí pro zvolené umělecké dílo a jeho tvůrce nějaké patřičné umístění ve spleti souvislostí, z nichž je utkán náš složitý svět. I tak se možná najde čtenář, který nad dílem kroutí hlavou: co má umění, zvlášť to současné, co dělat s přírodovědou? Myslím, že by se stejně tak mohl ptát, co má věda, zvlášť ta současná, co dělat s přírodou.

Umělecké dílo může mít vícero smyslů či interpretací. Něco mohlo (ale nemuselo) být záměrem tvůrce, to mne však, mám-li být upřímný, zajímá jen málo. Víc mě totiž vzrušuje má vlastní interpretace, a ještě dřív to, zda vůbec nějakou najdu a zda jich dokonce nenajdu několik. Jaké rozmanité myšlenky se mohou nad dílem vynořit?

Zkusme si vyprávět o umění, které je prezentováno právě v tomto čísle. Na předposlední straně obálky jsou dva obrázky. Na prvním vidíme bujný keř, na druhém neméně bujný abstraktní obraz. Podívejme se lépe: uprostřed keře najdeme přesně tentýž abstraktní obraz. Splývá s okolím, jako by měl mimikry. Je to takový trik, nápad, dílo, žert a hra, kterou objevil a provozuje slovenský výtvarník Daniel Fischer. (Pro ty, kdo chtějí recept: vezměte si do volné přírody čisté plátno a malujte tak, aby plátno zmizelo. Zjistíte, že i tak budete mít dost tvůrčí volnosti, aby se na plátně objevilo něco, co v přírodě dřív nebylo – příklad je na zadní straně obálky tohoto čísla.)

Tak, a teď několik námětů k zamyšlení, k nimž nás Fischerovy hry mohou vyprovokovat.

Především nám připomenou, jak důležitý je kontext viděného a jak vytržení z něho může svést k nevidění – což je ostatně tématem poznámky Jiřího Fialy (Vesmir 74, 118, 1995/2) a nebudu to proto rozvádět.

Chtěl bych spíše navodit témata související s lidskou aktivitou. Fischerova plátna demonstrují neostrost rozhraní nejen mezi realizmem a abstraktním uměním, ale i mezi věrným zobrazením a tvůrčí svobodou a obecně mezi empirií a teorií. A hlavně mezi přirozeným a umělým. Část reality je nahražena artefaktem, jako je tomu při transplantaci umělé tkáně či umělého orgánu. Ale to se přece týká každé lidské činnosti: říkáme, že člověk žije v přirozeném světě a sám je jeho součástí, přesto však do něj svým chováním a svými výtvory vnáší něco nového, nepřirozeného, umělého. A opět: mluvit o hranici mezi přirozeným a umělým nemá valného významu, a pokud má, pak až poté, co ono umělé vytrhneme z přirozeného a odneseme domů, do galerie či do muzea.

Jiný námět: může obraz splývat se zobrazovaným? Vidíme, že ano – zdá se. Jsou zde však rozdíly, které nepřekonáme. Aby obraz splýval s keřem, musíme se dívat ze správného místa, ve správnou dobu denní a roční (tak musel být pořízen i dotyčný snímek). Nesmíme se dívat dlouho: keř se ve větru pohybuje jinak než obraz. Nesmíme se dívat zblízka: keř je keřem i pod lupou, zatímco obraz se prozradí svým plátnem a olejovými barvami nanesenými štětcem. Každé zobrazení je věrné jen ve velmi omezeném pohledu a jen v úzkém výseku měřítek.

Dále: není snad toto vše dokladem toho, že o skutečném návratu člověka k přírodě nelze srozumitelně mluvit? Naše poznání a zobrazování stejně jako naše aktivita se přírodě odcizily natolik, že kdo si hraje na přirozenost, je nutně hráčem falešným. Anebo naopak: je-li člověk součástí přírody, pak hotel Atrium či Slapská přehrada jsou stejně přirozené jako ptačí hnízdo či bobří hráz.

Označíme-li něco jako umělé, míníme tím zpravidla trochu víc, než že se na tom nějak podepsal člověk. Říkáme: umělá květina, umělá ledvina, umělý chrup, umělá hmota, umělá družice, umělé osvětlení, umělé dýchání, umělá inteligence, umělý život. Vždy něco, co může být také (a především) přirozené. Objevil se člověk a vyrobil či způsobil totéž, jenže jinak, z něčeho jiného a jen ve zvoleném úhlu. Co je totéž a co jiné, to se případ od případu liší. Je tu však jedno společné: vědomý záměr, apriorní představa o tom, co ono umělé má dělat či jak má vypadat či co má nahradit. Tvůrce stejně jako divák může rozhodnout, zda se záměr povedl: je tu tedy jeden smysl, jedna interpretace.

Naproti tomu umělecké dílo (jak jsem se již zmínil) typicky připouští více smyslů či interpretací. Není třeba to brát tak úplně doslova, lze to chápat i tak, že smysl díla nesídlí na jeho povrchu, kde by byl každému zřetelně viditelný, slovy popsatelný a vždy znovu snadno ověřitelný, nýbrž je někde v hloubi, žádá si spolupráci a spoluúčast diváka a je proto na něm do jisté míry i závislý. Smyslem není sdělit nějakou hotovou tezi – spíš jde o výzvu a návod k zamyšlení.

Troufám si tvrdit, že mnohdy se podobně chová i příroda k přírodovědci.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné