K významu sexuality v evoluci

I když nepohlavní rozmnožování je pro řadu forem velmi efektivní, jsou tyto druhy obecně jen krátkodobými, dočasnými výhonky pohlavně se rozmnožujících předků. Je dávno známo, že ačkoliv pohlavní rozmnožování nepřináší individuu žádnou výhodu, je výhodné pro evoluci druhu. Je výhodné i tehdy, když uvážíme dvojnásobné “náklady″ spojené se vznikem samečků ve srovnání s rozmnožováním partenogenetických samiček.

Téměř všeobecně přijímaným názorem je, že výhoda sexuálního rozmnožování spočívá v produkci geneticky rekombinovaných potomků, což činí populaci schopnější přizpůsobit se působením přírodního výběru měnícímu se prostředí. I když tato hypotéza je velmi přitažlivá a pravděpodobná, je velmi obtížné ji přímo potvrdit kritickým pozorováním nebo pokusy.

J. F. Crow z univerzity ve Wisconsinu (USA) v článku pro Developmental Genetics (15:205, 1994) uvažuje o jiné výhodě pohlavního rozmnožování. Je to seskupování škodlivých mutací umožňující eliminaci několika z nich současně jedinou “genetickou smrtí″. Nepohlavně se množící druhy, permanentně diploidní, je mohou odstranit jen v tom genotypu, ve kterém se objevily. Při výskytu jedné i více škodlivých mutací na zygotu (oplozené vajíčko) se musí vyvinout mechanizmus, který je účinně eliminuje. Test hypotézy mutační zátěže by spočíval ve zjištění, zda výskyt škodlivých mutací je obecně tak vysoký, jak naznačují údaje získané na drozofile. Nelze bohužel zatím zjistit, jaká část mutací je škodlivá, i když molekulární a evoluční výzkumy skýtají informace o celkové mutační rychlosti. Tato hypotéza má jistě svou váhu a není v rozporu s uvedeným, obecně přijímaným názorem, nýbrž je spíše doplňující součástí tohoto pohledu.