Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Nejstarší známý hominid

 |  5. 11. 1994
 |  Vesmír 73, 654, 1994/11

Proslulá etiopská paleontologická naleziště, která v nedávné době vydala lebku Australopithecus afarensis (Vesmír 73, 293, 1994/5), přinesla další překvapení. Tim D. White (Kalifornská univerzita, Berkeley), Gen Suwa (Tokijská univerzita) a Berhane Asfaw (Paleoantropologická laboratoř, Addis Abeba) popisují z lokality Aramis (Middle Awash, Etiopie) podle nálezů sedmnácti úlomků zubů, lebky a ostatní kostry nový druh hominida Australopithecus ramidus. Druhový název odvozují od slova „ramid“ z jazyku kmene Afar žijícího v této oblasti. Toto slovo znamená „kořen“. Vzorky byly nalezeny v tuffových vrstvách stáří 4,36 až 4,42 milionu let. Ze srovnávacích studií s druhem Australopithecus afarensis, s moderními a fosilními opicemi a podle prastaré a primitivní morfologie se autoři domnívají, že by mohli mít v rukou kořen druhů čeledi Hominidae.

Morfologickou podobnost mezi šimpanzy (rod Pan) a hominidy potvrzuje i příbuznost molekulárněbiologická a soudí se, že k oddělení větve šimpanzů mohlo dojít někdy před 4,5 až 5,5 milionu let (větev rodu Gorilla je hominidům vzdálenější). Dosud se nanašly fosilie rodu Pan, proto byl k rekonstrukci jeho evoluční historie použit mitochondrionální genom.

Australopithecus ramidus by mohl být nejen obecným předchůdcem pozdějších hominidů (větve A. afarensis – Homo habilis – H. erectus – H. sapiens), ale ani určité morfologické shody báze lebky s druhy rodu Paranthropus nebrání tomu, aby ho bylo možno považovat také za jejich předka.

Sedimenty v Middle Awash skýtají vedle fosilií hominidů i pozůstatky jiných obratlovců, vulkanický popel a další podklady pro biochronologické údaje. Podle radioizotopového datování, geochemické analýzy vmezeřených vrstev vulkanického popela, sedimentologického hodnocení, botanických a faunistických dokladů se soudí, že zdejší hominidi byli obyvateli lesnatého kraje.

Nature 371, 280, 306 a 330, 1994

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné