LIBOR VYKOUPIL: Historie nebo hysterie? Komično jako nezamýšlený důsledek intelektuální činnosti

Autor této knihy již 15 let tráví každoročně několik dní u přijímacích zkoušek ke studiu dějepisu. Za tu dobu mu bylo přečíst a vyslechnout obrovskou spoustu nehorázností, které si zaznamenával, ale nepublikoval, aby nepoškodil pověst našeho školství. Vydrželo mu to až do r. 1992, kdy vydal nepříliš rozsáhlou knížku popisující nejzajímavější případy své examinátorské praxe. Některé z autorových zkušeností si dovoluji převzít do této recenze, jež je spíše esejem o školství nedávné minulosti i současnosti.

„Vyprávěli mi studenti o jedné soudružce učitelce, která zahájila výuku dějepisu v září přípravou na říjnovou revoluci, se kterou družně strávila dobu až do vánoc. Pak přešla na únorové vítězství, a když koncem března slavnostně zvítězila, jala se osvobozovat. Tak vydržela mnoho let, osnovy ne-osnovy, inspekce neinspekce. Traduje se i profesor dějepisu, který požadoval znalost odpovědí na stovku dějepisných otázek typu: Kdo byl Karel IV.? Odpověď: Třídně omezený panovník v době feudalizmu. Kdo nevěděl, dostal čtyřku a musel dělat nástěnku k aktuálnímu výročí.“

Vstupu na vysokou školu předchází maturita. Autor k tomu podotýká: Vzpomínám na jednu profesorku, která vyšla ze třídy v okamžiku, kdy tam byl již dvacet minut trápen její absolutní outsider na ruštinu. Měla slzy na krajíčku a prohlásila zcela nepedagogicky: „Je to v …, on mluví nějakým nářečím ze Šariše, ale rusky to není!“ Pak se beznadějně zhroutila. Za chvíli vyšel s úsměvem onen netalent, vrhl se starostlivě k ní a povídá: „Nebojte se, paní profesorko, já

jsem je ukecal!“

Jiná studentka vyhlásila, že když se dostane do úzkých, tak prostě omdlí. Když to nepomůže, tak ještě přidá nějaký třas a to by v tom byl čert, kdyby nedostala trojku z milosti. Dopadlo to tak, že měla za sebou omdlení matematické, češtinové a ruštinové a čekala ji celkem oblíbená biologie.

Vytáhla si otázku a četla: Mdloba a mrákotné stavy jako následek vrozené chudokrevnosti, nedokrvování mozku a dědičného zatíženi. Tentokrát sebou sekla doopravdy. Později se ukázalo, že otázka nebyla mezi původními a že ji podsunula profesorka biologie, které celá komedie začala vadit.

Součástí přijímacího řízení na vysokou školu jsou dotazníky. Zdrojem obveselení bývali zahraniční studenti, kteří neznali požadované odpovědi a otázky pro ně často byly záhadou. Studenti z rovníkové Afriky měli např. problém s datem narození, neznali ani rok. Socialistické učitele děsila rubrika původ, na kterou odpovědi zněly: královský resp. knížecí, povolání otce – král, majitel 40 000 velbloudů, příslušník opozice. Student z Ghany obtížně vysvětloval, že jeho otec je panujícím monarchou, ale matka je žena v domácnosti, protože jako 23. manželka nemůže být královnou. I místo narození může být problematické, i když údaj „šestý baobab od pobřeží“ byl úmyslně ironický. Nejnověji lze uvést taková místa jako poušť Gobi nebo motorové saně asi 60 mil jižně od Annoraku.

Na přijímací zkoušky dámy přicházejí mírně koketně. U mužů dnes naštěstí víme, že čím otřesněji uchazeč vyhlíží, tím větší génius z něj bude. Naopak úhlední chlapci podezřele slušného chování bývají většinou kecalové. Poměrně běžným jevem na přijímacích zkouškách je „okecávání“. Uchazeč, který měl odpovědět na otázku politického vývoje v Čechách před 1. světovou válkou, začal velmi obecným nástinem od r. 1848, přešel na industriální revoluci, důležitost železnice, značení železničních vagonů, záludnosti různých rozchodů, vývoj železničářských uniforem. Po hodině zjistil profesor, že se uchýlil od tématu, ale neměl srdce uchazeče nepřijmout. Mladík pak byl řadu let studentem, potom si pro něj přišla policie a dnes se věnuje politice...

Ve většině „okecávaček“ minulé doby nesměla chybět revoluce, proletariát, dělnická třída. Situace se změnila jen nepatrně. Dnes se mluví o demokracii, pravdě, lásce, ale opět i o revoluci, míru, pokroku.

Zvláštní novotvary vznikají při opisování. Pojem „luddizmus“ znamená „násilné akce proti zavádění strojů“. Slovenská studentka z něj však udělala „ľudožrútstvo“ a osm českých uchazečů tuto odvážnou hypotézu přejalo jako „lidojedství“. Ostatně pověstným se stal výtvor žáka 3. třídy, který větu „Vír strhl plavce do hlubiny“ přepsal jako „Výr strhl paláce do mouliny“!

Častými chybami oplývají práce zahraničních studentů. Jde nejčastěji o Maďary ze Slovenska. Hlavní problém nespočívá v tom, že by neuměli komunikovat, ale spíš nechtějí. Test v češtině je uráží a více by je urážel už jen ve slovenštině. Mají dobré výsledky tam, kde se historie našeho a maďarského národa setkaly, i když mají tendenci tvrdit, že v minulosti nad Čechy vždy slavně zvítězili. Někdy však píší odpovědi maďarsky, a když je necháme přeložit, jsou to s prominutím voloviny. Jazykový talent uchazečů se v poslední době testuje na známých latinských rčeních, kde student např. překládá „sub specie aeternitatis“ – „pod zvláštním dohledem“. Trochu to připomíná známé „Praga caput regni“ – „Praha zničena deštěm“ či Pentateuch jako Pětiteuch. Někdy si je student svých nedostatků vědom, a tak se v testu setkáme s následujícím vzkazem: „Vzhledem k tomu, že jsem letos nemohl věnovat přípravě na dějepisný test tolik času, kolik bylo zapotřebí pro jeho zodpovězení, prosím komisi, aby se nezdržovala vyhledáváním mých nesmělých pokusů o udržení kontaktu s dějepisným učivem.“