Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Rodokmen evropských medvědů hnědých

 |  5. 4. 1994
 |  Vesmír 73, 234, 1994/4

Populace medvěda hnědého v Pyrenejích klesla na 10 kusů a hrozí jí vymizení. Standardním řešením by byl dovoz zvířat z jiných oblastí. Dovezená zvířata by však měla být geneticky co nejbližší ohroženým zvířatům, jinak by totiž křížení vedlo k nevratné ztrátě genetického dědictví pyrenejského medvěda hnědého. Kandidátem by mohly být západoevropské populace medvěda hnědého, ale izolované skupiny ve Francii, Španělsku a Itálii čítají dohormady méně než 100 kusů. Francouzské Ministerstvo životního prostředí uvažovalo, zda by byly geneticky přijatelní medvědi z četnějších populací v Rumunsku a Rusku. Genetici Pierre Taberlet a Jean Bouvet z Univerzity v Grenoblu shromáždili vzorky DNA 60 medvědů z různých evropských lokalit od Španělska po Rusko. Zkoumali úsek obsahující asi 280 párů bází mitochondriální DNA a shledali, že východoevropská rasa medvěda hnědého (tj. medvědi v Rumunsku, Slovensku, Estonsku, Švédsku, Finsku a Karélii) se liší z více než 7 % od rasy západoevropské. (Pro porovnání americký medvěd černý – Ursus americanus se liší z více než 12 %.) Taberlet a Bouvet použili rychlost evolučních změn lidské mitochondriální DNA jako molekulární hodiny a dospěli k závěru, že obě rasy se od sebe oddělily před 850 000 lety. Ze západoevropské rasy se pak ještě vydělili medvědi žijící na Iberském poloostrově a medvědi žijící na Balkáně. Někteří jedinci východoevropské rasy přešli přes Sibiř do Nového světa.

Francouzští badatelé získali rovněž 30 000 let staré kosti medvěda jeskynního (Ursus speleus). Tento třímetrový, sedmisetkilogramový vegetarián vymizel koncem poslední doby ledové. Genetička Catherine Hänni z Pasteurova ústavu v Lille extrahovala a pomnožila (pomocí PCR) úsek mitochondriální DNA dlouhý 140 párů bazí. Její analýza poskytla stejný závěr: jeskynní medvěd se rovněž objevil zhruba před 850 000 lety.

Science 263, 175, 1994

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné