K čemu také může být dobrá žlutá rýže
| 5. 11. 1999Přece k odstranění nedostatku vitaminu A, odpoví čtenář příspěvku Miloše Ondřeje (Vesmír 78, 657, 1999/11). Ale také k tomu, abychom si uvědomili, jak daleká je cesta od ušlechtilého záměru k jeho uskutečnění a co všechno nás na ní může potkat.
„Žlutá rýže“ obsahující karoten byla vyvinuta v rámci výzkumného projektu 5. rámcového programu Evropské komise, zaměřeného na zlepšování kvality života a využívání přírodních zdrojů, tedy především na aplikovaný, nikoli základní výzkum (viz tiskové prohlášení na 158.169.50.70/comm/dg12/press/1999/pr0308en...). Přesto sami autoři zdůrazňují, že ještě nějakou dobu potrvá, než se rýže obohacená karotenem dostane na talíř. Zbývá totiž vyřešit několik poměrně zásadních „maličkostí“:
- Od laboratorního transgenu je daleko k použitelné odrůdě. Jediná odrůda žluté rýže asi nebude vyhovovat podmínkám od podhůří Himálaje až po bažiny Mekongu. Vyvíjení celé řady „lokalizovaných“ odrůd klasickými šlechtitelskými metodami potrvá léta.
- Aby se vůbec dalo začít se šlechtěním, musí úřady dbající na bezpečnost genetických technologií pustit žlutou rýži ze skleníku na pole. Lze předpokládat, že se do příslušného – asi dost nákladného a zdlouhavého – řízení (a už určitě ne do šlechtění) nikdo nepustí, pokud žlutá rýže nebude podle platných předpisů přezkoumána z hlediska zdravotní nezávadnosti. Z analogie s nedávnou zkušeností s transgenními brambory můžeme čekat, že zkoušky budou spočívat ve sledování zdravotního stavu potkanů krmených výhradně buď obyčejnou, nebo transgenní rýží. Potkani budou asi chřadnout, protože rýžová dieta je poněkud jednostranná; a nebylo by překvapující, kdyby se ukázalo, že po (nešlechtěné) transgenní rýži chřadnou víc než po tradiční rýži, pečlivě a dlouhodobě šlechtěné a kupříkladu také bohatší na nejrůznější živiny.
- Součástí programu Evropské komise je i zajištění volné dostupnosti vyšlechtěných odrůd pro rolníky z rozvojových zemí. Ne každý, kdo vyvíjí „zdravé plodiny“, však může počítat s velkorysou finanční podporou, která to umožňuje. A ani sebelepší kulturní plodina nemá šanci na uplatnění, pokud je její dostupnost omezována vysokou cenou osiva nebo zákazem pěstování vlastní setby (jak tomu často bývá u transgenních, zpravidla patentovaných odrůd).
Je na čtenáři, aby posoudil, v jak blízké budoucnosti se dočkáme třeba uznaných kulturních odrůd obohacených vitaminem E, pokud máme zatím jen nadějné pokusy s A. thaliana a víru, že rýže se bude chovat stejně.
Ke stažení
- Článek ve formátu PDF [267,09 kB]