Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

K článku B. Blažka Bída naší vědy (I.)

(Vesmír 73, 93, 1994/2)
 |  5. 5. 1994
 |  Vesmír 73, 244, 1994/5

K Blažkově článku mám tyto připomínky:

  1. Obraz naší vědy podle P. Blažka odpovídá jeho osobní zkušenosti s Ústavem krajinné ekologie ČSAV, kde pracoval. Tento ústav patřil mezi nejhorší akademické ústavy a při transformaci Akademie v loňském roce byl právem zrušen. Jedním z argumentů bylo, že jeho vědecké práce měly nulový mezinárodní ohlas. Akademie ovšem měla řadu významných ústavů s vynikajícím mezinárodním ohlasem (viz např. moje články v Hospodářských novinách „Jak poznat dobrou vědu“ z 30. června 1992 a “In memoriam ČSAV“ ze 7. ledna 1993).

    Obrázek skutečného vědce ve sdělovacích prostředcích nebyl tak daleko od pravdy – např. profesor Jaroslav Heyrovský, šéf ústavu, kde jsem pracoval, dal umístit do každého rohu tabuli, u níž diskutovali jeho spolupracovníci s ním i mezi sebou o problémech, které právě řešili (viz např. moji knihu Jaroslav Heyrovský, Melantrich 1990, str. 37). Domnívám se, že p. Blažek nemá skutečnou kvalifikaci na tvrzení o “bídě naší vědy“. Jeho kontakt s přírodovědou je spojen asi s jeho diplomovou prací ze sedmdesátých let (na Filozofické fakultě UK?) o Bohrově principu komplementarity. Bylo by zajímavé, kdyby se na tuto práci (a na další Blažkovy práce ze sedmdesátých let, např. o Prigoginově termodynamice ireverzibilních procesů) podíval teoretický fyzik.

  2. O tom, že p. Blažek neví o minulosti naší vědy skoro nic, svědčí jeho apoteóza prof. E. Hadače. Na jeho zmíněný článek v Lidových novinách jsem reagoval v dopise tehdejší šéfredaktorce Bystrovové, kterou jsem současně požádal, aby jej nepublikovala (vzhledem k Hadačově vysokému věku). Protože B. Blažek znovu tuto otázku rozviřuje, bude přece jen vhodné z mého dopisu citovat tento oddíl:

    „Zarazila mě některá tvrzení v článku B. Blažka Cena za mrtvé schéma v nedělních Lidových novinách z 24. dubna 1993. Především: hluboce myslící ekolog a čestný člověk Emil Hadač, ředitel Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Ve skutečnosti byl dr. Hadač čelným představitelem pokusů o ideologizaci naší vědy v padesátých letech jako náš přední lysenkovec. Tehdy přeložil Darwinovu knihu O vzniku druhů, v doslovu (napsaném spolu s F. Hořavkou) obviňuje G. Mendela z vědeckých podvodů a závěrem jej charakterizuje slovy „příznačné spojení – reakční pseudovědec, prelát a kapitalista v jedné podobě“. Na jaře 1969 E. Hadač publikoval spolu s dalšími členy Levé fronty Vladimírem J. A. Novákem, J. Prokopičem a dvěma či třemi dalšími kritiku vedení Československé akademie věd, v níž se mu vytýkalo, že brání normalizaci. Tento slavný pamflet měl i mezinárodní ohlas – dočetl jsem se o něm ve velkém článku listu The Guardian v Anglii, kde jsem tehdy pracoval jako Visiting Professor.

    Signatářům proklamace se dostalo příslušné odměny: první tři byli jmenováni členy-korespondenty ČSAV, E. Hadač se stal ředitelem Ústavu krajinné ekologie a J. Prokopič ředitelem Parazitologického ústavu Akademie. Zatímco E. Hadač se zapsal do dějin naší vědy, jeho nástupce a přítel dr. J. Pospíšil byl jen vědecky zcela bezvýznamný politický šíbr, který právem upadne v zapomenutí. Historii ideologických deformací vědy jsem zhodnotil již r. 1988 článkem „Lysenko a ti druzí“, uveřejněným v Technickém magazínu č. 11, str. 51 – 55. Myslím, že by si jej měl dr. Blažek přečíst za domácí cvičení, než bude psát o patologii naší vědy. Podotýkám, že ke svým podřízeným se E. Hadač choval přijatelným způsobem, i když znal jejich politické názory.“

Roku 1988 už nebylo žádným hrdinstvím odsoudit Lysenka. Jiná situace byla ovšem r. 1962, kdy v Sovětském svazu vládl Chruščov, Lysenkův velký ochránce. Tehdy byla u nás zrušena Akademie zemědělských věd a její předseda, arogantní lysenkovec A. Klečka, měl být převeden do ČSAV jako řádný člen-akademik, její čestný člen T. D. Lysenko pak jako zahraniční člen ČSAV. Tehdy jsme spolu s dr. J. Kouteckým vypracovali jako členové vědeckého kolegia fyzikální, anorganické a analytické chemie ČSAV petici adresovanou ostatním chemickým a biologickým kolegiím, v níž jsme je vyzývali, aby proti této akci protestovala. Nakonec se prezídium Akademie musilo smířit s členstvím Klečky, podporovaného zemědělským oddělením ÚV KSČ, ale v případě Lysenka použilo – asi na návrh Šormův – výmluvy, že do příslušného valného shromáždění Akademie není dost času pro získání souhlasu sovětského velvyslanectví, a tak se Lysenko zahraničním členem ČSAV nestal.

O autorovi

Jiří Koryta

 

Doporučujeme

Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...
Je na obzoru fit pilulka?

Je na obzoru fit pilulka? uzamčeno

Stanislav Rádl  |  2. 12. 2024
U řady onemocnění se nám kromě příslušné medikace od lékaře dostane také doporučení zvýšit svoji fyzickou aktivitu. Lze ji nahradit „zázračnou...