Karel Slavíček, Čína a evropští hvězdáři

Mezi četnými evropskými misionáři, kteří na počátku 18. století působili v Číně, byl také český jezuita, matematik, astronom, kartograf a hudebník P. Karel Slavíček. ¹⁾ Narodil se 24. prosince 1678 v Jimramově na Moravě a do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil po šestiletých gymnazijních studiích v Brně dne 9. října 1694. Vykonav tamtéž dvouletý noviciát, studoval tři roky filozofii v Olomouci, načež tam byl čtyři léta gymnazijním profesorem postupně v prvních čtyřech třídách. Potom poslouchal čtyři roky bohosloví na pražské univerzitě; na kněze byl vysvěcen r. 1706. Po absolvování tzv. třetí probace v Jičíně v letech 1708 - 1709 byl na podzim r. 1709 poslán do Vratislavi za profesora poetiky, tj. páté třídy gymnázia, a rok nato (1710) za profesora hebrejštiny na olomouckou univerzitu. V letech 1711 - 1712 tam učil matematiku a byl kazatelem a regentem konviktu. Roku 1712 byl promován na doktora filozofie a téhož roku složil také čtyři řeholní sliby. Roku 1713 byl dále akademickým kazatelem a profesorem matematiky. V letech 1714 – 1715 byl v Brně českým kazatelem a pomocníkem bývalého profesora matematiky v Praze a v Madridu P. Jakuba Kresy (1648 – 1715), svého někdejšího učitele, při úpravě jeho matematických spisů.

Ale jeho touha se nesla, jako u mnoha jiných mladých jezuitů, do misií. Proto se k tomuto poslání nabídl na podzim r. 1714 a již v říjnu byl vybrán pro Čínu, zároveň s Bavorem P. Ignácem Köglerem (1680 – 1746) a Portugalcem P. Ondřejem Pereyrou (1690 –1743). Mimo obecné požadavky vědecké a mravní, jež se žádaly od každého nastávajícího misionáře, měl navíc to, že rozuměl výborně matematice a byl dobrý výkonný hudebník; to také rozhodlo o jeho určení pro Čínu, kde se od misionářů Tovaryšstva Ježíšova žádala znalost aspoň jednoho oboru právě uvedeného. Proto byl hned vybrán jako velmi schopný.

Z Brna odešel v létě r. 1715 do Prahy, odkud napsal 10. července 1715 řádovému generálu Michelangelu Tamburinimu (1706 - 1730) děkovný list, první z jeho zachované korespondence. Z Bavorska, kde se sešel s Köglerem, se odebral (neznámo, zda přes Ostende, či přes Janov) do Lisabonu, kde našli zmíněného třetího společníka. Z Lisabonu odjel potom 13. března 1716 okolo Afriky do Číny, kam dojel bez zastávky za půl šestého měsíce. Po Novém roce 1717 dorazil do svého definitivního působiště Pekingu, odkud se později jenom nakrátko vzdaloval za účely vědeckými a zdravotními. V  Číně Slavíček působil až do své smrti 24. srpna 1735, tedy dohromady 19 let. Po celou tu dobu udržoval čilý korespondenční styk nejen s rodnou Moravou a Čechami, nýbrž i s řadou předních evropských učenců té doby. V originálech či opisech máme zachováno celkem osm jeho dopisů odeslaných z Číny do vlasti: šest dopisů P. Juliu Zwickerovi (1667 – 1738), v letech 1714 – 18 novicmistru brněnské koleje T. J. a později provinciálu české řádové provincie (1725 – 29), a sice dva dopisy zaslané z Kantonu do Brna, jeden zaslaný z jihočínského Nan-čchangu do Prahy a tři zaslané z Pekingu do Brna, respektive do Prahy. Dále jeden dopis zaslaný z Pekingu blíže neznámému P. Tomáši Matoušovi do Čech a konečně jeden dopis zaslaný z Nan-čchangu provinciálu P. Františku Retzovi do Prahy. Český překlad těchto dopisů, s výjimkou toliko dopisu Retzovi, uveřejnil Josef Vraštil v citované knize.

Kromě dopisů převážně osobního charakteru, prezentujících Slavíčkovy dojmy z plavby lodí do Číny, první kontakty s neznámou zemí, její civilizací a mravy, respektive líčících situaci v čínské misii, zahrnuje jeho “literární„ pozůstalost ještě několik dalších dopisů, ať už psaných jím samým či ve spolupráci s jinými, nebo jemu adresovaných, obsahujících ponejvíce informace rázu vědeckého – jeho vlastní astronomická pozorování či kartografická měření, prováděná v Číně a zasílaná předním evropským učencům v Paříži a Petrohradě. Ti se na ně také ve svých pracích patřičným způsobem odvolávají. ²⁾

Lze důvodně předpokládat, že Slavíčkových dopisů do Evropy bylo mnohem více, než kolik jich máme zachováno (např. mezi r. 1719 – 22, 1724, 1728–29, kdy soupis jeho korespondence nevykazuje žádnou položku). Jeho rodinné dopisy se sotva zachovaly, aspoň nejsou známy. Rovněž nevíme, zdali pěstoval vědeckou korespondenci s domácími hvězdáři na univerzitách, např. pražskými, olomouckými nebo vratislavskými.

Ze zachovaných Slavíčkových „vědeckých“ dopisů, adresovaných evropským hvězdářům, respektive sinologům, se autorovi podařilo v různých evropských archivech a knihovnách v Paříži, Glasgowě a Petrohradě shromáždit a identifikovat celkem čtrnáct dopisů: jeden dopis z Nan-čchangu, poslaný neuvedenému adresátovi v Číně, ³⁾ pět dopisů, zaslaných francouzskému matematikovi a astronomu P. Štěpánu Soucietovi T. J. (1671 – 1744) do Paříže a jeden Soucietův dopis z Paříže Slavíčkovi do Pekingu; jeden společný dopis I. Köglera, O. Pereyry a K. Slavíčka, zaslaný z Pekingu ruskému akademikovi sinologu Teofilu Sigfrídu Bayerovi (1694 – 1738) do Petrohradu a jeho odpověď týmž třem pisatelům, odeslaná z Petrohradu do Pekingu; jeden Slavíčkův dopis, odeslaný z Pekingu Bayerovi do Petrohradu a dva Bayerovy dopisy, odeslané z Petrohradu Slavíčkovi do Pekingu. A konečně dva dopisy vyměněné mezi Slavíčkem v Pekingu a francouzským astronomem a geografem J. – N. Delislem (1688 – 1768), působícím v Petrohradě.

Dopisy, které si Slavíček v letech 1723 – 35 vyměnil s uvedenými adresáty, obsahují řadu jeho vědeckých postřehů a námětů, výpočtů, plánků, tabulek, přehledů a polemik, často značného rozsahu, jež mají velkou cenu pro dějiny evropského poznávání čínské vědy, zvláště matematiky a astronomie. Zároveň jsou výmluvným svědectvím o nebývalém zájmu tehdejšího učeného světa o vývoj a stav vědeckého poznání v Číně.

V některých z těchto listů se najdou také narážky na známý Slavíčkův zájem o čínskou hudbu (z jeho listů do vlasti víme, že Slavíček ovládal hru na spinet a byl zběhlý i v hudební teorii), případně poukazy na jakési jeho již hotové, či aspoň připravované dílo z této oblasti. I když takové dílo by bezesporu bylo nadmíru zajímavé a cenné pro kulturní dějiny naše a obecné, nepodařilo se mi bohužel cokoli podobného v archivech objevit. Asi opravdu žádné nebylo. Ostatně Slavíček sám se v tomto ohledu vyjádřil zcela jednoznačně (v dopise T. S. Bayerovi z 23. července 1734): „Illud miror, unde audiveris in scriniis meis de Musica Sinica multo praestantiora a me ipso elaborata contineri. Equidem Libros Sinicos de Musica habeo, de qua in pectore multa, in scriniis elaboratum nihil.“ (Divím se, odkud ses dozvěděl, že v mých zásuvkách leží mnohem cennější, mnou samým zpracované věci o čínské hudbě. Mám zajisté čínské knihy o hudbě, o níž chovám ve svém nitru mnohé, avšak v zásuvkách nemám hotového nic).

Z vyjmenované Slavíčkovy korespondence s evropskými učenci budiž zde uveden ukázkou jeho dopis Štěpánu Soucietovi z 22. září 1731, v němž pisatel pojednává o svém plánu města Pekingu (viz zde jeho reprodukci) a o způsobu, jakým ho vytvořil. Latinský originál tohoto dopisu o dvou listech a třech přílohách je uložen v knihovně Pařížské observatoře.

Dopis Karla Slavíčka z Pekingu Štěpánu Soucietovi do Paříže z 22. září 1731

Důstojný otče v Kristu!

Pokoj Kristův!

Dlužím a vzdávám bezpočet díků Vaší Důstojnosti za obzvláštní laskavost, z jejíhož poručení mně byla předána Vaše nová kniha Observations, v jejíž předmluvě mne Vaše Důstojnost zahrnuje nezaslouženou chválou.

