Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Panamský kanál

 |  5. 6. 1994
 |  Vesmír 73, 307, 1994/6

Jednou ze základních charakteristik Panamského průplavu je skutečnost, že není postaven na rovině – mnohametrové převýšení na druhou stranu šíje překonávají lodě systémem plavebních komor, oddělených vodotěsnými vraty: když je spodní komora zcela naplněna, vrata se otevřou a loď propluje do další komory, kde se nachází de facto až u dna a procedura se může opět opakovat.

Ač je mechanomorfní a technomorfní modelování živých či společenských procesů záležitost nevděčná a s úzkými hranicemi, je přesto těžké nevidět v Panamském kanále pěkný model pro přechod z jedné společenské vrstvy či statutu do druhého. Ten, kdo se v nádrži, kam původně přináležel, dostal intenzivním mnohaletým pumpováním až k nejvyšší rysce, proplouvá náhle se otevřevší bránou k novým horizontům. Zjišťuje ovšem, že se ve svém novém osudovém akváriu nalézá zcela nízko, dá se prakticky říci, že drhne břichem o dno. (Je vůbec dosti zajímavé pozorovat „výškovou“ diferenciaci v rámci jednoho společenského bloku – existuje stejně dobře „noblesa“ v saopaulských slamech jako páriové mezi aristokracií.) Na četnější opakování téže procedury s novým vytrvalým čerpáním mají dost sil a trpělivosti jen málokteří.

Čím je společnost pevněji provázaná, ustálenější a strnulejší, tím více námahy je spojeno s fádní – „přečerpávací“ prací a tím mizivější je vyhlídka na přesun do komory následující (i možnost spádu směrem opačným je ovšem jen nepatrná). Pokud se strnulost společenské struktury naruší (revolucí, válkou či jiným společenským převratem) a původní důmyslný systém vzájemně se podpírajících krystalových ploch zkolabuje v tekutou či více či méně hustou kašovitou fázi (zas ten fyzikalizmus!), objem „komor“ se prudce zmenší a možnosti překonávání velkých výškových rozdílů rychle rostou. Trvá to však jen krátce – po několika málo letech vzniká nová, opět strnulá struktura, teď už třeba v jiné krystalizační soustavě, jejíž elementy se navzájem velmi rychle propojí a ona nám „zatuhne“ prakticky v momentě před očima, asi jako sud rozmíchané sádry. Velikost plavebních komůrek se opět zvětší a karty jsou de facto rozdány k dalšímu období stagnace.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kulturní a sociální antropologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné