Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Hospodářský zázrak a životní prostředí na Tchaj-wanu

 |  5. 11. 1994
 |  Vesmír 73, 636, 1994/11

Tchaj-wan patří mezi ty části světa, o nichž se u nás ještě před nedávnem příliš nepsalo, a psalo-li se, tak především z politického hlediska. Z dějin jsme si snad zapamatovali, že na tento ostrov v Jihočínském moři se po občanské válce z čínské pevniny přesunula poražená kuomintangská vojska, Čankajšek a jeho nejbližší spolupracovníci. Provázely je asi dva miliony dalších Číňanů z pevniny. Tchaj-pej se stala „dočasným sídlem ústřední vlády Čínské republiky (dnes často s přídomkem – na Tchaj-wanu)“, která zde byla vyhlášena r. 1950 jako pokračovatelka té Sunjatsenovy z r. 1912. Za prezidenta byl zvolen Čankajšek a zůstal jím až do své smrti (zemřel roku 1975). V letech 1978 – 1988 tuto nejvyšší státní funkci zastával jeho syn Ťiang Ťing-kuo. Jeho smrtí (byť nezůstal bez potomků) byla „dynastická tradice“ ukončena. Jako svého nástupce si totiž vybral rodilého Tchajwance Li Teng-chueje, navíc křesťanského vyznání, a ten posléze převzal úřad. Tento politický krok je i odrazem ekonomických změn na ostrově, reforem, které začal Ťiang Ťing-kuo zavádět v 70. letech.

Tchaj-wan byl tradičně zaostalým agrárním územím. Teprve japonská okupace přinesla jisté zlepšení, začaly se budovat komunikace a některé průmyslové podniky orientované na zpracování zemědělských produktů, protože se ostrov měl stát vzorovou zemědělskou kolonií Japonska. Po válce bylo nutno nejen znovu vybudovat zničené podniky, ale především vytvořit přijatelné existenční podmínky jak pro starousedlíky, tak pro kuomintangské přesídlence z pevniny. Jejich příchodem najednou prudce vzrostl počet obyvatel bez odpovídajícího ekonomického zázemí, navíc kuomintangští důstojníci a úředníci ostrov nejdříve vyplenili. Situaci zkomplikovala i populační exploze 60. a 70. let. Čísla jsou výmluvná: r. 1940 měl ostrov necelých 6 milionů obyvatel, r. 1952 už přes 9 milionů a současné statistiky uvádějí 21 mil. obyvatel. Průměrná hustota osídlení je 578 obyv./km2, v oblasti města Tchaj-pej až 1 454 obyv./km2 (má asi 3 miliony obyvatel).

Tradiční tchajwanská ekonomika byla tedy založena na extenzivním zemědělství, ale rychlý rozvoj průmyslu v posledních čtyřiceti letech výrazně zasáhl i do životního prostředí. Ekonomové, jako snad všude na světě, se dlouhou dobu zajímali pouze o zvyšování hospodářských ukazatelů, ve velkém stavěli nové podniky s moderními technologiemi a dopravní tepny spojující sever ostrova s jeho nejjižnější částí protínaly nejpůvabnější přírodní oblasti.

Nesmělo se zapomínat ani na bytovou výstavbu a rozšiřování městské zástavby, vždyť na řešení této otázky závisela životní úroveň obyvatelstva jedné z nejhustěji obydlených oblastí světa. Výsledkem intenzivních ekonomických reforem byla výrazná změna v hospodářské situaci ostrova. Tchaj-wan je dnes díky své exportně orientované politice zemí s největšími devizovými rezervami na světě. Obrat zahraničního obchodu ve výši 162,3 miliardy USD (1993) ho řadí na 13. – 14. místo mezi největšími světovými obchodními partnery. Je jedním ze „čtyř asijských draků“, tj. zemí malých rozlohou, ale velkých svým ekonomickým vlivem.

Hospodářské úspěchy počátkem 90. let výrazně povzbudily tchajpejskou vládu a vedly k aktivizaci jejích snah o návrat do OSN, GATT a dalších mezinárodních organizací. Jedním z argumentů pro tchajwanskou účast v OSN je i ekologie. Tato bohatá země projevuje ochotu podílet se na odstraňování ekologických škod a následků přírodních katastrof v celosvětovém měřítku, často však z politických důvodů nemůže svůj finanční příspěvek poskytnout přímo, ale musí se obrátit na některou humanitární organizaci jako prostředníka. Tchajwanští politikové si např. stěžují, že byli vyloučeni z podpisu Montrealského protokolu o ochraně ozonové vrstvy jenom proto, že země není členem OSN.

Ačkoliv se na ostrově začali ochraně přírody a životního prostředí věnovat relativně nedávno, vložili se do toho s příslovečnou asijskou pílí i velkorysostí a výsledky systematického úsilí jsou už patrné. Ochrana životního prostředí se stala přednostní otázkou, o čemž svědčí i výše investic pro tyto účely: na období 1992 – 1996 bylo ze státního rozpočtu vyčleněno 3,3 miliardy USD.

Legislativní opatření

Přelidnění velkých měst podél západního pobřeží způsobuje už dlouho potíže nejen v dopravě či bydlení, ale též v ochraně přírody. Proto v říjnu 1987 přijala tchajwanská vláda „Hlavní směrnici pro politiku ochrany životního prostředí v současné etapě“, v níž poprvé v historii dává přednost ekologii před průmyslovým růstem, jestliže by se tyto dvě stránky dostaly do konfliktu.

Rozhodující úloha při zavádění nové ekologické politiky byla svěřena Úřadu pro ochranu životního prostředí (je řízen přímo Výkonným dvorem, tj. vládou). Centrální úřad a jemu podřízené místní úřady postupně zavádějí přísnější opatření proti znečišťování ovzduší a hromadění průmyslového i bytového odpadu. Legislativní dvůr (nejvyšší zákonodárný orgán) v posledních deseti letech přijal řadu zákonů a jejich doplňků, např. Zákon o národních parcích (1982), Instrukci ke sledování a zlepšování prevence a kontroly znečištění životního prostředí v nově budovaných továrnách (1988), Doporučení k sankcionování atomových elektráren za znečištění životního prostředí (1988), Zákon o zachování přírodního dědictví (1989) a další. Po celém ostrově je dnes rozmístěno 66 stanic propojených do informační sítě. Ty monitorují kvalitu ovzduší, vody v řekách i v mořích a životního prostředí vůbec.

Vláda vybrala 12 ekologicky citlivých pobřežních zón, v nichž musí každý stavební projekt projít schválením z ekologického hlediska. K „Projektu modré moře“ patří rovněž kontrola znečišťování vod v přístavech, budování čisticích a záchytných zařízení v místech překládky ropných produktů aj. Velké úsilí je věnováno rovněž zlepšování kvality vody v řekách a výstavbě čisticích stanic. Stejná pozornost patří i monitorování škodlivých emisí v ovzduší velkých měst. Podobně jako v Praze se od r. 1992 i v Tchaj-peji či Kao-siungu (2. největší město, 1,4 mil. obyv.) můžeme setkat s „vyhlášením smogové situace“. Podle vyhlášeného stupně jsou omezeny nebo zakázány určité druhy činností. Pokud některý podnik na tato opatření nezareaguje, zaplatí značnou pokutu.

Vážným ekologickým problémem je na ostrově uskladnění a likvidace pevných odpadů. Statistiky uvádějí, že denně jich ostrované vyprodukují 18 753 tun, z nichž absolutní většina je skladována a jenom malá část kompostována nebo spalována. Proto jsou ve velkých městech urychleně budovány nové spalovny, zemní zavážky a skládky, což jsou vesměs zařízení pro čínský venkov dříve absolutně neznámá. Důraz je kladen rovněž na recyklaci druhotných surovin. Podle Úřadu pro ochranu životního prostředí tvoří 42 % z celkového množství recyklovatelný odpad. Potíže s jeho shromažďováním a výkupem jsou však stále ve venkovských a horských oblastech. Roku 1989 založilo několik výrobců obalové techniky Nadaci pro obnovu zdrojů s horkou linkou, která dnes působí po celém ostrově a organizuje sběr plechovek a obalů, sponzoruje výzkum a recyklační projekty, vydává ekologické časopisy apod.

Ochrana přírody

Za zachování přírodních zdrojů a ochranu života ve volné přírodě odpovídá na Tchaj-wanu ministerstvo zemědělství, příslušné odbory ministerstva vnitra dohlížejí na městskou výstavbu a přípravu zařízení přispívajících k ochraně životního prostředí, zároveň také řídí správu národních parků. Jsou to všechno aktivity poměrně nového data. Roku 1981 byl přijat Zákon o zachování kulturního majetku a 1989 Zákon o ochraně života ve volné přírodě. Podle prvního z nich bylo zřízeno 9 přírodních rezervací na ochranu vzácné flóry a fauny. Ten druhý zajišťuje systematickou ochranu rostlin, zvířeny a ptactva ve třech úrovních podle stupně ohrožení. V tomto směru je co napravovat, protože prudký rozvoj průmyslu, vzrůst počtu obyvatelstva a znečišťování okolí spolu s neomezeným lovem zvěře a ryb vedly k ohrožení či vyhubení mnoha vzácných druhů.

První velkou přírodní rezervací se stala oblast hory Ta-wu, dnes je v jejím okolí přísně chráněno přes 167 000 ha, což představuje 4,6 % celkové rozlohy ostrova.

Podle uvedených dvou zákonů bylo od poloviny 80. let postupně zřízeno 5 národních parků, 20 přírodních rezervací a 15 přírodních objektů. Pod ochranu se tak dostalo téměř 10 % celkového území ostrova se vzácnou flórou a faunou. V těchto oblastech je zakázáno lovit zvěř a ryby, znečišťovat vodu a ovzduší, těžit dříví a sbírat plodiny, poškozovat stromy, skály a přírodu vůbec.

Roku 1983 byl zakázán vývoz všech druhů divoce žijící zvěře, později též kůží, kožišin a dalších produktů. Roku 1987 byl zákaz rozšířen na dovoz, vývoz a reexport všech druhů zvířat uvedených v Konvenci o mezinárodním obchodě ohroženými druhy. Zde se projevuje jedna z asijských „specifik“. Zákonodárci se dostávají do sporu se zastánci tradiční čínské medicíny, protože při přípravě mnoha klasických léků a léčivých zábalů či lektvarů se používají části zvířecích těl, rohy, parohy, vnitřní orgány atp. Čas od času se v místním tisku objevují zprávy o odhalení tajných skladišť těchto komponentů a jejich demonstrativním znehodnocení.

Tři ze zmíněných národních parků se rozkládají na území poškozeném důlní těžbou – kolem štítu Jang-ming-šan se těžila síra, u malebné soutěsky Taroko mramor a kámen pro cementárny, mramor rovněž u Nefritové hory (Jü-šan). Těžba je v současnosti utlumována a do budoucna zakázána.

Občanské aktivity

Dlouhou dobu chápali Tchajwanci ekologii jenom jako překážku hospodářského růstu a všechno jejich snažení bylo podřízeno ekonomickým ukazatelům. Nová generace v důsledku vlastního pozorování a pod vlivem světových ekologických hnutí prosazuje jiný trend. Za posledních dvacet let se ekologické skupiny staly vlivnými organizacemi. Za jeden z jejich největších úspěchů se považuje zrušení navrhovaného projektu dálnice napříč ostrovem, především však přes rezervaci Ta-wu.

Různá hnutí ochránců přírody se také prosazují v prudce se rozvíjejícím turistickém ruchu. Hornatý povrch ostrova s velkými výškovými rozdíly předurčuje nejenom nerovnoměrnost osídlení, ale zároveň řadí Tchaj-wan mezi vzácné turistické atrakce. Vždyť na velice malé ploše (od severu k jihu měří ostrov 400 km, ze západu na východ je to pouze 142 km) jsou zastoupena všechna klimatická pásma a za poměrně krátký časový úsek se můžete od tropického mořského pobřeží dostat o 50 km dále na zasněžené pláně horských masivů.

