Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Příspěvky k seznání poměrů a květeny útvaru kamenouhelného v Čechách

 |  Vesmír 1, 30, 1871/4

Pánové! Budiž mi dovoleno, bych Vás v dnešním slavnostním shromáždění obeznámil s poměry a květenou útvaru, jenž nejenom vědeckou nýbrž i národohospodářskou zajímavostí a cenou hlavně u nás v Čechách nad jiné vyniká a jenž již od prvních pokusů palaeontologického bádání pozornost zpytatelů na se poutal a s kterým u nás v Čechách jméno a nehynoucí sláva zvěčnělého muže, prvního předsedy sboru přírodovědeckého v Museu, úzce spojeny jsou, totiž útvaru kamenouhelného.

Útvar kamenouhelný v Čechách, jak jej dnes známe, má dosti velkou rozsáhlost. Však není tomu dlouho, co v této rozsáhlosti a míře vývinu znám jest; dříve před tím než bohatost útvaru jen v nejmenším tušiti se mohla, byla jen sem tam známa východiště jednotlivých pánví aneb malá lože, na kterých se jen nepravidelně kutilo, to již dosti záhy.

První zpráva, která o útvaru kamenouhelném v Čechách známa jest, padá již do 15. století a zajímavo jest, že již s touto první zmínkou spojeno jest jméno, jež se leskne v popředí výskumu vědeckého. Jest to totiž list hraběte Zdeňka ze Sternberka, jenž se nachází v pražském konsistoriálním archivu a jenž obsahuje dovolení ke kutění na uhlí u Železné nedaleko Berouna. List tento končí udáním, že je dán a psán na hradě Pražském léta od narození syna božího tisícího čtyrstého šedesátého třetího, ten pátek sv. Jana v oleji vařeného (6. máje 1463).

V tomtéž archivu nalezá se mimo to podobné povolení na dobývání kamenného uhlí v Přílepech dd. 1463 v úterý den sv. kříže nalezení (14. září). -

Dále pak víme, že již v 16. století mezi 1570-1580 měli Lipští a Pražští podnikatelé na panství Radnickém, jež tenkráte v držení panů Černínů se nalezalo, na základě nalezeného uhlí koksovny, a zároveň že upotřebovali odrůdy na kyz bohatší k vyrábění vitriolu.

Též těžení uhlí u Břas blíže Radnic se dá až do r. 1618 stopovat; největší díl ale těchto dolů byl v nešťastné době 30leté války opuštěn a zponenáhla z paměti lidí úplně vyhlazen.

Nové zvelebení dolů těchto padá skoro vesměs teprv do druhé polovice předešlého a v počátek našeho století.

Doly uhelné, z počátku jen skromě udržovány a jen na pokus otevřeny a to ještě bez vší pravidelnosti dostatečného nákladu a bez zeměznaleckých zákonů, nabývaly zponenáhla přece víc a více větší rozsáhlosti a tím též větší důležitosti, staly se podporou a podmínkou mnohých nových průmyslových závodů a dosáhly konečně po otevření dolů Kladenských r. 1847 a Plzeňských v desítiletí následujícím netušené dříve rozsáhlosti a důležitosti.

Jestli se ale zároveň s tímto vývinem dolů uhelných též otisky pozorovaly a snad sbíraly, není nikde naznamenáno.

A když snad se něco pozorovalo, nepřikládala se tomu zajisté taká cena, jsou by řádně uschována pro nás byla mýti mohla; nerozkvětlo tenkráte ještě studium palaeontologické a všecky pokusy, co se v oboru tomto sem tam děly, byly jen osamělé úkazy bez základu a bez účele.

Vývin celého studium o palaeontologii botanické v takém směru, jaký jedině pro budoucnost výsledků a trvalosti míti mohl a na základě kterého věda tato nynějšího stupně jediné dosáhla, nutno klásti teprvé do počátku století našeho. Dělaly se sice již dříve pokusy v oboru tomto, stávalo již některých děl, která jednotlivé zbytky tyto seřaďovala, v krátkosti popisovala a i nástiny udržovala; však byly to jedině bludičky osamělé, jež se nad močálem tehdejší ještě zatmělosti, jakož i předpojatosti mysli všelikými neoprávněnými, neosvědčenými a nepodstatnými předtuchami, jakož i jinými, hlavně církevními poměry a zařízeními, jež duchu svobodomyslnému ani ve vědě té volně vyšinouti se nedaly, vznášely.

