Radiokarbon a biblický exodus

Datování pomocí radioaktivního izotopu ¹⁴C má jednu dobře známou vlastnost - obrací vniveč obecně přijímané chronologie. Na poslední radiokarbonové konferenci v Glasgově v srpnu 1994 skromně a nevtíravě vystoupil americký fyzik G. E. Aardsma s názorem, že jeho výsledky jistě revolučním způsobem ovlivní biblickou archeologii a studium Starého zákona. Nejhorší je, že může mít pravdu. Oč vlastně jde? Poměrně dobře se daří přiřadit historické údaje obsažené ve Starém zákoně k archeologickým nálezům až někam k r. 1100 před Kristem. Tam končí přehled a nastává zmatek, který je obvykle vykládán tak, že texty mají teologický či mýtický význam a není nutné je vysvětlovat historicky.

Ve skutečnosti to vypadá tak, že tradiční biblická chronologie před rokem 1100 vypouští celé tisíciletí. Je možné předpokládat, že se někde při opisování ztratila první jednotka, takže letopočet 480 po vyjití Izraelců z egyptské země (První královská, 6,1) by měl ve skutečnosti být 1480. Podobné chyby jsou známy z jiných míst v bibli. Když uděláme tuto korekci, tedy přičteme ke všem datům před rokem 1100 před Kristem dalších tisíc let, je shoda mezi literárními prameny a archeologickými výkopy podstatně vyšší než před korekcí.

Tento názor se opírá o dlouhou řadu radiokarbonových údajů, které ukazují, že v době Jozuově by podle tradiční chronologie neexistovalo žádné město v místě dnešního Jericha. Dále to vypadá, že moderní historická data pro egyptskou Starou říši jsou ve skutečnosti asi o 300 let mladší než radiokarbonová, takže je možné synchronizovat exodus se zmateným obdobím první přechodné periody, která završuje Starou říši. A to je zároveň období, kam by exodus zcela přirozeně zapadl, protože v té době došlo k mnoha etnickým migracím v semiaridním pásu mezi severní Afrikou a Mezopotámií. Fyzikové si dokonce troufnou ještě víc - spekulují, zda sedm hubených let Josefovy doby (asi 2880 před Kristem) není synchronních s význačnou oscilací v obsahu ¹⁴C, která se odehrála právě v této době. G. E. Aardsma se ptá: Není příběh o egyptských ranách ve skutečnosti prvním historickým záznamem, který dává do souvislosti sluneční aktivitu a klimatické oscilace? Několikrát jsem se v poslední době ocitl mezi archeology zkoumajícími události 3. tis. před Kristem na Blízkém východě. Jejich debaty začínají a končí vcelku monotónně - neopomenou se pohádat o rozpor mezi historickými chronologiemi a radiokarbonovými údaji a v jejich diskusích nechybí případ zrn z domu na Akrotiri, o kterém jsme psali ve Vesmíru 73, 391, 1994/7. Jde o starý problém, některé radiokarbonové údaje jsou přesné a jiné (přibližně 30 - 40 %) nikoliv, a je těžké nebo nemožné rozhodnout, kam která data patří. Jedna věc je však jistá: o datování pomocí radionuklidu ¹⁴C můžeme pochybovat, ale přesto to je metoda, která již náš pohled na vlastní historii změnila a ještě jej pořádně změní.

Na tomto místě by bylo možné zprávu skončit, ale věc mne zajímala už z hlediska obecné věrohodnosti radiokarbonových dat, a tak jsem záležitost biblické chronologie konzultoval s klasickým archeologem prof. J. Bouzkem. Říká: Problém je v tom, že dnes chce být každý slavný. Radiokarbonových chronologií pro dobu Starého zákona je dnes tolik, že je možné si vybrat takovou, jaká vám vyhovuje. Pamatuji několik podobných vln, a proto víc věřím pozvolna skládanému obrazu hmotných pramenů kombinovaných s literárními texty .

A tak jsme se dotkli závažnějšího problému - jak moc můžeme věřit příspěvkům tohoto typu předneseným na závažných mezinárodních konferencích a vědcům vůbec, když každý chce být slavný ? - to znamená upozornit na svou práci za situace, kdy devět z deseti grantových přihlášek je zamítnuto. Tím, jak se mezi vědci zostřuje konkurenční boj, je situace často nutí používat elegantnější a sebejistější slovník a (v obecné rovině) dělat si reklamu. To hlavně platí o oborech, které jsou založeny na drahém přístrojovém vybavení, kdy je z grantů nutné živit stroj , sehnat peníze na jeho provoz. Vědci nelžou ani nepodvádějí, ale vybírají fakta.

Není to ani tak otázka důvěry ve vědu jako přizpůsobení se určité společenské zvyklosti - to znamená, že vesměs neberete veřejná vystoupení ani grantové přihlášky jako fakta, ale jako jakousi metanaraci, kterou si automaticky překládáte do reálného jazyka. Nikdo z této práce navíc nemá velkou radost, což jistý excentrický profesor komentuje slovy: Pokud někoho přistihnu, jak dělá vlastní práci a nevyplňuje grantové přihlášky, tak jej přísně pokárám!