Pozornost přitahuje rovněž vzhled ostrova z různých stran. Číňané plující od pevniny, tedy od západu, viděli ostrov jako kraj terasovitých rýžových polí, a proto jej pojmenovali Tchaj-wan, tj. Terasovitá zátoka. Portugalci, jejichž lodi připluly k východním břehům poprvé r. 1590, naopak viděli pás zasněžených štítů prudce se zvedajících z modrého moře a dali ostrovu jméno Formosa – Krásný. Ekologové bojují proti necitelným zásahům do přírody a znehodnocování vzácných přírodních celků a subtropických pralesů jenom proto, aby se turistům zpříjemnil pobyt.

Do ekologického hnutí se zapojují stále širší vrstvy obyvatel, dnes to už nejsou jenom studenti a intelektuálové, jak tomu bylo ještě před deseti lety. Jako zajímavost můžeme uvést velkou oblibu tzv. „ekologických her“. Jde o svérázný scénický žánr, o jakéhosi křížence klasického čínského divadla s jeho symbolikou barev i gest a moderní činohry. Náměty jsou rovněž moderní a vyzývají k aktivní ochraně životního prostředí a přírody. Představení se konají, stejně jako tomu bylo u tradičního divadla, pod širým nebem na jednoduchém pódiu, s použitím minimálního množství rekvizit.

Značné množství protestů je v poslední době i proti výstavbě jaderných elektráren. Je to otázka pro ostrov velice bolestivá. Na závěr tohoto článku uvedeme jeden příklad právě z protijaderného hnutí.

Obyvatelé Kung-liao, obce vzdálené 40 km východně od Tchaj-pej, odmítli 22. května 1994 na základě plebiscitu výstavbu čtvrté jaderné elektrárny na Tchaj-wanu. Bylo to vůbec poprvé, kdy se na ostrově hlasovalo o veřejné věci. Je však třeba říci, že výsledky hlasování nejsou nijak závazné a nebudou mít na výstavbu jaderné elektrárny žádný vliv, protože přípravné práce již byly zahájeny r. 1992 po schválení počátečních nákladů ve výši 415 milionů USD. Celkové náklady se odhadují na 6,4 miliard USD. Stavba 4. jaderné elektrárny vyvolala od r. 1984 více než tisíc protestů, některé dokonce doprovázené násilím, jeden policista byl zabit a 100 lidí zraněno.

Ekologové v agitaci využívají i tradičních čínských představ a lidového náboženství, jež je dnes nejpopulárnějším „věrovyznáním“ tchajwanské oblasti. Vzniklo kombinací mnoha prvků z klasických náboženských směrů – taoizmu, buddhizmu, konfucianizmu, kultu předků atd. Čínští imigranti přicházející na ostrov z pevniny si s sebou během staletí přinášeli staré rituály a tradiční víru, přizpůsobovali ji změněné životní situaci, často však vytvářeli i nové obřady a bohy. Bohyně Ma-cu patří mezi nejoblíbenější a její „akční rádius“ je dnes opravdu široký. Podle lidového výkladu dostala Ma-cu od Buddhy sílu pomáhat lidem ve všech druzích soužení. Pro prosté Tchajwance je i autoritou v otázkách celospolečenského významu. Když nepomohly „moderní metody“ a vláda začala jednat o definitivním rozpočtu na výstavbu elektrárny, přestěhovali letos v červenci Kungliaoští ze svého chrámu bohyni Ma-cu přímo před sídlo Legislativního dvora, kde jí přinášeli oběti a žádali ji o přispění.

