Aktuální číslo:

2026/7

Téma měsíce:

Mapy

Obálka čísla

Hrdlo láhve

 |  5. 10. 1994
 |  Vesmír 73, 589, 1994/10

„Bottle neck“ je v populační genetice terminus technicus pro stav, kdy populace prochází prudkým snížením počtu jedinců („hrdlem láhve“) a v důsledku toho se v ní mění frekvence alel, která už zůstane změněna i po jejím následném početním vzrůstu. Jinými slovy, překonání krize či bariéry působí kvalitativní změnu toho, kdo ji překonal. Zcela obdobná situace nastává i u jednotlivce při pronikání do společenských struktur či jejich vyšších pater (není-li právě náhodou období obcházení revolučních gard). Jako při excitaci atomů je tu nutno nejprve překonat energetickou bariéru, často značné velikosti. Četné biblické obrazy tu platí jako vystřižené – o strmé a trnité pěšině a úzké brance, mnoha povolaných a málo vyvolených, o těch, kterým bude vzato i to málo, co mají, a bude přidáno oněm, kteří mají hodně. Pokud se jedinci souhrou okolností i osobních dispozic podaří proti všemu očekávání hrdlem láhve proniknout a překonat houfy Scyll a Charybd ležících na přímé trajektorii, vše se náhle změní, nastává zde doslova přeměna jeho nejvnitřnější podstaty.

Předně se dotyčný jedinec začíná těšit obecné ochraně a úctě – dílem jako hrdina vracející se z bitvy, dílem jako ten, jehož osud z nepochopitelných důvodů ušetřil (tento stav budí od nepaměti pověrečný respekt – od osvobozování utržených šibeničníků ve středověku po případ hýčkaného a hájeného kuřete, které v xaverovském masokombinátě z dopuštění osudu živo prošlo celou zpracovatelskou linku).

Dalším charakteristickým doprovodným příznakem pak je prudké snížení nároků na něho kladených. Zatímco v subalterní pozici si jakýkoliv lapsus dovolit nelze, ve vyšších však poměrně snadno a vždy zůstává otevřena možnost, že náhodou utroušená poznámka skrývá nějaký hlubší smysl, posluchačem nepochopený. Jak známo, je-li mezi kanonizované texty zařazen omylem třeba recept na svíčkovou, není vcelku pochyb, že v něm budoucí interpreti naleznou všechnu moudrost všehomíra. Potíž je pouze ve zvládnutí techniky, jak ho láhevním ústím, kolem nějž je permanentní tlačenice, dovedně protáhnout.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kulturní a sociální antropologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Když bahno teče jako ledovec

Když bahno teče jako ledovec

Petr Brož  |  7. 7. 2026
Už několik desetiletí si věda láme hlavu nad zvláštními, několik desítek metrů vysokými kopci rozesetými po různých částech Marsu. Je přitom...
Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů

Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů uzamčeno

Jitka Močičková  |  7. 7. 2026
Mapy jsou často vnímány jako důvěryhodné médium založené na seriózních datech. Proto nebývají podrobovány stejné míře kritické reflexe jako text,...
Když mapa mluví

Když mapa mluví uzamčeno

Jan D. Bláha  |  7. 7. 2026
Mapy patří k nejpřesvědčivějším obrazům světa. Působí věcně a spolehlivě, nejsou však pouhým otiskem reality. Každá mapa je výsledkem rozhodnutí,...