Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Ze starých ročníků Vesmíru

5. 6. 1994
 |  Vesmír 73, 358, 1994/6

Napoleon a přírodozpytci.

Vynikající průmyslník anglický M. R. Pearson uveřejnil v anglické revue Chemistry and industry (1924) článek o tom, jaký vliv mohou míti přírodozpytci na osud státu. Ukazuje to na učencích doby Napoleonovy, kteří měli štěstí, že nalezli plné porozumění u Napoleona, jenž byl ovšem tenkráte representantem státu. Napoleon dával zřejmě přednost vědám přírodním před krásnou literaturou. Souviselo to s jeho praktickým duchem. Učencům důvěřoval i v politickém ohledu. „Udělám Lagrangea senátorem, to je přece mozek,“ pravil kdysi (Lagrange byl slavný matematik). Velká revoluce francouzská spadá v jedno s velikou revolucí ve vědách přírodních, zvláště ve fysice, chemii a astronomii. Práce Lavoisierovy, Laplaceovy, odkrytí galvanismu atd. působily veliké nadšení pro vědy přírodní. Hlas jednoho člena konventu „republika nepotřebuje učenců“ nenalezl naštěstí pro revoluci samotnou ohlasu a Jakobíni často se uchylovali k učencům o pomoc a radu, šlo-li o obranu vlasti. V roce 1795 založil konvent polytechnickou školu „pro studium věd čistých i užitých“. V roce 1803 Napoleon, tehdy první konsul, reorganisoval francouzský Institut (akademii) a mezi jeho čtyřmi třídami položil na první místo třídu věd matematických a fysikálních. Roku 1807 byl sám zvolen členem Institutu a v děkovném dopise napsal: „Pravá vítězství, jediná, jichž nikdy není třeba litovati, jsou vítězství získaná nad nevědomostí.“ [...] Namítne se, že to byla šťastná shoda okolností, která svedla všecky tyto a jiné badatele v jeden věk, ale proti tomu nutno namítnouti, že bez velikého pochopení rozhodujících činitelů ve státě by byli většinou, jako tak mnoho jiných před nimi i po nich, zmizeli ve všedních starostech o život a nebyli by vykonali to, proč jejich jména jsou dodnes skvělým písmem zapsána v dějinách přírodních věd a techniky. Přispěli však znamenitě k hospodářskému rozvoji své vlasti. Nikdy nebyla Francie tak bohatá jako za Napoleona, přes to, že šla z jedné války do druhé. Že Francie mohla vésti za velké revoluce proti celé Evropě vítězné války a tak dlouho vítěziti také za Napoleona, lze vysvětliti jen technickou její tehdejší převahou, neboť i revoluce i Napoleon postavili ve služby válečné vědu a techniku, pro které jejich odpůrci měli velice málo smyslu.

Vesmír 2, str. 131-132, 1924/6


Ubývání lesů.

Všecky staré kulturní země jsou bezlesé, napsal před léty Pospíchal. Nejvíce se to zračí v pásmech mírných a subtropických. Kraje bývalých velkých říší v Orientu a celé středomoří jsou příkladem toho, jak člověk ničí lesy. Přirozeně je lesů tím méně, čím déle člověk v kraji sídlí a čím vyšší je jeho kultura. Neboť kulturní, usedlý život je spojen s velikou potřebou dřeva ke stavbám, topení, mimo to byly lesy mýceny i žárem, aby byla získána pastviska a role k účelům zemědělským...

Vesmír 2, str. 133, 1924/6

RUBRIKA: Vertikála

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné