Zprávy spolkové.

Odboru math. přírod. císařské akademie ve Vídni

zaslal při poslední schůzi dne 9. m. m. prof. Weiss ze Lvova důležitá skoumání o drobnohledném i lučebním sestrojení diatomací, kteréž, jak známo jsou nejjednodušší rostliny řasové, sestávající toliko z jednotlivých málo souvislých buniček. Někteří znamenití přírodozpytci, zejmena Ehrenberg řadil je do nedávna v říši tvorstva a sice mezi nálevníky, což arci úplně je zvráceno. Diatomace nalezáme také v Čechách v ohromných ložiskách na př. u Kučlína nedaleko Bíliny, kdež známá leštivá břidlice z nich se skládá a u Františkových lázní, kde tvoří se rostliny ty v nedočetném množství ve vodách stojatých. Ačkoliv diatomace jsou velmi důležity a zajímavy jak pro botanika tak pro geologa, nebyly přec do dnes dokonale proskoumány, tak že mnohé nesrovnalosti v ohledu tom až příliš příkře proti sobě stojí. Mnozí učenci považují diatomace za řasy jednobuněčné, a tomu v popředí snaží se Weiss odpírati, dokazuje bedlivým pozorováním drobnohledným, že každá z nich je organismem velmi složitým, sestávajícím z velikého množství malounkých tělisek kulovatých, jež každé o sobě schopno je všech úkonů životních. Zvláštní pak seřadění jejich je příčinou známého žíhaného a proužkovaného zevnějšku škořápek, kterýž úkaz považoval se dosud, kdy diatomace považováno za řasy jednobunečné, co zvláštní zmohutnění blány bunečné v některých určitých místech na spůsob žeber nebo povrchových obručí. Co týče se chemických studií Weissových, podotýkáme, že objevil v škořápce křemenité též železo a sice co nerozpustnou sloučeninu kyslíku. (Obšírnější pojednání uveřejněno bude v letošních zprávách cís. akad. Vídeňské.) - Dále zaslal akademii cís. dr. Emil Veyr, t. č. v Miláně meškající, některé původní práce geometrické a prof. Seegen předložil jí svá bádání o rozkladu látek bílkovitých při hladu, která konal na mladé dívce trpící snížením požeráku, následkem čehož jen velmi skrovné částky potravy tekuté požívati mohla. (Zprávy bližší podáme příště. Red.)

Z fisiokratické společnosti v Praze.

Zvěroléčitelskému odboru fysiokratické společnosti zaslal lesní p. Staruška z panství kn. Metternicha v Kynžvartu u lázní Marianských dobře zaopatřený kus plic jeleních s níťovkami (Filaria), podotýkaje ve zvláštním přípise, že v lesním jeho obvodu kalouchové, t. mladá zvěř jelení, často celý rok a déle nebezpečně pokašlávají velmi hubnou, v kříži chrnouce, až pak úplně zmořeni bídně za své béřou. Při pytvání více pošlých kalouchů zdály se p. lesnímu jediné plíce podezřelé a choré, ostatní ústrojí byla vesměs zdravá nejevíce pražádné stopy nemoci. V plících pak i v průduškách nalezeny bezčíslné zárodky niťovek, které dle předsevzatých drobnohledných zkoušek p. dr. Schöblem v Praze poznány co hlísty od niťovek dobytčích (Filaria pecorum) nikterak se nelišící. Tyto spůsobují u kalouchů podobnou nemoc jako u ovcí, jež pasouce se záhy z rána na zrosené neb vlhké trávě skrze chřípí a hubu zárodky co niť tenounkých hlístů do průdušky a do plíc dostávají, kteréž je pak ustavičně dráždí k tak zvanému kašli suchému. Zárodky niťovek libují si hlavně ve vlhku a zejmena z rána nalezáme je na vrcholcích orosené trávy luční i lesní, později, když tráva poněkud oschne, slezají dle všelikých pozorování opět dolů, v místa dosud vlhká, až pak za parného dne i do země hluboko zalézají. Uchránění zvěře od jejich nebezpečné a smrtící nákazy je tudiž velmi obtížné a dalo by se jen tehdy s úspěchem provésti, kdyby možno bylo zvěř lesní od ranní pastvy zdržeti. Fysiokratická společnost žádá všecky p. lesníky o další zprávy a pozorování v ohledu tomto, neboť jenom tím spůsobem usnadní se rozřešení mnohé dosud škodlivé záhady v nejskvělejší prospěch života praktického.