Ano byl čas, ještě v druhé polovici předešlého století, kde se veřejně hlásalo a jmenem zákona hlásati musilo, že zbytky tyto rostlinstva a i živočišstva, jak je nyní ve vrstvách nalezáme, nejsou nic jiného, než obyvatelé jiného světa, jenž při stvoření biblickém ve vnitru země naší své započetí vzal, a že tvory tyto od té doby ve vnitru žily až k oné chvíli, kde ruka lidská je na světlo přivádí.

Teprvé tedy na počátku našeho století, jak jsem již podotkl, procitl opět živý ruch ve tmách na obzoru palaeontologie rostlinné.

A hle, ze země naší vyšlo světlo po obzoru vědy této a to mužem nekonečně slavným, jehož jmena ohlas každému příteli přírody v posvátných prostorách Musea našeho tak libě zaznívá, totiž hrabětem Kašparem ze Sternberka.

Plamen důvtipu a bystrozraku jeho vzňal jedním rázem ony jiskry roztroušené, jež hynuly v propasti zatmělosti tehdejší doby, ve spojení s nimi stal se svítilnou a na novoražené dráze v oboru tomto a jím teprvé nabyly jednotlivé dříve zmíněné úkazy ceny.

Co Linné v oboru nynější botaniky, to byl Sternberk v palaeontologii rostlinné. Nechci dále v slávořeči Sternberkovi pokračovati, jelikož zásluhy jeho jsou příliš značné, než bych v nynější krátké době svědomitě přednésti mohl; zmíním se jen, že mezi jiným velkou píli sbíral a studoval zbytky, hlavně rostlinné, vrstev českých, mezi těmito si oblíbil opět nejvíce útvar kamenouhelný; výsledku těchto studií bylo dílo slavné, jež skromným sice nápisem: "Pokus geognosticko-botanického popisu Flory pravěké" opatřil a již r. 1820 vydávati počal, které však ve světě vědeckém co základ palaeontologie rostlinné se považuje.

Sbírka jeho, v níž z největší části i ony exempláry uloženy jsou, jež Sternberk v slavném díle svém vyobrazil, uložena jest v prostorách Musea našeho, by vydávala do věčných časů nehynoucí svědectví o velkém učenci, spanilomyslném Mecenáši a vlasteneckém šlechtici, a též bibliotéka a ostatní sbírky v Museu vyrostly pozdějšími velkolepými dary z kmene jím vypěstovaného a každému, kdo do budovy Musea našeho vstoupí nechť zazní i z holých, bezživotných: stěn "Nehynoucí sláva Jemu!" -

Raženou takto Sternberkem cestou ve vědeckém pojednávání palaeontologie botanické mohlo se kráčeti vpřed a i slavná díla cizozemských palaeontologů, jako Brongniarta ve Francii, Lindlega a Huttona v Anglicku, Göppertta ve Slezsku, Gernura v Německu a jiných, jsou sepsána již na základě a za vzoru díla Sternberkova.

Z domácích zpytatelů to byly hlavně musejní kustodové Karel Bořivoj Presl a August Corda, již na vyzvání a zároveň podporou hraběte Sternberka, jednotlivé oddíly flory zkamenělé pojednaly a výsledky svých prací v důležitých monografiích uložili.

I oba tito zpytatelé měli co předmět svých prací hlavně zbytky květeny kamenouhelné; Corda též z útvaru permského a křídového.

Obeznámení pak s jednotlivými útvary uhlonosnými v Čechách, zvláště pak s vrstvami uhelnými, bylo též ovoce neunavných prací jednoho z bývalých kustodů musejních totiž výtečného mineraloga a geognosta a velezasloužilého profesora Zippeho.

Mezi rozmanitými spisy a pojednáními Zippeovými o útvaru kamenouhelném v Čechách jest nejdůležitější malé sice však výtečné pojednání: "Kamenné uhlí a jeho rozšíření v Čechách", jež spolu s geognostickou přehlednou mapou v encyklopedickém časopisu české průmyslové jednoty r. 1842 vydal.

V prvním roce pak následujícího desítiletí pojednal milený náš učitel pan prof. Krejčí v několika přednáškách o útvaru kamenouhelném v Čechách, jež uveřejněny jsou v českém časopise "Živa" r. 1851.

Též udáními jednotlivých ředitelů a správců na uhelných dolech zaměstnaných byla znalost útvaru uhelného, jakož i květeny jeho rozšířena; v poslední době pak si vytkli údové sekce geologické při výskumu přírodnickém Čech co hlavní úlohu důkladné proskoumání útvaru uhelného v Čechách a flory jeho. -

Však i cizinci, přilákáni a zaujati zajímavostí poměrů útvaru kamenouhelného v Čechách a květeny jeho, navštěvovali od času k času zemi naši a snažili se je v jednotlivých článcích a přednáškách pojednati; tak povstaly práce Ettingshausena, Jokelyho, Lidla, Lippolda, Stura a jiných.

Souhrnné pak pojednání útvaru uhelného v Čechách jest pak nyní nejbližším účelem komitétu pro přírodnický výskum Čech.

Kamenouhelný útvar v Čechách, jak jej posud z výsledků dříve naznačených prací a výskumů známe, má dosti velké rozsáhlosti; zaujímá hlavní směr od (S-V. k J-Z.), v tomto směru nenalezá se ale v souvislosti, nýbrž tvoří hlavně 3 velké uložení, mezi kterými se pak mnoho jiných menších pánviček nalezá.

Uložení tato jsou:

  1. Uložení na oupatí hor Krkonošských s hlavními doly u Svatoňovic a u Šaclíře; jest jižní podíl velké "Česko-Slezské" pánve, na které v Slezsku doly u "Waldenburgu" se nacházejí.
  2. Velká pánev "Kladno-Rakovnická" v S.-Z. od Prahy; s hlavními doly u Votvovic, Buštěhradu, Kladna,Slaného, u Lán a u Rakovníka.
  3. Velká pánev Plzeňská v kraji Plzeňském, s hlavními doly u Plzně, Nýřan, Blatnic, Vlkýše, Mantova, Líně, Třemošné a u Plas. Menší mezi těmito ležící pánve jsou počínaje od S.-V.:

    a) pánev Přílepská, b) pánev Lísecká u Berouna, c) pánvička Stilecká u Žebráka, d) pánvička Holoubkovská e) pánev Mirešovská u Rokycan, f) pánev Radnická s okolními menšími pánvičkami, g) pánvička Letkovská u Plzně a konečně h) nejjižnější v naznačeném směru pánvička Marklínská (na Výtuni). Mimo tento směr pak se nacházejí ještě dvě menší pánvičky a sice: i) pánvička Budějovická na jihu, a k) pánvička Brandavská, u Brandavi v Rudohoří, jíž větší část ale Sasku náleží.

Tvoření se našeho útvaru kamenouhelného padá v onu dobu, kde země česká po uložení vrstev útvaru silurského, prvního to útvaru vrstevnatého, většího dílu na suchu a od ostatního moře odloučena se nacházela, jen směrem dříve pro útvar kamenouhelný naznačeným nalezala se rozsáhlá jezera s plochými, k jedné straně v hloubi padajícími břehy. Tyto pak nízké a ploché přelévány byly při každém i nejmenším vystoupení vod jezera, - a takto tvořily se na pobřeží jezer těchto věčné močály, v kterých bujněla tučná a hustá květena. Ku straně od jezera vzdálenější, více na suchu nebyl vzrůst tak bujný, a zároveň dále do jezera ubýval. Z těchto na pobřeží bujnících rostlin uložili se uhelné sloje, jak je nyní ve vrstvách zahalené nacházíme.

Znamenitý slezský palaeontolog botanický, stařičký profesor Göppert dokázal v díle vypsanou cenou vyznamenaném, že sloje kamenouhelné vesměs pocházejí od pravěkých rašelin, a skorem všickni geologové přistoupili k náhledu jeho, a i u nás v Čechách to náš útvar kamenouhelný očividně stvrzuje. - Stávalo sice některých, kteří uložení uhelných slojí jinak vykládali, totiž buď připlavením velkého množství dříví z pralesu a nahromadění ho na jistých místech aneb uložení z rostlin mořských, hlavně chaluh, jak nyní kolonie jich v míře ještě hojné se objevují.

Ale jen na základě výkladu povstání uhelných slojí z rašelin pravěkých dá se pochopiti náramná mocnost uhelných slojí, která i u nás místy 30-40 stop dosahuje, an se na povrchu rašelin zrůst bylin v té míře obnovuje, v jaké se u kořenů jich odehnitím ruší, neustálou obnovou touto může se během dlouho trvajících věků nesmírné množství rostlinné látky na jednom místě nahromadit, kdežto by náplavem i z nejhustších pralesů v též době ani desátý díl uhelných slojí vytvořiti se nemohl.

Mimo to svědčí pro to pravidelnost a jednostejnost slojí uhelných, povrch a rozdělení otisků v lupkách mezi uhlí vložených, jakož i vyskytování se přímo stojících kmenů nad slojí, z nichžto některé z doby Sternberka se v Museu hned při vchodu nacházejí a pak i později hojně objevily.

Látku k nynějším rašelinám v nížinách aneb na temenech horských ale dávají rostliny rozličné zcela od pravěkých; hlavně jsou to echy, dílem spletené kořinky a odenky bahenních a vodních rostlin, dílem také nízké dřevnaté rostliny.

Celkem obsahuje tedy nynější květena rašelinná jen skrovny počet malých zelin a nízkých křovin, neposkytujíc jinak žádných rozmanitostí.

Jinou povahu měly rašeliny doby kamenouhelné. Zde panovala jiná rozmanitost, rostlin, v rašelinách bujnících.

Byly to též zvláštní rostliny, z kterých jen některé nacházejí obdobu vzdálenou v nynější květeně, bylo to více tvoření se rašelin v pralese, jakým jen způsobem si takovou mocnost uhelných slojí vysvětliti můžeme.

Zbytky takové rostlinné nelze poznati v sloji samé, jelikož jsou zde již mnoho proměněny, ale v horninách jemnějších, sloje tyto provázejících, jako v lupku uhelném, mnohem obyčejnější ku příkladu u Rakonic, u Rabí, u Žebráka, na Kladně a j. m. v jemnějším odrůdí pískovce. - Čím tvrdší a jemnější lupek tím lépe zachovávané jsou zbytky tyto; tak jsou k. př. otisky z lupku u Strakonic jakož i ze Sphoroderthů u Blatné a u Bílé hory v Plzeňsku mnohem zachovalejší než kde jinde.

Co naleziště jich slouží tedy hlavně místa taková, kde se lupek vyváží.

Otisky tyto byly již záhy z uhelen českých sbírány; tak tvořily hlavní část sbírek, jichž darem Sternberk Museum pražské založil: nacházejí se v nich hlavně zbytky z ložiska u Radnic a zároveň originál k popisům a vyobrazením v díle slavného Sternberka.

Sbírka tato základní byla během času pak snažením se jednotlivých kustodů, jakož i četnými a chvalnými dary šlechetných přátel přírodních věd značně rozmnožována, až konečně práce údů, v oboru tomto v komitétu pro přírodnické vyskoumání Čech zúčastnělých, sbírky tyto na stupeň dokonalosti přivedly a tak rozmnožily, že místnost jim v budově musejní vykázaná se již co velmi obmezená osvědčuje.

Pracemi těmito členy z výskumné této sekce podniknutými a vykonanými nahromaděny zbytky rostlinné posud skorem ze všech uložení uhelných českých, z nejrozličnějších míst jiných.

Až do dnešního dne dalo se ze zásob, během času v Museum uložených, z českých uhelen (mimo pánvičku Budějovickou a Brandavskou) určit něco před 200 rozličných tvarů rostlinných otisků, mimo to ale přichází v útvaru našem velké množství rozličných plodů, jež též co rody zvláštní určeny byly, o kterých alespoň u většiny není posud zjistěno, zdali vskutku patří k zvláštním ještě neznámým rodům rostlinným, aneb jestli pocházejí od známých již tvarů; nečítal jsem je v počet otisků rostlinných.

Květena, z nichž tehdejší rašeliny a tudiž uhelná ložiska se tvořila, byla mnohem četnější, nežli za nynějších časů. Květena skorem výhradně sestávala z rostlin nižších bezděložných (z ostatních počítá se k přechodnímu řádu Gymnosperma několik rodů; velmi pochybno je však, zdaž také dva neb tři rody jednoděložných mezi nimi se vyskytovaly). Hlavní výdatnou látku k tvoření se rašelin, tedy též k ukládání se slojí uhelných poskytovaly rostliny z řádu "Lycopodiacceí" a zvláštního tehdejší květeně řádů "Sigillarií". -

Naše plavuně jsou jen nízké, po zemi se ploužící mechovité rostliny, kteréž v teplejších krajinách mohou ovšem značnější výšky dosíci až k podobě malých stromků.

Nyní však pohleďme k plavuním tehdejším; tuť hlavně rod "Lepidodendron" dosahuje zcela jiného vývoje. Již kmeny, které v průchodu Musejním od Šternberka postaveny jsou, svědčí s dostatek o mohútnosti, k jaké plavuně uhelných dolů vyrůstaly, avšak na jiných místech v Čechách a jiných zemí nalezeny byly kmeny ještě mnohem silnější, mající tytýž 12 a více stop v objemu, z čehož lze soudit na výšku 90 i 100".

(Dokončení ve Vesmíru 1, 37, 1871/5)

Poznámky

1) Přednešeno ve schůzi odboru přírodnického prvního velikého sjezdu přátel a pěstovatelů věd přírodních, mathematických a inženýrských dne 29. května t. r. v Museum král. Českého.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleobotanika

O autorovi

Ot. Feistmantl

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu1 si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla.2 V...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné