Popsán nový kytovec – orcela Heinsohnova

V řekách a mělkých mořích jihovýchodní Asie se vyskytuje bělošedý ozubený kytovec orcela tuponosá (Orcaella brevirostris). Její délka se pohybuje kolem dvou metrů, a jak český název naznačuje, nemá jako delfíni protažené čelisti, ale tupě zakončenou hlavu. Pravděpodobně je delfínům příbuzná, byť se vzhledem hodně podobá běluze či narvalovi, s kterými byla dříve spojována. Rozšířena je jednak v jihovýchodní Asii od východního pobřeží Indie k Jávě a Borneu, jednak v severní Austrálii a v pobřežních vodách Nové Guineje. Nedávné výzkumy lebek orcel z celého areálu ukázaly, že australské (a novoguinejské) orcely jsou odlišné od jihovýchodoasijských.

Komplexní pohled na tato zvířata včetně molekulárních analýz jasně ukázal, že se australské orcely odlišují od asijských zbarvením (bývají spíše trojbarevné než dvojbarevné), větší velikostí, užší ocasní ploutví, tvarem a výškou hřbetní ploutve, nepřítomností rýhy na zádech, lebečními znaky a též z molekulárního hlediska. Celý soubor odlišností nakonec vyústil v rozhodnutí vymezit australskou orcelu jako nový druh Orcaella heinsohni, česky je zatím uváděna jako orcela Heinsohnova nebo také orcela tupoploutvá (překlad angl. snubfin). Izolace těchto dvou forem vznikla pravděpodobně v důsledku kolísání hladiny světového oceánu v pleistocénu, jež bylo vyvoláno střídáním dob ledových a meziledových. Nová orcela má oproti asijské příbuzné velkou výhodu, neboť jí v australských vodách nehrozí tolik nebezpečí vinou lidských aktivit, jako je lov pro tuk. Dodejme, že se asijská orcela dělí na základě molekulární dat na linii čistě sladkovodní (v řece Mekongu) a mořskou i sladkovodní ve zbytku asijského areálu. V posledních letech patří bohužel vlivem člověka k vážně ohroženým druhům kytovců. (Marine Mammal Science 21, 365–400, 2005/3)