Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Neurovědy: Evropa a USA

 |  5. 1. 1994
 |  Vesmír 73, 54, 1994/1

Kde je vědecké centrum Evropy? Pro fyziku vysokých energií je odpověď snadná: CERN v Ženevě. Molekulární biolog rovněž nemusí váhat: Laboratoř molekulární biologie v Heidelbergu (EMBL). Neurobiologové z pracovišť jakými jsou Oxfordská univerzita, frankfurtský Ústav Maxe Plancka pro výzkum mozku, Karolinska Institute ve Stockholmu, Pasteurův ústav v Paříži, se však nejpravděpodobněji setkají v USA na zasedání Americké společnosti pro neurovědy. Evropská asociace neurověd (ENA) usiluje již více než 10 let o vytvoření multidisciplinárního fóra pro neurovědy. Zdá se, že ne příliš úspěšně. Roku 1976 v době explozivního růstu se výročních zasedání ENA zúčastňovalo kolem 600 vědců, zatímco v Americe to bylo kolem 4 000 účastníků. Roku 1990 se amerických setkání účastnilo kolem 15 000 vědců.

Evropskou zvláštností je hra na vlastním písečku. Evropští vědci si nevedou špatně - není to snad třeba dokládat švédsku tradicí v neurofarmakologii, evropskou školou neuroetologie anebo Nobelovou cenou E. Neherovi a B. Sackmanovi (viz Vesmír 71, 69-71, 1992). Citační skore (viz obrázek vlevo dole) vypadá, že je na tom Evropa o trochu hůře, ale zde se patrně uplatňuje početní převaha a rovněž fakt, že Američané se sami citují častěji. Podle Huga Zwenka, generálního sekretáře Evropské společnosti pro neurovědy (ENA), se na roztříštěnosti evropské neurovědy podílejí mj.:

  • skutečnost, že je levnější letenka přes oceán, než po Evropě,
  • že jsou v Evropě drahé hotely
  • že v Evropě existuje v každé zemi separátní grantový systém.

A Zwenk uzavírá: "Měli bychom to rozpustit".

Dodejme, že podle údajů Mezinárodní organizace pro výzkum mozku je v Evropě asi 10 až 12 000 neurovědců, v Severní Americe 15 až 18 000.

Science 256, 468, 1992

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...