Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Strom a kámen – dub a skála

Vesmír 73, 538, 1994/9
 |  5. 12. 1994
 |  Vesmír 73, 696, 1994/12

Jiří Fiala píše, že na posvátných místech se pokládal kámen a vysazoval strom jako atributy neživého a organického řádu skutečnosti, odpovídající dvěma kosmologickým tradicím, dvěma „modelům světa“. Tato myšlenka by mohla přispět k porozumění zvláštnímu slovnímu spojení, které se v řecké literatuře často vyskytuje a s nímž si vydavatelé, vykladatelé a překladatelé – od pozdně antických scholiastů po moderní filology – nevědí rady: drys kai petré – dub a kámen (či skála). Z toho by plynulo, že Řekové byli dědici obou tradic.

Nejznámější a nejstarší jsou užití u Homéra a Hésioda. Tak v Iliadě (XXII. 126 – 127) Hektor končí své marné úvahy o tom, jak se vyhnout boji s Achillem, slovy: „Nijak zajisté nelze (začna) od stromu nebo od skály (s Hektorem) hovořit.“ (Otrocky přeloženo dle Lepařova slovníku.) Básnické překlady tohoto místa se značně různí. Tak Vaňorný (1934) překládá:

Teď již naprosto nelze s ním dlouhé hovory vésti

o starých známých věcech...

zatímco modernější Mertlíkův překlad (1980) zní následovně:

Nelze s ním hovořit nyní, jak povstali ze skal stromů

pradávní první lidé...

a nejstarší, roztomilý překlad Wlčkowského (1842) to podává takto:

Průchodu to zde nemá, bych s ním jako mládec a djwka

W stjnu dubů neb ve skalinách wedl rozhowor autlý.

(Slova „jako mládec a djwka“ jsou vzata z následujícího verše.)

Rozdíly v překladech svědčí o rozpacích překladatelů.

V Odyseji (XIX. 162 – 163) užívá tento obrat Odyseova manželka Penelopa, když se vyptává svého chotě, převlečeného za cizího žebráka (opět v doslovném překladu): „Ale i tak mi řekni svůj rod, odkud as jsi, nejsi totiž ze starobájného dubu ani ze skály (kamene).“, což Vaňorný překládá:

Ale i takto mi rod teď vyjmenuj, z kteréhos pošel –

vždyť jsi se nezrodil ze skal ni zajisté z bájného dubu!

Zde se sice ani cizí překladatelé od sebe příliš neliší, nicméně smysl obratu zůstává temný.

Hésiodos v Theogonii (Zrození bohů) uzavírá své úvodní líčení, jak ho Múzy povzbudily ke zpěvu, zvoláním (Theog. 35):

Ale k čemu mi tohle, o dubu anebo skále?“,

jehož překlad z pera J. Novákové je zcela doslovný. Překlad nedělá potíže, zato výkladu 35. verše bylo věnováno nemálo marného úsilí. Alexandrijští vydavatelé a komentátoři už význam tohoto obratu neznali a podávali jen řadu zkusmých výkladů. Podle nich ‘mluvit o dubu a (nebo) skále’ může např. znamenat ‘hovořit o pradávných věcech (archaiolegein)’, neboť nejstarší lidé prý žili v divočině, mezi stromy a skalami. (Slovo drys znamenalo původně strom vůbec, viz též ř. dryáda – nymfa zosobňující duši stromu; srv. etymologicky příbuzné ‘dřevo’, ruské ‘děrevo’ znamená dosud strom.) To by odpovídalo našemu ‘říkal staré známé věci’. Může to však prý i znamenat: ‘mluvit o původu lidstva’, což by snad zase odpovídalo našemu ‘začínat od Adama’. – Našinec přitom jen stěží odolá fantastické představě, že v tomto prazvláštním obratu, užívaném zřejmě ve zcela prozaickém významu ‘otálet’, ‘zbytečně mluvit’, ‘odbíhat od věci’, ‘klábosit’ apod., se zračí vzpomínka na přesídlení lidských předků ze stromů do jeskyň...

A skutečně, dnešní odborníci docházejí k závěru, že jde patrně o narážku na nějakou báji – ztracenou již v pozdním starověku. Ve známé zmínce o dubu a skále v Platónovi (Faidros 275 b – c, Novotného překlad str. 64) může pak být buď pokusem o rekonstrukci, nebo i její parafrází:

Ve svatyni Dia dodonského se vypravovalo, příteli, že první věštné řeči byly řeči dubu. Tedy tehdejším lidem, protože nebyli tak moudří jako vy mladí, při jejich prostotě stačilo slyšet dub a skálu, jen když mluvily pravdu; ale tobě záleží na tom, kdo je ten, který mluví, a odkud, neboť nezkoumáš jediné to, zdali tomu je tak, či jinak.

Také na začátku tohoto dialogu se příznačně mluví o skále a o stromu platanu.

L. Dirlmeier upozornil v r. 1955 na zajímavou ugaritskou paralelu:

„Rád bych ti sdělil slovo, vyslovil řeč: řeč stromu a šepot kamene, rozpravu nebe se zemí, hlubin s hvězdami. Věru, hrom (blesk, úder blesku) neznámý nebi, slovo neznámé člověku.“ (Dle komentáře M. L. Westa k Hésiodově Theogonii, Oxford 1978.)

Ke stromu jako symbolu světa viz ještě verše našeho Otakara Březiny:

Pod tvým stromem usednu,

jenž všemi prostory korunu košatou zdvíhá

a v jehož černém, ledovém listí zvoní tichem hvězdy

jak včely všech úlů...

Ranní modlitba (Svítání na západě)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Filosofie

O autorovi

Zdeněk Neubauer

Prof. RNDr. PhDr. Zdeněk Neubauer (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK a Filozofickou fakultu UK. Zabýval se molekulární genetikou, bakteriologií a virologií, mykologií, počítačovými vědami a dějinami věd. Přednáší filozofii přírodních věd na PřF UK a na FF UK.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné