Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Říjen ve vědě

O čem se psalo ve světě i u nás
 |  5. 12. 1994
 |  Vesmír 73, 702, 1994/12

Kam putují Nobelovy ceny 1994

V minulosti připomínalo leckdy udílení Nobelových cen spíš ruletu. Ocenění míjelo mnohé, kteří by si to zasloužili, ale dbali méně o publicitu nebo byli ti čtvrtí... Letos se vnucuje příměr fronty na Nobelovy ceny, některé z odměněných objevů se zrodily již před velmi značnou dobou. Že lze z čeho vybírat, je však pro vědu velmi dobré a nic na tom nemění skutečnost, že se mohou vyskytnout pochybnosti o vhodnosti výběru.

Ono čekání na cenu se odráží na věku laureátů: 68, 53, 76, 79, 67, 66, 74 a 64 let. Jak je dlouholetou tradicí Vesmíru, životu i dílu jednotlivých laureátů se Vesmír samozřejmě bude věnovat v rozsáhlých článcích. Malý přehled těchto badatelů však vypovídá nemálo o ohniscích současné vědy.

Za medicínu s fyziologií, fyziku, chemii a ekonomii byly čtyři ceny uděleny celkem osmi vědcům: Martinu Rodbellovi, Alfredu Gilmanovi, Bertramu Brockhousovi, Cliffordu Shullovi, Georgu Olahovi, Johnu Nashovi, Johnu Harsanyiovi a Reinhardu Seltonovi. Jak jména napovídají, jde o šest Američanů, jednoho Kanaďana a jednoho Němce. Nicméně dva soudobí Američané se narodili v Maďarsku a do USA utekli po sovětském rozdrcení maďarského povstání roku 1956.

Své vzdělání získali letošní laureáti na vysokých školách zvučných jmen, např. na Univerzitě Johna Hopkinse, Yaleově univerzitě, Torontské univerzitě, Newyorské univerzitě, Massachusettské technice, ale i na technice v Budapešti a na univerzitě v Německu.

A kde působili? Mimo jiné na univerzitách v Bethesdě, v Severní Karolině, v Texasu, na McMasterově univerzitě v Ontariu, Massachusettské technice, Kalifornské univerzitě a Bonnské univerzitě.

Daktil – měsíček Idy

Vesmír již zaznamenal zajímavý objev měsíčku u planetky Idy (viz Vesmír 73, 293, 1994/5). Sama planetka není příliš velká a tak i její měsíc není žádným velikánem, má v průměru 1,5 kilometru.

Mezinárodní astronomická unie protentokrát poněkud zjednodušila pravidla pojmenovávání nově objevených kosmických těles a urychlila celý proces, takže nyní už známe jméno měsíčku – Daktil. S daktylem, trojslabičnou metrickou stopou, to však nemá nic společného. Daktilové byli mýtické postavy řeckého dávnověku. Sloužili Matce Ídě, žili na Krétě na hoře, která nese Ídino jméno. Pro Řeky byli patrony kovářství, odtud např. jména některých z nich – Tavič, Kladivo, Kovadlina. A tak je jméno navržené Američany plně logické.

Místo seaborgia rutherfordium?

Nedávno jsme psali o tom, že 106. prvek získal jméno po americkém vědci Glennu Seaborgovi. Bylo to oznámeno loňského března na zasedání Americké chemické společnosti a vědci zasvěcení do zásluh badatelů v tomto oboru pojmenování považovali za spravedlivé.

Jenže zasedání příslušného výboru Mezinárodní unie čisté a aplikované chemie, které se sešlo v srpnu v Maďarsku, přišlo s jiným jménem 106. prvku – rutherfordium. Změna byla oznámena v říjnovém čísle časopisu Chemical and Engineering News.

Vše je způsobeno tím, že výbor Unie přijal nová pravidla pojmenovávání prvků. Jednou ze zásad je, že žádný z prvků nesmí být nazván po žijícím člověku. A proto při hlasování byl poměrem hlasů 18 : 2 zvěčněn 106. prvkem Ernst Rutherford.

Jeden z žijících spoluobjevitelů 106. prvku Albert Ghiorso konstatoval, že Seaborg (narozený r. 1912) má smůlu v tom, že žije. O velikosti tohoto vědce podílejícího se na objevení dlouhé řady transuranů nemůže být pochyb. Kdyby zásada platila už dříve, o “své“ prvky einsteinium a fermium by přišli i Albert Einstein a Enrico Fermi.

Feminizmus na kosmické základně?

V době, kdy drasticky stárne Mir, ruská družicová základna na oběžné dráze kolem Země, a s její údržbou jsou nemalé problémy, pokouší se ruská kosmonautika o originální experiment. 37letá Jelena Kondakovová odstartovala začátkem října do kosmu, aby tu žila až do 26. března 1995.

Doposud žádná z žen neprožila ve vesmíru déle než 10 dnů. Půlroční pobyt ženy s muži v kabině o rozměrech 3x8 m je velký krok do neznáma, i když o ni bude pečovat „osobní“ lékař Valerij Poljakov, který je v kosmu už rok.

Konstruktéři museli především ledacos na stanici přizpůsobit. Tak kdysi oslavovanou koupelnu na stanici už posádka nepoužívá dva roky, protože ohrožuje provoz základny a mytí po celý dlouhodobý let představuje otírání vlhkými ubrousky. Proto řídící středisko dost nerado přidalo kosmonautce 1 litr vody denně navíc na osobní hygienu. Jednou týdně se může jako muži osvěžit v čemsi, co se dá přirovnat k suché sauně. Teplota v ní dosahuje 60 °C a stíraný pot umožňuje očistu. Takže se novináři dohadují, jak vypadají dámské plavky v kosmu...

J. Kondakovová je vdaná za kosmonauta Valerije Rjumina a má osmiletou dceru. Přenese během letu v kosmu svůj mateřský vztah na muže v posádce? táže se jeden z expertů. Nenaváže jiný citový vztah?

Problém je s kosmickou toaletou, založenou na principu vysavače a ventilátoru. Tuhé zbytky se odvážejí v dopravní lodi na Zem, moč se regeneruje na vodu a kyslík k dýchání. Aby kosmonauti nepoužívali často záchod, což má značné nároky na spotřebu elektrické energie, udržuje se v kabině teplota 22 °C.

Jednou za měsíc může kosmonautka použít zvláštní koupelnu v připojené dopravní lodi, která dříve bývala během pobytu u stanice energeticky odpojena. Kosmonautka bude moci přednostně využívat jednu ze dvou ložniček, pro svou velikost přezdívanou penál.

Letové středisko počítá u J. Kondakovové s 3 000 kilokaloriemi denní stravy jako u mužů. Jestliže pokrmy nezkonzumuje, budou se mít dobře její kolegové, kteří si prý občas na Miru naříkají na nedostatek potravy, zvláště masných výrobků. Příděl jim prý nedostačuje.

Kondakovová má zakázánu kosmetiku obsahující líh, který by mohl poškodit regeneraci ovzduší. Asociace s tímto druhem přilepšení pro muže je prý zavádějící.

Dojde na Miru ke konfliktům, které vznikají, když je v uzavřené mužské společnosti žena? V údobí pruderního sovětského režimu by k takovému letu asi nemohlo dojít. To jen první kosmonautka světa Valentina Těreškovová si musila vzít z příkazu strany a vlády kosmonauta, aby se narodilo kosmické dítě. Skončilo to nepříjemným rozvodem. Rozvod byl aktem, který dříve vyřazoval kosmonauta z jeho zaměstnání. Vitalij Žolobov byl, když se rozvedl, vyloučen nejen z oddílu kosmonautů, ale i z Rudé armády vůbec. Chrunov byl pro nevěru nebo spíš malý románek odvolán z letu sovětsko-rumunské posádky. Ve zdraví přežil svůj rozvod a další sňatek jedině Konstantin Feoktistov, ale jeho považovali spíš za konstruktéra, a to velmi zdatného.

Výzkum sexuální neodpovědnosti

Informace o výsledcích průzkumu vztahu mladých Američanů k aidsu vzbuzuje hrůzu. Pracovníci Centra pro aids měst San Franciska a Berkeley spolu s Atlantským centrem pro kontrolu a prevenci chorob zkoumali postoje 425 mladých mužů ve věku od 17 do 22 let k onemocnění aidsem. Šetření se provádělo v údobí od července 1992 do dubna 1993.

9,4 % mladíků bylo pozitivních na virus HIV (21 % z nich bylo černé pleti). 33 % mělo rizikové pohlavní styky bez ochrany. 70 % z těch, kteří již měli v organizmu virus, svůj stav ignorovalo, takže se léčil ani ne každý čtvrtý.

Podobný výzkum zorganizovali lékaři a psychologové z Yalské univerzity u mladých žen. Pouze čtvrtina z těch, které již byly zasaženy virem HIV, byla ochotna se zamyslet nad svým rizikovým chováním...

Vytvořit strategii prevence před virem aidsu je tedy úkolem velmi naléhavým.

Výpověď britských kouřících lékařů a naše šance

Že kouření škodí našemu zdraví, jsme ochotni v této obecnosti uznat téměř všichni. Konkrétní údaje o tom, nakolik nás „tabakizmus“ ohrožuje na životě, však jsou stále dost mlhavé a tím jako by příchod časnější smrti nebyl tak výhružný. Známý britský výzkum kouřících lékařů, který trvá už 43 let, však rýsuje stále věrohodnější křivky úmrtnosti kuřáků. V ledačems se obavy medicíny překonávají.

Připomeňme, že výzkum začal r. 1951. Tehdy lékařské záznamy vypověděly, že lidé trpící rakovinou plic jsou zpravidla kuřáky. Výzkumníci se proto obrátili na všechny lékaře ve Velké Británii s dotazy, zda kouří a jak silnými kuřáky jsou. Odpovědělo 40 000 lékařů, mužů z toho bylo 34 000 a na ně se pak další sledování zaměřilo. Do r. 1971 z nich umřelo 10 000, do r. 1991 dalších 10 000.

40 let výzkumu předně potvrdilo, že kouření zvyšuje šanci dřívějšího úmrtí na 24 sledovaných nemocí, a to na různé druhy rakoviny, srdeční choroby, infarkt a bronchitidy. Polovinu kuřáků jejich zvyk zabíjí. Roku 1971 se ukázalo, že kuřáci středního věku (při výzkumu byl vymezen věkem od 35 do 69 let) umírají dvakrát častěji než nekuřáci. Roku 1991 však zjišťujeme, že tato úmrtnost je třikrát vyšší! To je nepříjemné překvapení.

Studie potvrzuje očekávanou skutečnost, že hůře jsou postiženi lidé, kteří kouří delší dobu a intenzivněji. Kouření zvyšuje prokazatelně úmrtnost na rakovinu plic, ústní dutiny, hrtanu, jícnu, žaludku, slinivky břišní, močového měchýře, konečníku, dále na leukémii. Úmrtnost na astma je dvakrát vyšší než u nekuřáků. Negativní vliv kouření je rovněž prokázán u nemocí dýchacích cest, srdečních chorob a infarktu.

Výzkum znovu také potvrzuje překvapivou skutečnost pozitivního vlivu na potlačení Parkinsonovy choroby. Toto kladné působení je však velmi malé a vzhledem k tomu, že jde o poměrně vzácnou chorobu, negativní vliv kouření na jiné choroby je stonásobně převažuje.

Škodlivý vliv kouření na délku života se omezuje, když mladí lidé přestanou s tabákem do 35 let. Ale i v případě, že přestaneme kouřit mezi 45 – 54 lety, prodlužujeme si život.

Zajímavým aspektem výzkumu je nález, že střídmé pití alkoholu náš život patrně poněkud prodlužuje. Úmrtnost těch, kdo vypijí denně půllitr piva nebo dvě malé sklenky alkoholu, je o šestinu nižší než úmrtnost abstinentů. Výzkum vlivu pití však začal u britských lékařů až po r. 1978 a sleduje se u 12 000 z původního počtu 34 000. Ale – kdo zvýší svou denní dávku na tři skleničky, přechází do skupiny s vyšší úmrtností. Vliv alkoholu je stále nedostatečně probádaný – alkohol v malém množství patrně opravdu snižuje množství cholesterolu v krvi, ve větším však škodlivě zvyšuje krevní tlak.

Předstihneme Asii v kuřáctví?

Jeden z článků o závěrech říjnové pařížské konference o tabáku a zdraví začíná krutou větou: „Patnáctiletý chlapec narozený ve východní Evropě má dvakrát větší šanci, že zemře ještě před dosažením šedesátky, než jeho vrstevník na Západě.“ A tuto skutečnost způsobuje především právě kouření.

Ze statistik vyplývá, že lidé žijící v postkomunistických zemích podléhají většímu riziku smrti ještě před dosažením šedesáti let než obyvatelé řady rozvojových zemí, jako jsou Indie, Čína nebo státy Latinské Ameriky.

Ve východní Evropě kouří 55 až 70 % mužů a 30 – 35 % žen. Po pádu komunizmu spotřeba cigaret stále stoupá a má růst až do r. 2000. Mezi země s nejvyšší spotřebou cigaret patří např. Polsko, kde bude konzumace podle prognóz růst v údobí 1992 – 2000 o 3 % ročně. Ve východní Evropě umírá na nemoci vyvolané kouřením milion lidí ročně. Podle odborníků z oxfordské Imperial Cancer Research Fund bude v r. 1995 způsobeno 41 % všech úmrtí mužů ve východní Evropě kouřením, což je dvakrát víc než v r. 1950.

Rusko je podle západních lékařů v situaci demografické katastrofy – více lidí tu umírá než se rodí. Naděje na pokles počtu kouřících je přitom malá a reklama západních tabákových výrobků mezi mladistvými a ženami velice účinná...

Bývalé komunistické státy jsou po Asii druhým největším trhem tabákových výrobků.

Teorie relativity o tři roky starší?

K tomuto závěru měl dojít německo-americký tým dvanácti znalců Einsteinova života, kteří se pokusili v uplynulých třech letech porozumět obsahu jednoho z Einsteinových záznamníků. Vedoucí skupiny Peter Damerow z Max Planckova Ústavu pro lidský rozvoj a výchovu v Berlíně hodnotí zjištění jako senzaci, která donutí přepsat historii obecné teorie relativity.

Rozluštit Einsteinovy záznamy z r. 1912 v zápisníku formátu A5 o 84 stranách, popsaném během curyšského pobytu, bylo prý velice nesnadné. Obsahuje výhradně matematické formule a jen tu a tam slovní poznámku. Navíc zápis nejde popořádku.

V předběžném sdělení se konstatuje, že Einstein formuloval svou obecnou teorii relativity r. 1912, avšak nevěřil si a zdála se mu nepravdivá, protože odporovala klasické Newtonově fyzice. Nicméně pak pochopil, že má pravdu, a napsal sérii prací, které obdržela berlínská Akademie věd v listopadu 1915.

Některé z Einsteinových zápisníků budou publikovány v jeho třicetidílných sebraných spisech. Naštěstí porozumět dalším není už tak obtížné.

Atomová puma – dílo špionů, nebo fyziků?

Paměti generála KGB P. Sudoplatova, který opěvuje sovětskou špionáž a takzvaně odhaluje mnohé známé světové osobnosti jako spolupracovníky tajné služby Sovětského svazu, se snaží právě špiony označit jako hlavního tvůrce jaderných zbraní Kremlu. Tím dráždí mnohé vědce, kteří se vyjadřují k této stále tajemné stránce historie. Informovali jsme v tomto přehledu již o vystoupení jednoho z hlavních šéfů sovětského atomového programu, známého fyzika J. B. Charitonova.

V říjnu byl v ruském tisku publikován názor Valerije N. Sojfera, genetika, který pracoval v Kurčatovově Ústavu atomové energie, v Ústavu obecné genetiky Akademie věd SSSR a posléze vytvořil své vlastní pracoviště Výzkumný ústav užité molekulární biologie a genetiky. Od poloviny sedmdesátých let se podílel na akcích na ochranu lidských práv a když byl zbaven možností pracovat doma, emigroval r. 1988 do USA, kde nyní působí jako univerzitní profesor.

Sojfer popírá Sudoplatovova tvrzení, že KGB získala četné americké vědce, aby jí dodávali tajemství atomové pumy. Odmítá to v případě Roberta Oppenheimera, Nielse Bohra, Lea Szilarda i Georgije Gamova. Teoretik Bohr se prý ostatně k technickým detailům, které by sovětští špioni potřebovali, vůbec nedostal. Ty nejtajnější informace neměl znát ani Szilard. Totéž platí o Gamovovi, emigrantovi z Ruska, který měl být údajně vydírán zpochybňováním bezpečnosti jeho příbuzných v SSSR. Ve skutečnosti tam však žádné neměl.

Sojfer také vyvrací tvrzení Berijova syna Serga, který napsal, že r. 1939 žil v jejich domě v Moskvě téměř měsíc neznámý cizinec – Robert, což měl být Robert Oppenheimer. Američtí experti však údajně tvrdí: Oppenheimer byl tak pečlivě prověřován bezpečnostní službou, že tak dlouho v Moskvě pobývat nemohl.

Charitonov ve svém vystoupení přiznal, že první sovětská atomová puma byla přesnou kopií americké, což přikázali Stalin i Berija, protože její účinnost byla už ověřena výbuchy v USA a v Japonsku. Sovětští fyzici však podle něho měli být na takové úrovni, že by mohli zkonstruovat pomocí dodaných informací svou vlastní variantu. A tak prý při dalších výbuších už byla používána sovětská puma, která měla být nejen účinnější, ale i několikanásobně lehčí.

