Ze starých ročníků Vesmíru

„Vesmír“ však má svou vlastní příčinu vzpomínati dra Rašína. Dr. Rašín byl původcem nynějšího Vesmíru. Byla to jeho myšlenka, abych vydával Vesmír, populární přírodovědecký časopis, který by učil čtenáře lásce k přírodě, povznášel je ze rmutu denního života, odváděl je od výhradného zájmu o denní boje politické a vedl k čisté radosti z nekonečné rozmanitosti, krásy a věčné zákonitosti přírody. Zprvu jsem odmítal, vymlouval se, poukazoval jsem na časopisy, které tu již jsou, ale dr. Rašín byl vytrvalý a důsledný a přesvědčil mne. Ještě při poslední rozmluvě s ním, před jeho odjezdem do Špindlerova mlýna, řekl mi, jak se na Vesmír těší. Jaká tragika, první číslo zastihlo ho zápasícího se smrtí.

Dr. Rašín byl neobyčejně všestranně vzdělán...

B. Němec, Vesmír 1, 63-64, 1923/3

Prožili jsme a prožíváme v posledních letech veliké převraty politické a sociální a je přirozeno, že mysl čtoucího obecenstva byla odváděna od zájmu na poznání přírody, ve které žijeme a jejíž jsme členy. Nebylo by dobře, kdyby tomu tak bylo i nadále...

Jsou to právě vědy přírodní, jejichž užití ve prospěch lidstva způsobilo veliký pokrok blahobytu všech vrstev lidské společnosti, zbavilo je mnohé nejistoty na cestě k poznání a mnohonásobně zvýšilo sílu našeho rozumu. Neodpověděly na všechny otázky a nikdy na všecky neodpovědí, neumožní nám abychom poznatky citu nahradili poznatky rozumu, ale uklidňují naši mysl ukazujíce právě hranice, kam až smíme jíti rozumem, kam až se naň smíme spoléhati...

Zvláště v této době porušených nebo rozbouřených názorů mravních, v době bezohledného boje o moc a honby za hmotnými úspěchy je třeba, aby byl v našem národu udržován a posilován onen vyšší a ušlechtilý zájem, jímž se lidstvo povznáší nad prospěch všedního dne a jímž se stává opravdu bytostí stojící nad přírodou...

Vesmír 1, str. 1, 1923/1

Myšlenka vědeckého -ismu jest pro přírodní vědy tak důležitá, že se u ní ještě trochu zdržíme. Když žádný -ismus nemůžeme uznati za univerzální teorii, či řešení světa, pak lze s jistotou tvrditi, že pro každý -ismus jsou hranice, za kterými selže... stane se nám často citovaný výrok Lessingův o pravdě průhledný. Zní: „Kdyby bůh měl v pravici své veškeru pravdu a v levici jen neúmornou touhu po pravdě, ale s podmínkou, že vždy a věčně budu blouditi, a řekl mi: vol! sáhl bych pokorně po jeho levici a řekl bych: otče, dej! ryzí pravda je pouze pro tebe.“ Zde se poetickým reservováním neexistující „pravdy“ pro samotného boha vyjadřuje, že není pro člověka t. j. vůbec jiná cesta ku pravdě, než krok za krokem v neustálém zápase s omylem. Věčným měněním a opravováním, jímž přece jen, třeba zvolna se dostáváme kupředu.

Vesmír 1, str. 56-59, 1923/3