Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Panamský kanál

 |  5. 6. 1994
 |  Vesmír 73, 307, 1994/6

Jednou ze základních charakteristik Panamského průplavu je skutečnost, že není postaven na rovině – mnohametrové převýšení na druhou stranu šíje překonávají lodě systémem plavebních komor, oddělených vodotěsnými vraty: když je spodní komora zcela naplněna, vrata se otevřou a loď propluje do další komory, kde se nachází de facto až u dna a procedura se může opět opakovat.

Ač je mechanomorfní a technomorfní modelování živých či společenských procesů záležitost nevděčná a s úzkými hranicemi, je přesto těžké nevidět v Panamském kanále pěkný model pro přechod z jedné společenské vrstvy či statutu do druhého. Ten, kdo se v nádrži, kam původně přináležel, dostal intenzivním mnohaletým pumpováním až k nejvyšší rysce, proplouvá náhle se otevřevší bránou k novým horizontům. Zjišťuje ovšem, že se ve svém novém osudovém akváriu nalézá zcela nízko, dá se prakticky říci, že drhne břichem o dno. (Je vůbec dosti zajímavé pozorovat „výškovou“ diferenciaci v rámci jednoho společenského bloku – existuje stejně dobře „noblesa“ v saopaulských slamech jako páriové mezi aristokracií.) Na četnější opakování téže procedury s novým vytrvalým čerpáním mají dost sil a trpělivosti jen málokteří.

Čím je společnost pevněji provázaná, ustálenější a strnulejší, tím více námahy je spojeno s fádní – „přečerpávací“ prací a tím mizivější je vyhlídka na přesun do komory následující (i možnost spádu směrem opačným je ovšem jen nepatrná). Pokud se strnulost společenské struktury naruší (revolucí, válkou či jiným společenským převratem) a původní důmyslný systém vzájemně se podpírajících krystalových ploch zkolabuje v tekutou či více či méně hustou kašovitou fázi (zas ten fyzikalizmus!), objem „komor“ se prudce zmenší a možnosti překonávání velkých výškových rozdílů rychle rostou. Trvá to však jen krátce – po několika málo letech vzniká nová, opět strnulá struktura, teď už třeba v jiné krystalizační soustavě, jejíž elementy se navzájem velmi rychle propojí a ona nám „zatuhne“ prakticky v momentě před očima, asi jako sud rozmíchané sádry. Velikost plavebních komůrek se opět zvětší a karty jsou de facto rozdány k dalšímu období stagnace.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kulturní a sociální antropologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...