Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Neurovědy: Evropa a USA

 |  5. 1. 1994
 |  Vesmír 73, 54, 1994/1

Kde je vědecké centrum Evropy? Pro fyziku vysokých energií je odpověď snadná: CERN v Ženevě. Molekulární biolog rovněž nemusí váhat: Laboratoř molekulární biologie v Heidelbergu (EMBL). Neurobiologové z pracovišť jakými jsou Oxfordská univerzita, frankfurtský Ústav Maxe Plancka pro výzkum mozku, Karolinska Institute ve Stockholmu, Pasteurův ústav v Paříži, se však nejpravděpodobněji setkají v USA na zasedání Americké společnosti pro neurovědy. Evropská asociace neurověd (ENA) usiluje již více než 10 let o vytvoření multidisciplinárního fóra pro neurovědy. Zdá se, že ne příliš úspěšně. Roku 1976 v době explozivního růstu se výročních zasedání ENA zúčastňovalo kolem 600 vědců, zatímco v Americe to bylo kolem 4 000 účastníků. Roku 1990 se amerických setkání účastnilo kolem 15 000 vědců.

Evropskou zvláštností je hra na vlastním písečku. Evropští vědci si nevedou špatně - není to snad třeba dokládat švédsku tradicí v neurofarmakologii, evropskou školou neuroetologie anebo Nobelovou cenou E. Neherovi a B. Sackmanovi (viz Vesmír 71, 69-71, 1992). Citační skore (viz obrázek vlevo dole) vypadá, že je na tom Evropa o trochu hůře, ale zde se patrně uplatňuje početní převaha a rovněž fakt, že Američané se sami citují častěji. Podle Huga Zwenka, generálního sekretáře Evropské společnosti pro neurovědy (ENA), se na roztříštěnosti evropské neurovědy podílejí mj.:

  • skutečnost, že je levnější letenka přes oceán, než po Evropě,
  • že jsou v Evropě drahé hotely
  • že v Evropě existuje v každé zemi separátní grantový systém.

A Zwenk uzavírá: "Měli bychom to rozpustit".

Dodejme, že podle údajů Mezinárodní organizace pro výzkum mozku je v Evropě asi 10 až 12 000 neurovědců, v Severní Americe 15 až 18 000.

Science 256, 468, 1992

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné