Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

„Komárový“ Patrick Manson

 |  5. 8. 1994
 |  Vesmír 73, 431, 1994/8

Když někdo ke konci minulého století viděl na londýnské ulici, že se k němu blíží Manson, se kterým se znal, rychle mizel. Manson byl totiž znám, slušně řečeno, jako mírně vyšinutý. Prchajícímu hrozilo nebezpečí, že se s ním Manson zastaví a zapřede s ním svůj obvyklý pošetilý rozhovor na téma, že komáři jsou zvláštní tvorové boží a že hrají v lidských osudech mimořádnou roli. Sám to již prokázal při přenosu elefantiáze prostřednictvím komárů (Vesmír 57, 247, 1978/5). Byl svou myšlenkou tak „posedlý“, že ji každému na potkání sděloval a snažil se ho o ní přesvědčit. Vysloužil si tak nakonec přezdívku „komárový Manson“ (Mosquito Manson). Nikdo mu nenaslouchal, protože okolí, jako obvykle sebevědomé a na svou všeznalost pyšné či „tržně“ zaměřené, nemělo na „hlouposti“ čas. Manson na výsměšné chování měl ale svou metodu. Když slyšel, že ho někdo za zády pomlouvá a ťuká si na čelo, otočil se a vyplázl na něj jazyk!

Jeden člověk však jej tehdy bral přeci jen vážně: mladý lékař Ronald Ross. Nebyl totiž obvyklá povaha. Kromě medicíny se zabýval matematikou, skládal básně a hudební dílka. Byl to velmi „nesolidní“ rozevlátý duch. Právě proto byl otevřený a schopný přijímat věci „fantastické“. Ten potom – Mansonem „vyškolen“ a nasměrován – objevil v Indii, že komáři přenášejí také ptačí malárii (1898). Kupodivu ani to nevedlo k přijetí Mansonových názorů a zesměšňovací kampaň proti němu se ještě zvýšila! Určitý zlom přineslo, když přenos lidské malárie komáry potvrdil Ital Giovanni Battista Grassi. Ale ani to se nezdálo přesvědčivé. V některých oblastech Itálie, kde se pokusy dělaly, měl malárii kdekdo. A tak Manson udělal poslední rozhodující experiment, který se v dnešní sobecké době může zdát trochu nepředstavitelný. Ve spolupráci s Grassim nechal v nemocnici Ospedale del Spirito Sancto v Římě nasát komáry anofely na nemocném malárií a nechal je převézt do Londýna. Tam již může těžko někdo tvrdit, že je malárie běžná. Nakažené komáry nechal pak sát na svém nejstarším synovi! První pokus nevyšel, zato další ano a mladý Manson dostal malárii! Naštěstí se tehdy pracovalo s lehčí třídenní malárií a on se z toho během roku dostal. Stavidla nepochopení se začala otvírat a rychle následovaly další objevy, uskutečněné již jinými badateli. Především přenos žluté zimnice (viz např. Časopis lékařů českých 132, 444, 1993), ale i dobytčí trypanosomiázy, tentokrát již mouchami tse-tse. Bylo zřejmé, že do přenosu nemocí jsou zapojeni i další krevsající dvoukřídlí, jak postupně začaly dokazovat další objevy.

Patrick Manson se narodil r. 1844. Je to tedy letos právě 150 let od jeho narození. Nudných a málo ke čtení lákajících životopisů s popisy co, kde, kdo, jak atd. vychází tolik, že snad nebude vadit, když jej u Mansona vynecháme a spokojíme se s jeho připomenutím právě v této podobě. Kdo o něm dnes vlastně ví? Přitom na myšlenkách tohoto vysmívaného člověka stojí naše moderní poznání epidemiologie řady infekčních chorob, roznášených nejen komáry, ale i dalšími řády hmyzu. On k tomu položil základ! Jeho význam není menší než třeba význam Roberta Kocha!

Naštěstí to s Patrickem Mansonem dopadlo lépe než např. s maďarským lékařem Ignácem Semmelweisem (1815 – 1865). Tomu se z marného přesvědčování tupého okolí a z bezmoci nakonec nervová soustava tak narušila, že když se mu začalo konečně věřit a dostalo se mu uznání, nebyl již schopen vrátit se do normálního stavu a skončil v blázinci. Na svou dobu toho chtěl asi příliš: aby si jeho vážení lékařští kolegové a tehdy jistě slavní a patřičně na sebe namyšlení učenci myli po odchodu z pitevny, když jdou rovnou k porodu, pořádně ruce, a to nejlépe ve vodě s chlorovým vápnem. Byli to totiž právě oni, kdo svou bezstarostnou nečistotností způsobovali nešťastným maminkám smrtelnou horečku omladnic. Osudu Semmelweisovu tedy Manson unikl. Založil slavnou Londýnskou školu tropického lékařství, a když r. 1922 zemřel, byl tam již uctívaným a váženým panem profesorem. Jeho výše zmíněný žák Ross dostal za svůj objev Nobelovu cenu (1902). Manson sám samozřejmě ne. Byl přece „praštěnej“.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Nemoci člověka

O autorovi

Josef Chalupský

Doc. Josef Chalupský (*1931) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na téže fakultě se zabývá parazitologií.

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné