Jen počkej, leukemie!

Řidičů tramvaje nebo popelářů jsou plné mateřské školky. Čas tuhle ranou romantiku setře, díky čemuž občas patentový úřad zaznamená nový vynález nebo lidstvo obohatí své poznání o dosud neznámou zákonitost přírody. Raritní je potkat někoho, kdo, stejně jako hlavní hrdina filmu Vrchní prchni, vždycky chtěl být tím, co vystudoval, a pak se tím i živil. V tomto smyslu Vítězslav Bryja takovou raritou je – už v mateřské školce toužil být biologem. Nevěříte? Zeptejte se jeho maminky.