Přízvuk, rytmus a intonace řeči

Pro přízvuk, rytmus a intonaci řeči se užívá souhrnný pojem prozodie. Prozodií můžeme vyjádřit mnoho: Důraz na slovo nebo část věty („to jsi řekl ty !“), větný druh, například skutečnost, že jde o otázku, záměr (ironickým tónem), osobnost (nadřazenost, podřízení), pocity (smutek, radost).

Lidská řeč je vázána na některé oblasti kůry, podkorových částí mozku a jejich vzájemné spoje. U vyhraněných praváků a přibližně u dvou třetin leváků na levou mozkovou polovinu, u zbytku na obě poloviny, vzácně jen na polovinu pravou. Porucha řeči, která je důsledkem poruchy mozku, se jmenuje afázie. Afázií je mnoho druhů. Většinou odpovídají místům, v nichž je mozek poškozen (viz Vesmír 71, 98, 1992/2).

Poruchy přízvuku, rytmu a intonace řeči byly nazvány aprozodie. Bývají součástí afázií, ale mohou se vyskytovat do značné míry samostatně. Podobně jako v případě afázií i při aprozodiích často odpovídá místo mozkového poškození druhu aprozodie.

Prozodie je vázána více na pravou mozkovou polovinu než na polovinu levou, byť její vyjádření anebo pochopení vyžaduje spolupráci obou mozkových polovin. Porucha některých míst levého čelního laloku vede k poruše schopnosti řeč vyjádřit, chápání řeči bývá zachováno. Jsou-li poškozena stejná místa napravo, vzniká neschopnost vyjádřit prozodii, ale její pochopení, třeba ironického tónu, se zachovává. Porušení některých míst levého spánkového laloku zachovává schopnost řeč vyjadřovat, omezuje však její pochopení. Zrcadlová pravostranná porucha poškozuje prozodii podobně (Fortschr. Neurol. Psychiat. 61, 241, 1993).