Aktuální číslo:

Nový předchůdce teorie kontinentálního driftu

| 5. 3. 1994

| Vesmír 73, 174, 1994/3

Teorii kontinentálního driftu poprvé vědecky formulovali nezávisle na sobě F. B. Taylor a Alfred Wegener v letech 1910 a 1912, myšlenka sama však může být stopována daleko do minulosti. Jako první předchůdci bývají uváděni teolog Theodor Christoph Lilienthal v 18. století a geolog Antonio Snider–Pellegrini v 19. století. Zdá se však, že dokumentované prvenství drží Abraham Ortelius (1527–1598), který anticipoval jak původní jedinou pevninu, tak následný pohyb kontinetů více než 250 let před Sniderem–Peregrinim ve svém díle Thesaurus Geographicus (1596).

Nature 367, 407–408, 1993

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.

články autora