Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Příspěvky k seznání poměrů a květeny útvaru kamenouhelného v Čechách

 |  Vesmír 1, 30, 1871/4

Pánové! Budiž mi dovoleno, bych Vás v dnešním slavnostním shromáždění obeznámil s poměry a květenou útvaru, jenž nejenom vědeckou nýbrž i národohospodářskou zajímavostí a cenou hlavně u nás v Čechách nad jiné vyniká a jenž již od prvních pokusů palaeontologického bádání pozornost zpytatelů na se poutal a s kterým u nás v Čechách jméno a nehynoucí sláva zvěčnělého muže, prvního předsedy sboru přírodovědeckého v Museu, úzce spojeny jsou, totiž útvaru kamenouhelného.

Útvar kamenouhelný v Čechách, jak jej dnes známe, má dosti velkou rozsáhlost. Však není tomu dlouho, co v této rozsáhlosti a míře vývinu znám jest; dříve před tím než bohatost útvaru jen v nejmenším tušiti se mohla, byla jen sem tam známa východiště jednotlivých pánví aneb malá lože, na kterých se jen nepravidelně kutilo, to již dosti záhy.

První zpráva, která o útvaru kamenouhelném v Čechách známa jest, padá již do 15. století a zajímavo jest, že již s touto první zmínkou spojeno jest jméno, jež se leskne v popředí výskumu vědeckého. Jest to totiž list hraběte Zdeňka ze Sternberka, jenž se nachází v pražském konsistoriálním archivu a jenž obsahuje dovolení ke kutění na uhlí u Železné nedaleko Berouna. List tento končí udáním, že je dán a psán na hradě Pražském léta od narození syna božího tisícího čtyrstého šedesátého třetího, ten pátek sv. Jana v oleji vařeného (6. máje 1463).

V tomtéž archivu nalezá se mimo to podobné povolení na dobývání kamenného uhlí v Přílepech dd. 1463 v úterý den sv. kříže nalezení (14. září). -

Dále pak víme, že již v 16. století mezi 1570-1580 měli Lipští a Pražští podnikatelé na panství Radnickém, jež tenkráte v držení panů Černínů se nalezalo, na základě nalezeného uhlí koksovny, a zároveň že upotřebovali odrůdy na kyz bohatší k vyrábění vitriolu.

Též těžení uhlí u Břas blíže Radnic se dá až do r. 1618 stopovat; největší díl ale těchto dolů byl v nešťastné době 30leté války opuštěn a zponenáhla z paměti lidí úplně vyhlazen.

Nové zvelebení dolů těchto padá skoro vesměs teprv do druhé polovice předešlého a v počátek našeho století.

Doly uhelné, z počátku jen skromě udržovány a jen na pokus otevřeny a to ještě bez vší pravidelnosti dostatečného nákladu a bez zeměznaleckých zákonů, nabývaly zponenáhla přece víc a více větší rozsáhlosti a tím též větší důležitosti, staly se podporou a podmínkou mnohých nových průmyslových závodů a dosáhly konečně po otevření dolů Kladenských r. 1847 a Plzeňských v desítiletí následujícím netušené dříve rozsáhlosti a důležitosti.

Jestli se ale zároveň s tímto vývinem dolů uhelných též otisky pozorovaly a snad sbíraly, není nikde naznamenáno.

A když snad se něco pozorovalo, nepřikládala se tomu zajisté taká cena, jsou by řádně uschována pro nás byla mýti mohla; nerozkvětlo tenkráte ještě studium palaeontologické a všecky pokusy, co se v oboru tomto sem tam děly, byly jen osamělé úkazy bez základu a bez účele.

Vývin celého studium o palaeontologii botanické v takém směru, jaký jedině pro budoucnost výsledků a trvalosti míti mohl a na základě kterého věda tato nynějšího stupně jediné dosáhla, nutno klásti teprvé do počátku století našeho. Dělaly se sice již dříve pokusy v oboru tomto, stávalo již některých děl, která jednotlivé zbytky tyto seřaďovala, v krátkosti popisovala a i nástiny udržovala; však byly to jedině bludičky osamělé, jež se nad močálem tehdejší ještě zatmělosti, jakož i předpojatosti mysli všelikými neoprávněnými, neosvědčenými a nepodstatnými předtuchami, jakož i jinými, hlavně církevními poměry a zařízeními, jež duchu svobodomyslnému ani ve vědě té volně vyšinouti se nedaly, vznášely.

Ano byl čas, ještě v druhé polovici předešlého století, kde se veřejně hlásalo a jmenem zákona hlásati musilo, že zbytky tyto rostlinstva a i živočišstva, jak je nyní ve vrstvách nalezáme, nejsou nic jiného, než obyvatelé jiného světa, jenž při stvoření biblickém ve vnitru země naší své započetí vzal, a že tvory tyto od té doby ve vnitru žily až k oné chvíli, kde ruka lidská je na světlo přivádí.

Teprvé tedy na počátku našeho století, jak jsem již podotkl, procitl opět živý ruch ve tmách na obzoru palaeontologie rostlinné.

A hle, ze země naší vyšlo světlo po obzoru vědy této a to mužem nekonečně slavným, jehož jmena ohlas každému příteli přírody v posvátných prostorách Musea našeho tak libě zaznívá, totiž hrabětem Kašparem ze Sternberka.

Plamen důvtipu a bystrozraku jeho vzňal jedním rázem ony jiskry roztroušené, jež hynuly v propasti zatmělosti tehdejší doby, ve spojení s nimi stal se svítilnou a na novoražené dráze v oboru tomto a jím teprvé nabyly jednotlivé dříve zmíněné úkazy ceny.

Co Linné v oboru nynější botaniky, to byl Sternberk v palaeontologii rostlinné. Nechci dále v slávořeči Sternberkovi pokračovati, jelikož zásluhy jeho jsou příliš značné, než bych v nynější krátké době svědomitě přednésti mohl; zmíním se jen, že mezi jiným velkou píli sbíral a studoval zbytky, hlavně rostlinné, vrstev českých, mezi těmito si oblíbil opět nejvíce útvar kamenouhelný; výsledku těchto studií bylo dílo slavné, jež skromným sice nápisem: "Pokus geognosticko-botanického popisu Flory pravěké" opatřil a již r. 1820 vydávati počal, které však ve světě vědeckém co základ palaeontologie rostlinné se považuje.

Sbírka jeho, v níž z největší části i ony exempláry uloženy jsou, jež Sternberk v slavném díle svém vyobrazil, uložena jest v prostorách Musea našeho, by vydávala do věčných časů nehynoucí svědectví o velkém učenci, spanilomyslném Mecenáši a vlasteneckém šlechtici, a též bibliotéka a ostatní sbírky v Museu vyrostly pozdějšími velkolepými dary z kmene jím vypěstovaného a každému, kdo do budovy Musea našeho vstoupí nechť zazní i z holých, bezživotných: stěn "Nehynoucí sláva Jemu!" -

Raženou takto Sternberkem cestou ve vědeckém pojednávání palaeontologie botanické mohlo se kráčeti vpřed a i slavná díla cizozemských palaeontologů, jako Brongniarta ve Francii, Lindlega a Huttona v Anglicku, Göppertta ve Slezsku, Gernura v Německu a jiných, jsou sepsána již na základě a za vzoru díla Sternberkova.

Z domácích zpytatelů to byly hlavně musejní kustodové Karel Bořivoj Presl a August Corda, již na vyzvání a zároveň podporou hraběte Sternberka, jednotlivé oddíly flory zkamenělé pojednaly a výsledky svých prací v důležitých monografiích uložili.

I oba tito zpytatelé měli co předmět svých prací hlavně zbytky květeny kamenouhelné; Corda též z útvaru permského a křídového.

Obeznámení pak s jednotlivými útvary uhlonosnými v Čechách, zvláště pak s vrstvami uhelnými, bylo též ovoce neunavných prací jednoho z bývalých kustodů musejních totiž výtečného mineraloga a geognosta a velezasloužilého profesora Zippeho.

Mezi rozmanitými spisy a pojednáními Zippeovými o útvaru kamenouhelném v Čechách jest nejdůležitější malé sice však výtečné pojednání: "Kamenné uhlí a jeho rozšíření v Čechách", jež spolu s geognostickou přehlednou mapou v encyklopedickém časopisu české průmyslové jednoty r. 1842 vydal.

V prvním roce pak následujícího desítiletí pojednal milený náš učitel pan prof. Krejčí v několika přednáškách o útvaru kamenouhelném v Čechách, jež uveřejněny jsou v českém časopise "Živa" r. 1851.

Též udáními jednotlivých ředitelů a správců na uhelných dolech zaměstnaných byla znalost útvaru uhelného, jakož i květeny jeho rozšířena; v poslední době pak si vytkli údové sekce geologické při výskumu přírodnickém Čech co hlavní úlohu důkladné proskoumání útvaru uhelného v Čechách a flory jeho. -

Však i cizinci, přilákáni a zaujati zajímavostí poměrů útvaru kamenouhelného v Čechách a květeny jeho, navštěvovali od času k času zemi naši a snažili se je v jednotlivých článcích a přednáškách pojednati; tak povstaly práce Ettingshausena, Jokelyho, Lidla, Lippolda, Stura a jiných.

Souhrnné pak pojednání útvaru uhelného v Čechách jest pak nyní nejbližším účelem komitétu pro přírodnický výskum Čech.

Kamenouhelný útvar v Čechách, jak jej posud z výsledků dříve naznačených prací a výskumů známe, má dosti velké rozsáhlosti; zaujímá hlavní směr od (S-V. k J-Z.), v tomto směru nenalezá se ale v souvislosti, nýbrž tvoří hlavně 3 velké uložení, mezi kterými se pak mnoho jiných menších pánviček nalezá.

Uložení tato jsou:

  1. Uložení na oupatí hor Krkonošských s hlavními doly u Svatoňovic a u Šaclíře; jest jižní podíl velké "Česko-Slezské" pánve, na které v Slezsku doly u "Waldenburgu" se nacházejí.
  2. Velká pánev "Kladno-Rakovnická" v S.-Z. od Prahy; s hlavními doly u Votvovic, Buštěhradu, Kladna,Slaného, u Lán a u Rakovníka.
  3. Velká pánev Plzeňská v kraji Plzeňském, s hlavními doly u Plzně, Nýřan, Blatnic, Vlkýše, Mantova, Líně, Třemošné a u Plas. Menší mezi těmito ležící pánve jsou počínaje od S.-V.:

    a) pánev Přílepská, b) pánev Lísecká u Berouna, c) pánvička Stilecká u Žebráka, d) pánvička Holoubkovská e) pánev Mirešovská u Rokycan, f) pánev Radnická s okolními menšími pánvičkami, g) pánvička Letkovská u Plzně a konečně h) nejjižnější v naznačeném směru pánvička Marklínská (na Výtuni). Mimo tento směr pak se nacházejí ještě dvě menší pánvičky a sice: i) pánvička Budějovická na jihu, a k) pánvička Brandavská, u Brandavi v Rudohoří, jíž větší část ale Sasku náleží.

Tvoření se našeho útvaru kamenouhelného padá v onu dobu, kde země česká po uložení vrstev útvaru silurského, prvního to útvaru vrstevnatého, většího dílu na suchu a od ostatního moře odloučena se nacházela, jen směrem dříve pro útvar kamenouhelný naznačeným nalezala se rozsáhlá jezera s plochými, k jedné straně v hloubi padajícími břehy. Tyto pak nízké a ploché přelévány byly při každém i nejmenším vystoupení vod jezera, - a takto tvořily se na pobřeží jezer těchto věčné močály, v kterých bujněla tučná a hustá květena. Ku straně od jezera vzdálenější, více na suchu nebyl vzrůst tak bujný, a zároveň dále do jezera ubýval. Z těchto na pobřeží bujnících rostlin uložili se uhelné sloje, jak je nyní ve vrstvách zahalené nacházíme.

Znamenitý slezský palaeontolog botanický, stařičký profesor Göppert dokázal v díle vypsanou cenou vyznamenaném, že sloje kamenouhelné vesměs pocházejí od pravěkých rašelin, a skorem všickni geologové přistoupili k náhledu jeho, a i u nás v Čechách to náš útvar kamenouhelný očividně stvrzuje. - Stávalo sice některých, kteří uložení uhelných slojí jinak vykládali, totiž buď připlavením velkého množství dříví z pralesu a nahromadění ho na jistých místech aneb uložení z rostlin mořských, hlavně chaluh, jak nyní kolonie jich v míře ještě hojné se objevují.

Ale jen na základě výkladu povstání uhelných slojí z rašelin pravěkých dá se pochopiti náramná mocnost uhelných slojí, která i u nás místy 30-40 stop dosahuje, an se na povrchu rašelin zrůst bylin v té míře obnovuje, v jaké se u kořenů jich odehnitím ruší, neustálou obnovou touto může se během dlouho trvajících věků nesmírné množství rostlinné látky na jednom místě nahromadit, kdežto by náplavem i z nejhustších pralesů v též době ani desátý díl uhelných slojí vytvořiti se nemohl.

Mimo to svědčí pro to pravidelnost a jednostejnost slojí uhelných, povrch a rozdělení otisků v lupkách mezi uhlí vložených, jakož i vyskytování se přímo stojících kmenů nad slojí, z nichžto některé z doby Sternberka se v Museu hned při vchodu nacházejí a pak i později hojně objevily.

Látku k nynějším rašelinám v nížinách aneb na temenech horských ale dávají rostliny rozličné zcela od pravěkých; hlavně jsou to echy, dílem spletené kořinky a odenky bahenních a vodních rostlin, dílem také nízké dřevnaté rostliny.

Celkem obsahuje tedy nynější květena rašelinná jen skrovny počet malých zelin a nízkých křovin, neposkytujíc jinak žádných rozmanitostí.

Jinou povahu měly rašeliny doby kamenouhelné. Zde panovala jiná rozmanitost, rostlin, v rašelinách bujnících.

Byly to též zvláštní rostliny, z kterých jen některé nacházejí obdobu vzdálenou v nynější květeně, bylo to více tvoření se rašelin v pralese, jakým jen způsobem si takovou mocnost uhelných slojí vysvětliti můžeme.

Zbytky takové rostlinné nelze poznati v sloji samé, jelikož jsou zde již mnoho proměněny, ale v horninách jemnějších, sloje tyto provázejících, jako v lupku uhelném, mnohem obyčejnější ku příkladu u Rakonic, u Rabí, u Žebráka, na Kladně a j. m. v jemnějším odrůdí pískovce. - Čím tvrdší a jemnější lupek tím lépe zachovávané jsou zbytky tyto; tak jsou k. př. otisky z lupku u Strakonic jakož i ze Sphoroderthů u Blatné a u Bílé hory v Plzeňsku mnohem zachovalejší než kde jinde.

Co naleziště jich slouží tedy hlavně místa taková, kde se lupek vyváží.

Otisky tyto byly již záhy z uhelen českých sbírány; tak tvořily hlavní část sbírek, jichž darem Sternberk Museum pražské založil: nacházejí se v nich hlavně zbytky z ložiska u Radnic a zároveň originál k popisům a vyobrazením v díle slavného Sternberka.

Sbírka tato základní byla během času pak snažením se jednotlivých kustodů, jakož i četnými a chvalnými dary šlechetných přátel přírodních věd značně rozmnožována, až konečně práce údů, v oboru tomto v komitétu pro přírodnické vyskoumání Čech zúčastnělých, sbírky tyto na stupeň dokonalosti přivedly a tak rozmnožily, že místnost jim v budově musejní vykázaná se již co velmi obmezená osvědčuje.

Pracemi těmito členy z výskumné této sekce podniknutými a vykonanými nahromaděny zbytky rostlinné posud skorem ze všech uložení uhelných českých, z nejrozličnějších míst jiných.

Až do dnešního dne dalo se ze zásob, během času v Museum uložených, z českých uhelen (mimo pánvičku Budějovickou a Brandavskou) určit něco před 200 rozličných tvarů rostlinných otisků, mimo to ale přichází v útvaru našem velké množství rozličných plodů, jež též co rody zvláštní určeny byly, o kterých alespoň u většiny není posud zjistěno, zdali vskutku patří k zvláštním ještě neznámým rodům rostlinným, aneb jestli pocházejí od známých již tvarů; nečítal jsem je v počet otisků rostlinných.

Květena, z nichž tehdejší rašeliny a tudiž uhelná ložiska se tvořila, byla mnohem četnější, nežli za nynějších časů. Květena skorem výhradně sestávala z rostlin nižších bezděložných (z ostatních počítá se k přechodnímu řádu Gymnosperma několik rodů; velmi pochybno je však, zdaž také dva neb tři rody jednoděložných mezi nimi se vyskytovaly). Hlavní výdatnou látku k tvoření se rašelin, tedy též k ukládání se slojí uhelných poskytovaly rostliny z řádu "Lycopodiacceí" a zvláštního tehdejší květeně řádů "Sigillarií". -

Naše plavuně jsou jen nízké, po zemi se ploužící mechovité rostliny, kteréž v teplejších krajinách mohou ovšem značnější výšky dosíci až k podobě malých stromků.

Nyní však pohleďme k plavuním tehdejším; tuť hlavně rod "Lepidodendron" dosahuje zcela jiného vývoje. Již kmeny, které v průchodu Musejním od Šternberka postaveny jsou, svědčí s dostatek o mohútnosti, k jaké plavuně uhelných dolů vyrůstaly, avšak na jiných místech v Čechách a jiných zemí nalezeny byly kmeny ještě mnohem silnější, mající tytýž 12 a více stop v objemu, z čehož lze soudit na výšku 90 i 100".

(Dokončení ve Vesmíru 1, 37, 1871/5)

Poznámky

1) Přednešeno ve schůzi odboru přírodnického prvního velikého sjezdu přátel a pěstovatelů věd přírodních, mathematických a inženýrských dne 29. května t. r. v Museum král. Českého.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleobotanika

O autorovi

Ot. Feistmantl

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné