Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

komise, komitét, kolegium a grémium

 |  5. 3. 1994
 |  Vesmír 73, 177, 1994/3

Ve veřejném, společenském i vědeckém životě se lidé sdružují a organizují za tím či oním účelem a vytvářejí tak různé organizace či sdružení, spolky, společnosti, svazy, jednoty, asociace, kluby, unie, obce, sbory, soubory, bratrstva atp.; samozřejmě též politické strany a hospodářské a podobné korporace, společenstva a konsorcia. Jak vidět, máme tu názvosloví dost bohaté, ale většinou věcně ne dost zřetelně diferencované.

Aby různá sdružení mohla fungovat, vytvářejí menší akceschopné útvary, které by bylo možno zcela obecně nazvat výbory. I v této oblasti se užívá řada různých termínů; nejdůležitější z nich jsem vypsal v titulku dnešního koutku a pokusím se je nějak věcně rozlišit a povědět při tom, odkud se do češtiny dostaly - na rozdíl od slova výbor jsou totiž všechny čtyři cizího původu.

První tři z nich – komise, komitét, kolegium – ukazují k latině jako k svému prazákladu a obsahují počáteční skupinu ko(m)-, za níž se skrývá latinská předpona co(n)- s významem „s-, dohromady“. Z toho je vidět, že jde vždy o nějaké seskupení osob. U prvních dvou názvů je tato předpona spojena - viděno historicky - se základem lat. slovesa committere „posílat někoho někam za nějakým účelem, pověřit ho“. Zatímco slovo komise se vztahuje přímo k pozdně latinskému subst. commissio (čeští milovníci latinského pravopisu by tedy měli psát commisse), má slovo komitét dějiny pestřejší: ukazuje k franc. slovu comité a to dále zpět k anglicko-franc. committee (a nakonec ovšem k lat. committere). I když jde o slovo dnes „mezinárodní“, píše se různě: v angl. committee, ve franc. comité, v něm. Komitee. Ctitelé původních pravopisných podob slov přejatých do češtiny mají tedy na vybranou. V češtině je běžná podoba komitét (muž. rodu); podoba komité (neskl. stř. r.) je řidší (v Pravidlech českého pravopisu se objevila dokonce až za protektorátu). Odkud se to koncové -t vzalo, není jasné, ale umožňuje nám toto slovo skloňovat.

A teď: jaký je rozdíl mezi komisíkomitétem? V obou případech jde o určenou nebo zvolenou skupinu osob pověřených nějakým jednáním. Komise jednávají o věcech zásadnějších a mívají pracovní povahu, jejich úkolem bývá něco důkladně posoudit nebo odpovědně navrhnout, popříp. i rozhodnout (např. zkušební komise, komise pro obhajoby disertačních prací; srov. též termín „zkušební komisař“). Naproti tomu u komitétu jde zpravidla o osoby vybrané z nějakého většího celku a komitéty mívají leckdy povahu spíše reprezentativní (např. Mezinárodní komitét lingvistů nebo Český komitét slavistů). Slovo komitét se však užívá i pro označení skupiny osob pověřené starostí o něco (např. různé dobročinné, humanitární komitéty). Kromě toho se dříve tímto slovem (často v podobě komité) označovaly různé „zvací“ či „pořadatelské“ výbory (při slavnostech, plesích ap.).

Trochu jiný význam má slovo kolegium (z lat. collegium „sbor“). Je to sbor vybraných příslušníků určitého povolání, oboru nebo i instituce - tedy „kolegů“, mající jisté pravomoce a povinnosti při plnění společného úkolu (např. dříve Kolegium věd o vesmíru, kolegium ministra, kolegium kardinálů). Pro zajímavost dodávám, že totéž slovo nacházíme ve zkomolenině kolej; dnes jde o ubytovací a stravovací zařízení pro vysokoškoláky, ve středověku šlo o celý univerzitní ústav.

A konečně grémium – je to slovo latinské a k nám se dostalo přes němčinu; je zajímavé, že se v angličtině ani francouzštině neužívá. Dříve bývalo u nás častější a označovaly se jím jednak správní sbory některých institucí, jednak stavovská sdružení. Dnes se začíná u nás opět objevovat, a to jako označení pro skupinu osob určenou k řešení nějakého speciálního úkolu, anebo pro vedoucí skupinu v nějakém orgánu či instituci (např. politické grémium předsednictva Parlamentu). Závěrem musím ještě dodat, že se do této významové skupiny názvů hlásí ještě jedno slovo domácí – vedle už zmíněného slova výbor, které odpovídá někdy komitétu (srov. např. výbor/komitét pro pomoc uprchlíkům). Oním slovem je častý termín rada, tj. „sbor osob jako poradní nebo často i řídící orgán v nějaké instituci nebo organizaci“.

O autorovi

František Daneš

Emeritní prof. PhDr. František Daneš, DrSc., (*1919-2015) vystudoval Filozofickou fakultu UK. Od r. 1990 do svého odchodu do důchodu r. 1994 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR. Zabývá se zejména současným českým jazykem a obecnou lingvistikou. V r. 1999 vydal spolu se S. Čmejrkovou a J. Světlou knihu Jak napsat odborný text (nakladatelství Leda).

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...