Karolinské zahrady

Evropské zahrady, zahradní koncepty a menažerie si dodnes zpravidla spojujeme s renesanční a barokní kulturou – a do značné míry zcela po právu. Ovšem už v 8. a 9. století západně od nás, za vlády franského císaře Karla Velikého, jeho syna a vnuků, nastal duchovní i kulturní rozkvět, pro který používáme souhrnné označení karolinská renesance. K mnoha projevům duchovní a intelektuální činnosti tohoto období patří rovněž dílčí snahy o konceptuální přístup k zahradám.

Důvodem, proč se zahrady v raném středověku dostávaly do centra pozornosti, přitom nebyl jen jejich praktický užitek, jako je pěstování okrasných rostlin, produkce potravin a léčivých bylin nebo snaha o kultivaci okolí. Mniši té doby považovali práci na klášterní zahradě za důležité duchovní cvičení. V jejich představách šlo o činnost prospěšnou nejen pro zahradu samotnou, ale též pro spásu lidské duše. Již pravidla mnišského života, známá jako řehole sv. Benedikta, stanovila, že klášter má obsahovat vlastní zahradu.

1. Plán kláštera v St. Gallen je unikátním svědectvím o roli klášterních zahrad kolem roku 820, kdy plán vznikl. Na pěti sešitých pergamenech o celkové velikosti 113×77 cm tu červený inkoust znázorňuje jednotlivé objekty klášterního areálu, zatímco hnědý inkoust vyhradili autoři popiskům. Centrální část plánu zobrazuje strom uprostřed křížové chodby; jde o odkaz na dodnes typické klášterní rajské dvory. V pravé horní části plán zachycuje zeleninovou zahradu se jmény 18 druhů rostlin. Vlevo od ní je třetí zahrada, tvořená klášterním hřbitovem s ovocnými stromy; nejde o náhodu, ovocné stromy symbolizují příslib plodů věčné spásy. V levém horním rohu je čtvrtá zahrada – bylinková zahrádka s kořením a léčivými rostlinami.

Snímek Klášterní knihovna v St. Gallenu, Codex Sangallensis 1092

Na významu v té době nabyly také panovnické zahrady s exotickou zvěří – menažerie (ve franských pramenech označované jako brogili). Takto koncipované zahrady se staly součástí reprezentace panovníkova majestátu a nacházely se na důležitých panovnických falcích, tedy venkovských správních centrech, která panovník pravidelně objížděl, konal zde sněmy, rozhodoval o rozličných záležitostech, čímž fakticky vykonával vládu. Zahrady na falcích proto byly také projevem franské politické kultury. Nejvýznačnější menažerii měla falc v Cáchách, o níž máme také zdaleka nejvíce zpráv; mimo jiné proto, že pozornost karolinských autorů jitřila zdejší kuriozita, o které se ještě zmíním – císařův slon.

2. Kolem roku 840 vznikla tato karolinská představa biblické zahrady ráje, vyobrazená v Bibli Moutier-Grandval.

Snímek Britská knihovna v Londýně, Add. Ms. 10546, fol. 5v

Karolinské klášterní zahrady

Ideální představy o podobě karolinské zahrady zobrazuje plán, vytvořený počátkem 9. století mnichy, zamýšlejícími se nad tím, co všechno by měl obsahovat soběstačný klášter. Listina uložená v klášteře St. Gallen představuje impozantní památku (obr. 1), z níž je patrné, že zahrady zcela neodmyslitelně patřily k raně středověkému klášteru a v ideálním případě jich v prostoru kláštera mělo být několik a s rozmanitou vegetací. Přitom plnily řadu funkcí – nejen zaopatřovaly mnichy potřebnou stravou a léčivými přípravky, ale byly též místem rozjímání, které symbolicky odkazovalo na zaslíbené plody ráje. Současně s tím měly zahrady estetickou funkci, čehož si byli dobře vědomi už karolinští autoři, jak dokládá radostný přípisek na klášterním plánu: Zde raší v kráse sazeničky zeleniny.