Neurovědy: Evropa a USA

Kde je vědecké centrum Evropy? Pro fyziku vysokých energií je odpověď snadná: CERN v Ženevě. Molekulární biolog rovněž nemusí váhat: Laboratoř molekulární biologie v Heidelbergu (EMBL). Neurobiologové z pracovišť jakými jsou Oxfordská univerzita, frankfurtský Ústav Maxe Plancka pro výzkum mozku, Karolinska Institute ve Stockholmu, Pasteurův ústav v Paříži, se však nejpravděpodobněji setkají v USA na zasedání Americké společnosti pro neurovědy. Evropská asociace neurověd (ENA) usiluje již více než 10 let o vytvoření multidisciplinárního fóra pro neurovědy. Zdá se, že ne příliš úspěšně. Roku 1976 v době explozivního růstu se výročních zasedání ENA zúčastňovalo kolem 600 vědců, zatímco v Americe to bylo kolem 4 000 účastníků. Roku 1990 se amerických setkání účastnilo kolem 15 000 vědců.

Evropskou zvláštností je hra na vlastním písečku. Evropští vědci si nevedou špatně - není to snad třeba dokládat švédsku tradicí v neurofarmakologii, evropskou školou neuroetologie anebo Nobelovou cenou E. Neherovi a B. Sackmanovi (viz Vesmír 71, 69-71, 1992). Citační skore (viz obrázek vlevo dole) vypadá, že je na tom Evropa o trochu hůře, ale zde se patrně uplatňuje početní převaha a rovněž fakt, že Američané se sami citují častěji. Podle Huga Zwenka, generálního sekretáře Evropské společnosti pro neurovědy (ENA), se na roztříštěnosti evropské neurovědy podílejí mj.:

• skutečnost, že je levnější letenka přes oceán, než po Evropě,
• že jsou v Evropě drahé hotely
• že v Evropě existuje v každé zemi separátní grantový systém.

A Zwenk uzavírá: "Měli bychom to rozpustit".

Dodejme, že podle údajů Mezinárodní organizace pro výzkum mozku je v Evropě asi 10 až 12 000 neurovědců, v Severní Americe 15 až 18 000.

Science 256, 468, 1992