Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Polárka je druhá

 |  5. 2. 1994
 |  Vesmír 73, 115, 1994/2

Ve svém pravidelném přehledu o vědeckých událostech měsíce uvedl Ivo Budil (viz Vesmír 72, 410, 1993/7) překvapující zprávu, že nejjasnější hvězda souhvězdí Malé medvědice, známější jako Polárka, přestala jevit variace jasnosti příznačné pro proměnné hvězdy zvané cefeidy. Toto vymizení proměnlivosti, související se zastavením pulzací rozměrů hvězdy, předpověděla již r. 1990 N. Dinshawová, která si všimla, že v posledních 30 letech amplituda pulzací rozměru Polárky výrazně klesala. Ivo Budil dále uvádí, že jde o první pozorovaný případ zastavení pulzací u cefeidy, který astronomové zjistili.

Ve skutečnosti však týž jev astronomové pozorovali už dříve u cefeidy RU Comelopardalis (RU je pořadové „číslo“ proměnné hvězdy v daném souhvězdí - zde jde o souhvězdí Žirafy, které je rovněž blízko severního pólu, jako souhvězdí Malé medvědice). Tato cefeida měnila periodicky svou jasnost o jednu hvězdnou velikost v periodě kolem 22 dnů, avšak r. 1966 oznámili kanadští astronomové S. Demers a J. D. Fernie, že od r. 1964 pozorovali postupné zmenšování rozkmitu změn jasnosti a současně i rozkolísání délky zmíněné periody o plus minus jeden den. Skomírající cefeidu pak pozorovali italští a polští astronomové v letech 1970-1972, ale pak se o ni pozorovatelé jaksi přestali zajímat.

Čestnou výjimkou však zůstal český astronom-amatér František Vaclík z Borovan, zkušený pozorovatel proměnných hvězd. Vytrval ve sledování cefeidy RU Camelopardalis od r. 1969 do r. 1977, což nám umožnilo podrobně rekonstruovat průběh vymizení pulzací (viz Říše hvězd 58, 1978, 162). Z těchto rozborů vyplynulo, že změny jasnosti cefeidy doznívaly ještě v letech 1969-1970, ale pak téměř ustaly a od r. 1974 lze hvězdu klasifikovat jako neproměnnou. V přechodném období se však ještě udržovala původní perioda pulzací 22,2 dne.

Dvě cefeidy, zaniklé v průběhu nějakých tří desetiletí, mohou vypadat jako drobná anomálie. Vše však vypadá jinak, když si uvědomíme, že astronomové mají v současné době dobré údaje pro necelých pět set cefeid. I když takto nepatrná statistika je ošidná, přece jen lze odtud odhadnout, že životní doba aktivní cefeidy je pak řádu pouhých 10 000 let, což je zajisté zcela zanedbatelná epizoda v životním cyklu i těch nejrychleji žijících hvězd. Opět se však potvrdilo, že pro pokrok vědy jsou důležitá i negativní pozorování - v tomto případě zjištění, že nějaká hvězda nedělá vůbec nic (viz Vesmír 67, 229, 1988/4 - Ano, či ne - a to je to, oč tu běží).

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Grygar

RNDr. Jiří Grygar, CSc., (*1936) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně a Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Ve Fyzikálním ústavu AV ČR se věnuje výzkumu interagujících dvojhvězd a astrofyzice vysokých energií. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné