Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Neurovědy: Evropa a USA

 |  5. 1. 1994
 |  Vesmír 73, 54, 1994/1

Kde je vědecké centrum Evropy? Pro fyziku vysokých energií je odpověď snadná: CERN v Ženevě. Molekulární biolog rovněž nemusí váhat: Laboratoř molekulární biologie v Heidelbergu (EMBL). Neurobiologové z pracovišť jakými jsou Oxfordská univerzita, frankfurtský Ústav Maxe Plancka pro výzkum mozku, Karolinska Institute ve Stockholmu, Pasteurův ústav v Paříži, se však nejpravděpodobněji setkají v USA na zasedání Americké společnosti pro neurovědy. Evropská asociace neurověd (ENA) usiluje již více než 10 let o vytvoření multidisciplinárního fóra pro neurovědy. Zdá se, že ne příliš úspěšně. Roku 1976 v době explozivního růstu se výročních zasedání ENA zúčastňovalo kolem 600 vědců, zatímco v Americe to bylo kolem 4 000 účastníků. Roku 1990 se amerických setkání účastnilo kolem 15 000 vědců.

Evropskou zvláštností je hra na vlastním písečku. Evropští vědci si nevedou špatně - není to snad třeba dokládat švédsku tradicí v neurofarmakologii, evropskou školou neuroetologie anebo Nobelovou cenou E. Neherovi a B. Sackmanovi (viz Vesmír 71, 69-71, 1992). Citační skore (viz obrázek vlevo dole) vypadá, že je na tom Evropa o trochu hůře, ale zde se patrně uplatňuje početní převaha a rovněž fakt, že Američané se sami citují častěji. Podle Huga Zwenka, generálního sekretáře Evropské společnosti pro neurovědy (ENA), se na roztříštěnosti evropské neurovědy podílejí mj.:

  • skutečnost, že je levnější letenka přes oceán, než po Evropě,
  • že jsou v Evropě drahé hotely
  • že v Evropě existuje v každé zemi separátní grantový systém.

A Zwenk uzavírá: "Měli bychom to rozpustit".

Dodejme, že podle údajů Mezinárodní organizace pro výzkum mozku je v Evropě asi 10 až 12 000 neurovědců, v Severní Americe 15 až 18 000.

Science 256, 468, 1992

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...