Zabydlování prostoru

Pro mne není valného rozdílu mezi figurálním a nefigurálním sochařstvím. Pro mne je sochařství jakýsi druh organizování prostoru nebo příjemnějším slovem zabydlování prostoru, a to nejrůznějším způsobem, řekl Kurt Gebauer v závěru Sympozia o figurální plastice na AVU v Praze r. 1995. Myslím si, že je to nesmírně přesné a jazyk a celá tradice to potvrzují. Figura znamenala totiž v latině tvar, podobu, ale i půvab a krásu. Slovo figura pochází od slovesa fingere (participium je fictus), které znamenalo vytvářet, tvořit a ještě původněji ‚hníst z hlíny‘. A máme další odvozené slovo effigies, znamenající podobu, zpodobení, obraz i sochu. Každé sochařství je tedy figurativní v doslovném smyslu, je vytvářením, hnětením tvarů, figur.

A zabydlování? O tom jsou přece první kapitoly Genesis, vždyť první člověk byl stvořen z ‚prachu země‘, tedy uhněten z hlíny, ostatně odtud pochází jeho jméno Adam, které je i jménem člověka. Kurt Gebauer to opět potvrzuje: r. 1972 vystavil v Paříži spolu s vycpanými Plavkyněmi i fotografii svého ani ne ročního syna Jana jako dokumentaci své sochařské práce. Návštěvníci to moc nepochopili, dodává, říkali jen, že je to pěkná fotografie.

Kurt Gebauer zabydlel svými figurami kde co. V roce 1981 malostranské dvorky, kde se vznášely Plavkyně, jedna figura tam odpočívala na pohovce a další koukaly z oken. Nedávno koukaly podobné figury z oken Zemského muzea Dolního Rakouska a vy se na ně můžete koukat na zadní stránce obálky. V roce 1985 zabydlil Gebauer zahradu Galerie H v Kostelci nad Černými Lesy – tentokrát (velkými) trpaslíky: byli tam trpaslíci stojící, sedící, ležící, dřepící, myslící. A když jste se pak ze zahrady vraceli a podívali se vzhůru na střechu stodoly, z vikýře tam na vás mířil jeden trpaslík samopalem. Trpaslíci trochu trvanlivější – laminátoví – zabydlili přes léto Vojanovy sady, aby pak trávili zasloužený odpočinek na zahradě domu, v němž Gebauer bydlí. Jeden z nich přelezl k sousedům, za panem prezidentem. A když se konal r. 1987 v Paláci kultury Rockfest, zabydlili jeden balkon Zdraviči – kynoucí papaláši. Doba ale tehdy už pokročila, a tak se museli odstranit nikoli papaláši, ale černý samet lemující balkon. Modrý samet kupodivu už reálné (nebo nereálné?) papaláše nedráždil. Kurt Gebauer byl (a teď mne s trochou hrůzy napadá: a je) sochařem absurdistánu, který se sám skrze jeho sochy zviditelňuje. Český rybník, zabydlený (opět ve Vojanových sadech) koupajícími se dámami, vyvolal protesty proti hanobení českého ženství. Před rozdělením Československa udělal Gebauer živé sousoší: dvě krojované dívky na rudé tribuně rozstříhávaly československé vlaječky a sešívaly je v podivné novotvary. A teď nám zase ze zdi zámku v Hradci nad Moravicí lezou podivné housenky.

Sochy Kurta Gebauera jsou fakt vážně veselé.