Sojfer se domnívá, že chvalozpěvy na KGB a popírání úrovně sovětské fyziky má jediný cíl – oslavit pracovníky KGB, omluvit jejich rolí při vytváření atomové pumy jejich zločinnou činnost při jiných aktivitách a tím potvrdit oprávněnost jejich dnešní role při hospodářských proměnách Ruska.

Západ vědecké spolupráci s Východem

Valné shromáždění Mezinárodní asociace pro podporu vědecké spolupráce s nezávislými státy bývalého Sovětského svazu (INTAS) přijalo 459 nových projektů, na které bude vynaloženo jednadvacet milionů ECU.

INTAS byl založen v červnu 1993 a snaží se umožnit bývalým sovětským vědcům, aby mohli pokračovat v práci ve vlastních zemích a zůstali v kontaktu s mezinárodním vědeckým společenstvím. Dosud Asociace financovala jen společné výzkumné programy a výměnu vědců, do budoucna uvažuje o poskytování stipendií a organizování seminářů.

Členy Asociace bylo původně 12 států Evropského společenství. Další mohou přistupovat tehdy, jestliže přispějí do rozpočtu a budou přijaty jednomyslně. A tak se už práce účastní rovněž Rakousko, Finsko, Norsko a Švýcarsko.

459 nových projektů vybrala ze 4 700 návrhů skupina 100 expertů Západu i Východu. Umožní se tak spolupráce 1 400 laboratořím bývalého SSSR a 1 000 laboratořím Evropského společenství. Jednotlivé vědní obory se na spolupráci podílejí takto: fyzika, astronomie, astrofyzika 23 %, vědy o životě 20 %, vědy o Zemi, životním prostředí, energetika 16 %, inženýrské vědy, letectví, kosmonautika 15 %, chemie 9 %, společenské vědy 9 %, matematika, informační technologie, telekomunikace 8 %.

INTAS se rozhodl po dva příští roky věnovat dalších 200 000 ECU na nákup evropských vědeckých časopisů pro státy bývalého SSSR.

Rozpočet Asociace dosáhl od založení 54 milionů ECU.

Japonská obrana před cunami úspěšná

Japonští seizmologové mohli mít v říjnu radost, jejich nový systém varování obyvatelstva před příchodem zemětřesení a vln cunami složil úspěšnou maturitu.

Jak oznámil i náš tisk, v noci na 4. října došlo v Japonsku k velkému zemětřesení, jehož epicentrum bylo v moři severovýchodně od ostrova Hokkaido. Nová síť monitorovacích stanic dosahuje počtu 150 a systematicky kontroluje celé souostroví i jeho okolí. Během 5 minut je schopna dodat informaci o hrozícím nebezpečí na televizní obrazovky devíti kanálů. Zároveň počítačové centrum v Tokiu vypočítává z velikosti otřesu, umístění epicentra i jeho hloubky pravděpodobnou velikost vln cunami, které napadnou pobřeží státu.

Japonci se tedy už na říjnové zemětřesení mohli připravit. Obyvatelé Tokia se dozvěděli o zemětřesení z obrazovky dříve, než ho pocítili. Ochrana před cunami byla velmi účinná – evakuace mohla začít hodinu předtím, než vlna zaútočila na obydlené pobřeží.

Poraněno tentokrát bylo 200 lidí, ale to jen lehce, a nedošlo k žádnému úmrtí.

Promenáda sauropodů

Dávné suchozemské praještěry sauropody znali vědci dříve především z amerického kontinentu, z údobí jury a křídy. Sauropodi byli býložravci s dlouhým krkem, měřili až 30 m a vážili 25 tun.

Právě před dvěma lety byla u Lisabonu v Portugalsku objevena řada stop tohoto zvířete v délce celkem 141 m. A nyní v této zemi nedaleko posvátné Fatimy našli paleontologové přímo místo sauropodích procházek. Jde o 15 řad stop, z nichž dvě řady jsou více než 140 m dlouhé. Nejdelší z nich tvoří 90 otisků. To postačuje k tomu, aby si vědci udělali představu o chůzi těchto tvorů, kteří tu žili ve střední juře, přibližně před 180 miliony let. Tehdy tato portugalská krajina tvořila pobřeží oceánu, ze kterého vznikl Atlantik, a sousedila s dnešní Británií a Kanadou.

RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné