Smutek v zimě

Mnozí lidé špatně snášejí příchod dlouhých zimních večerů a je jim smutno. Někteří lidé v zimě onemocní depresí, v létě se uzdraví. Onemocnění má zkratku SAD (seasonal affective disorder). Skupina vedená D. Schlagerem (Brit. J. Psych. 163, s. 322, 1993) v tomto ohledu zkoumala 314 žen a 1 556 mužů. Zjistila, že u žen, na rozdíl od mužů, příznaky kolísají. Jsou nepřímo úměrné množství denního světla – čím je ho méně, tím jsou příznaky horší a nejsou nikterak příjemné. Objevuje se plačtivost, nezájem, pocit beznaděje, myšlenky na sebevraždu, pocit viny, ztráty výkonnosti (vše je namáhavé), neschopnost soustředění, zvýšená potřeba jídla, zejména sladkostí, spavost, přičemž spánek je neklidný. Postiženým pomáhá, jsou-li vystaveni delší dobu silnějšímu umělému světlu, které má přibližně stejné složení jako světlo sluneční.

Klasický výklad uvádí SAD do souvislosti s uvolňováním melatoninu, hormonu tvořeného šišinkou. Světlo jeho tvorbu tlumí cestou nervových vláken vycházejících ze sítnice. U lidí stižených SAD se předpokládaly v tomto ohledu odchylky.

Nebyly však doloženy (Brit. J. Psych. 163, s. 327, 1993), stejně jako nebyly doloženy odchylky v jedné z činností sítnice nebo v cestě zrakových podnětů do mozkové kůry. Zjistilo se však, že světlo mění zásobování mozkové kůry krví u lidí stižených SAD jiným způsobem než u lidí, kteří SAD nemají. Z toho plyne, že se až na tuto výjimku v měřených veličinách odpověď na světlo u lidí trpících SAD vůči lidem zdravým nijak neliší a bude nutné najít nový výklad jak SAD, tak léčebného účinku světla.