Profesor Jiří Koryta

Svět utrpěl velkou ztrátu 30. května 1994. Byla to ztráta, které si v ruchu každodenního života všiml málokdo, možná s výjimkou Prahy, kde Jiří Koryta žil. Zemřel krátce po operaci zhoubného nádoru. Nakonec ho vlastně zradila věda, které zasvětil svůj život.

Profesor Koryta se narodil v Písku r. 1922, brzy po zrodu samostatného a nezávislého Československa. Vyrůstal v době liberální demokracie, kdy se zdálo, že úspěšně se rozvíjející tržní hospodářství pozdvihne Československo na úroveň západní Evropy a Spojených států. Jiří Koryta, bystrý mladý muž, sdílel s mnoha československými umělci, spisovateli a vědeckými pracovníky tragédii způsobenou vpádem nacistů. V té době pracoval jako úředník, přesto však pokračoval v sebevzdělávání. Byl přesvědčen, že se stane badatelem. Po válce se zapsal na Karlovu univerzitu. Úspěšně vystudoval, získal doktorát v oboru fyzikální chemie a záhy se stal uznávaným vědeckým pracovníkem.

Publikoval ve vědeckých časopisech, jeho knihy vyšly v několika jazycích. Učebnice mu vydalo nakladatelství John Wiley a synové, uznávané v Anglii i v Americe. Přednášel na mnoha mezinárodních konferencích, a to nejen ve východní a západní Evropě, ale také ve Spojených státech, Japonsku a Číně. Rovněž pozvání v r. 1968 na roční profesorský pobyt v Anglii potvrzuje, že byl uznávaným odborníkem.

V době, kdy do Československa přijely sovětské tanky a Alexandr Dubček byl vyměněn za vůdce podporované Moskvou, měl tedy Jiří Koryta štěstí, že mohl odjet. Nemusel prožívat to, co po vpádu vojsk do Prahy následovalo. Nikdy nebyl členem komunistické strany. Ze zkušenosti věděl, že vědecký socializmus často bránil rozvoji vědeckého poznání, a také se nikdy nesmířil s metodami používanými k nastolení a udržování socializmu v Československu.

Za svůj odmítavý postoj k členství ve straně Jiří Koryta zaplatil daň. Nikdy nebyl „zvolen“ do Československé akademie věd, přestože jeho práce na poli vědeckém by k tomu opravňovala. Občas mu byla zamítnuta cesta do zahraničí, ačkoli si v cizině vedl výborně – vydobyl uznání pro náš stát, mnoha zeměmi zavrhovaný. Po celou dobu si zachoval morální, politickou a intelektuální bezúhonnost.

Lidé si budou Jiřího Korytu pamatovat jako muže do každého počasí. Byl to vpravdě renezanční člověk, kterého zajímalo všechno; měl rád přírodu, hudbu, literaturu, umění, dějiny a vědu. Narodil se ve svobodné zemi, ale většinu svého života prožil v období, kdy svoboda byla potlačována. Obdivoval dílo Benjamina Disraeliho, Václava Havla a Fridricha Hayeka – mnohem více než myšlenky Marxovy, Leninovy nebo Stalinovy. Měl dostatek možností vzdát se své vlasti pro život na svobodě a v bohatství, vždy se ale z cest vracel domů, k lidem, které měl rád.

V mysli mi zůstane jako učenec a velkorysý člověk. Velkorysost projevoval mnoha způsoby. Hrával jsem s ním šachy; často mi radil jak táhnout, abych ho porazil – přitom by rychleji zvítězil z obou stran šachovnice než já z jedné. Nevadilo mu prohrát. Nešlo mu ani tak o výhru, jako o způsob, jakým docílit vítězství. Tímto krédem také žil.

Rodině, přátelům i české vědecké obci bude Jiří Koryta velmi chybět. Trvalé hodnoty, jež vytvořil, by se měly stát výzvou k pokračování v práci, kterou on a další vědečtí pracovníci započali.