Abych opravil půdorys a popis města Pekingu, zařazené do knihy (nevím, kdo ho s tolika chybami vytvořil), posílám svůj plán, který jsem vypracoval zprvu r. 1718 a později r. 1727 opakovaným geometrickým měřením předělal do většího měřítka. Tento plánek, nakreslený na malém kousku papíru a v menším měřítku, který Vám současně posílám, byl přenesen znovu do náhodně zvoleného měřítka a nedociluje té přesnosti, kterou bych mu byl podle většího originálu dal, kdyby P. Gaubil ⁴⁾ nebyl tolik spěchal s odesláním svých dopisů a písemností. Větší exemplář není rovněž příliš přesný, a to jednak z téhož důvodu, jednak proto, že moje oči, už zesláblejší, a ruka, dosud nezhojená do své někdejší čilosti, nedocilují už té preciznosti, jakou bych si sám přál a kterou by si veřejnost zasluhovala. Na tomto plánku Vaše Důstojnost pozná pravou polohu městských zdí a některých dalších míst, jakož i zeměpisnou šířku, odpovídající geometrickým měřením i astronomickým pozorováním pólu. K zakreslení obrysů četných viditelných bodů do plánku jsem použil tří stanovišť, a sice věží kolejního chrámu K, věže císařské observatoře O a věže kterési pohanské svatyně o sedmi poschodích V. Tu nejdelší čáru, mnohem delší než sedm stadií, jsem potom měřil dvakrát v čínských stopách, abych docílil správného měřítka. V originále mám navíc vyznačena četná hlavní náměstí a třídy, jakož i menší ulice a vše ostatní, co se u plánů či užitečných nákresů obvykle vyžaduje. Avšak nevím, kdy a zda vůbec budu moci dílo dokončit. Vaše Důstojnost nechť zatím ráčí s laskavým pochopením přijmout, co dostačuje k provedení oprav v tom druhém, špatně vytištěném plánu.

V dopise, který jsem Vaší Důstojnosti poslal minulý rok (18.12.1730 – pozn. JK), jsem připojil, respektive předeslal úsečku, mnou proměřenou, vyjádřenou čísly v nekonečné posloupnosti s touto rovnicí:

což se rovná součtu čínských stop do oné úsečky pojatých. Skutečně, když a = 8316, m = 5 a n = 2, tak bude

Způsob sčítání je z mého menšího pojednání o harmonickém systému, které jsem dosud nedokončil. ⁵⁾

Zhotovit půdorys města Pekingu bylo pro mne o to snazší, že jsem už před 27 lety nakreslil podobným způsobem plán pražského trojměstí se všemi náměstími, ulicemi a prostranstvími atd., avšak ve větším měřítku. K tomu plánu Pekingu mám ještě tyto připomínky: Za prvé vnější zdi před branami mají na příslušných místech malý otvor, a to směrem v tu stranu či otevřenou krajinu, vůči které rozumí se stojí, a tak, aby z jedné brány bylo možno vidět na druhou, vyjma v severní stěně mandžuského města, kde z východní brány není vidět na západní. V jižní stěně jsou dvě brány po stranách a kromě toho třetí, prostřední brána s vnější zdí, jejíž vrata se otvírají pouze tehdy, když jimi vychází císař ke konání obětí na místě P nebo Q nebo Y.

Za druhé je třeba vědět, že na dvou těchto k obětování určených místech se nachází velké množství nádvoří, domů, zdí a uzavřených prostor, jež jsem doposud nemohl zakreslit, stejně tak jako místa v samotném císařském paláci F ve městě.

Za třetí všechny zdi obou měst ⁶⁾ jsou zvenčí omývány jakýmsi potokem, který pod severní a císařskou zdí vtéká dovnitř, klikatí se císařským palácem, dokud pod jižní zdí nevyústí do kanálu směřujícího k východu.

Za čtvrté čtvercové věže čili bašty mezi branami, stejně jako křivolakosti v samotných zdech jsem zakreslil v tom počtu a na těch místech, kde se ve skutečnosti nacházejí, i když o diferenci několika stop bych se neodvažoval přít. Taková přesnost by totiž vyžadovala mnohem větší měřítko.

Konečně za páté třeba poznamenat, že čtverečky vyznačující kolej a rezidence nepředstavují jejich skutečný tvar, nýbrž jsou to pouze značky situované na příslušná místa. Rovněž tak vnější zdi před branami jsou nakresleny mnohem větší a tou měrou tudíž musí být zmenšeny. Kdybych se byl však držel proporčnosti vnitřní plochy, nemohl bych na tak malém obrazci v témže nepatrném poměru vyjádřit otvory bran.

Tolik mimochodem a ve spěchu o plánu Pekingu, který bych byl odevzdal už dávno hotový, kdyby mně bylo dovoleno po libosti vystoupit na městské hradby a procházet se městem, jako je tomu v Evropě.

Nechť je Vaše Důstojnost zdráva k větší slávě Boží a k ozdobě našeho Tovaryšstva a mne pamětliva při Nejsvětějších obětech!

Zůstávám Vaší Důstojnosti nejmenší sluha v Kristu

Karel Slavíček

V Pekingu 22. září 1731