Podle tchajwanských úřadů však ostrov jinou možnost získávání dostatečného množství elektrické energie nemá. Ústřední místa uvedla, že elektrárna je nutná, aby se zmírnil nedostatek elektrické energie na ostrově, kde je nyní v provozu 57 elektráren o celkové kapacitě 19,7 milionu kW. (Kolem 30 % el. energie pochází z uhlí, 26,6 % z jádra, 24,7 % z dieselových generátorů, 13,3 % z vodních elektráren a 5,3 % představuje zemní plyn.) Jelikož zdroje termální a vodní energie jsou omezené, zůstává energie z jádra „nejčistší a nejbezpečnější alternativou pro Tchaj-wan“, jak uvedl předseda Čínské národní průmyslové federace Kao Ťing-jüan. Oficiálně bylo ještě sděleno, že nová jaderná elektrárna, jejíž dokončení je plánováno na rok 2004, bude mít speciální bezpečnostní zajištění proti úniku radioaktivity a pláště jejích dvou reaktorů budou značně zesíleny. Snad to Ma-cu uspokojilo, protože investice pro tuto elektrárnu byly po zdlouhavých diskusích schváleny.

Literatura

Free China Review, vol. 44 (1994), č. 8 – tematické číslo o ochraně života ve volné přírodě
Ouyang Chiao-hui: Sustainable Development and Our Living Environment, in: Quiet Revolutions on Taiwan, Republic of China, ed. by Jason C. Hu. Taipei, Kwang Hwa 1994, s. 186 – 211
The Republic of China Yearbook 1993. Taipei, Government Information Office 1993, s. 247 – 261
The Republic of China Yearbook 1994. Taipei, Government Information Office 1994, s. 235 – 254
Sheng, Virginia: ROC plans new agency to push wildlife efforts. The Free China Journal, 19. 8. 1994, s. 1
Rozhovory s obyvateli Tchaj-pej a Kao-siungu, tchajwanský denní tisk

Tchaiwan

Chung-hua Min-Kuo (Čínská republika; oficiální jméno)


oficiální řeč: čínština;

měnová jednotka: 1 nový tchajwanský dolar;

etnické složení: 84 % Tchajwanci, 14 % kontinentální Číňané, 2 % původní obyvatelstvo;

počet obyvatel r. 1993: 20 926 000; hustota obyvatel na km2: 578,9 (doba zdvojnásobení počtu obyvatel: 67 let);

74,7 % městské obyvatelstvo; 25,3 % venkovské obyvatelstvo;

hlavní příčiny úmrtí na 100 000 obyvatel: maligní nádory 96; cerebrovaskulární onemocnění 69,1; nehody a sebevraždy 66,7; choroby srdce 58,8; diabetes 26,6; nemoci jater 17,6;


hrubý národní produkt: 210 453 000 000 U.S. $ (10 196 na hlavu)
pramen: 1994 Britannica Book of the Year

V tolerantním a kulturně bohatém klimatu Tchaj-wanu kvete řada původních čínských i importovaných náboženství. Nejrozšířenější jsou buddhizmus a taoizmus. Většina tchajwanského obyvatelstva však není výrazně vyhraněna jen jedním směrem a vyznává různé formy čínského lidového náboženství, tj. směsice tradičních čínských mytologických představ s novými rituály, obsahujícími prvky jiných náboženství. I dnes, ve snaze čelit rychlým sociálním změnám konce 20. století, vznikají nová náboženství, např. I-kuan-tao (unitáři), Thien-te-ťiao. R. 1992 bylo na Tchaj-wanu 10,7 milionu věřících, z toho jednotlivá náboženství byla zastoupena: 45 % buddhizmus, 33 % taoizmus, 8 % I-kuan-tao, 4 % protestantizmus, 3 % katolicizmus, 2 % Tchien-te-ťiao a 1 % islám.

V bambusech,

čeřených větrem,

před mými okny,

šumí vodopád.

Lupínek květů švestkových

za lupínkem

na sníh pad –

tak padají má písmena

na papír.

Li Po, přebásnil B. Mathesius

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Ľubica Obuchová

PhDr. Ľubica Obuchová (*1959) vystudovala orientalistiku na Filozofické fakultě UK. V Orientálním ústavu AV ČR se zabývá výzkumem literatur menšinových národů na území Číny. Je rovněž šéfredaktorkou časopisu Archiv orientální.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné