Lidská krev je dar

Lidská krev není a nemůže být zbožím. Je to dar, který poskytuje dárce buď zcela bezplatně, nebo přijme náhradu za ztrátu času, výdělku, dopravného apod.

V období, kdy byla budována Národní transfuzní služba, dostávali dárci krve potravinové lístky navíc. Po jejich zrušení dostávali určitou finanční částku na zlepšení výživy (ve stejné výši jako nyní). To ale neznamená, že dárce krev prodává. Stejně tak transfuzní oddělení krev neprodává ani zpracovatelskému průmyslu nebo klinickému oddělení. Transfuzní oddělení poskytuje krevní přípravky za náklady, které mu vznikly při zpracování krve. Jde o cenu odběrových vaků, cenu laboratorních vyšetření (krevní obraz, krevní skupina, známky infekce včetně HIV atd.), režijní a mzdové náklady. Při současné výši mezd ve zdravotnictví tvoří poslední položka nepatrnou část celkové ceny přípravku. Transfuzní oddělení tedy neprodává krev, ale účtuje své náklady, které vznikly při zpracování lidské krve na krevní přípravky, a pacient – převážně prostřednictvím zdravotní pojišťovny – nekupuje krev, ale práci a náklady transfuzního oddělení.

Z uvedených důvodů nelze vůbec vyslovit otázku: „Kolik vlastně stojí jedna krvinka?“ Je možné se nanejvýš ptát: „Kolik stojí příprava jedné krvinky k transfuzi?“

Úvahy, které spojují pojem lidská krev s pojmem zboží, nebo dokonce s pojmem zisk, jsou nesmírně nebezpečné a jsou-li publikovány neuváženě, mohou zničit úsilí celé generace transfuzních pracovníků v oblasti dárcovství, zejména bezpříspěvkového. Úvahy jsou o to nebezpečnější, že v současnosti dochází ve společnosti k druhému extrému: po době, kdy bylo ekonomické uvažování potlačováno, se naopak téměř veškeré hodnoty měří finanční cenou. To se odráží i v poklesu počtu nových bezpříspěvkových dárců krve, především ve velkých městech. Nyní je naopak zapotřebí vytvořit komplexní systém výchovy k bezpříspěvkovému dárcovství krve od základní školy, tak jak je tomu např. ve Francii.