Stupně svobody

Mnozí učitelé a badatelé volají po změně školského systému, který produkuje mnohem více doktorandů, než se jich v badatelském výzkumu může uplatnit. Ač je zřejmé, že je více vědců než badatelských míst, přetrvává předsudek hledět s podezřením na ty, kteří po absolutoriu či získání doktorátu uvažují o alternativní kariéře. Přinejmenším se pochybuje o jejich badatelských schopnostech nebo se předpokládá, že dávají nadměrně přednost materiálním hodnotám. Tyto předsudky jsou nejen krátkozraké, ale i nezodpovědné. Pro dnešní doktorandy je kariéra mimo badatelský výzkum ne možností, ale nutností. Ti kdo opouštějí badatelskou vědu s doktorským titulem, mají tak činit s hrdostí na to, čeho dosáhli.

Je škodlivým předsudkem věřit, že opustit vědu je snadnější cesta, přestože průměrná profese mimo vědu je možná jistější než profese badatele (či učitele) taktak nad průměrem (pozn.: mluví se o USA).

V dohledné budoucnosti totiž jen skutečně výjimeční (a šťastní) doktorandi naleznou místo v badateském výzkumu. Dnešní doktorandi, kteří práci v badatelském výzkumu nenajdou, jsou zítřejšími vyslanci a obhájci vědy! A odchod není selháním systému.

Předsudky vyvstávají zpravidla v dobách stresů a nejistot jako výraz obav a nedorozumění ve společnosti. Scvrkávající se zdroje a rostoucí konkurence v biomedicínském výzkumu takovou stresující dobu vytvářejí.

Ti, kdo si zvolí kariéru mimo vědu, by tak měli učinit s hrdostí a měli by být svými kolegy povzbuzováni. ¹⁾