Zombifikace na Haiti a analýza DNA

Zombi je podle slovníků strašidlo, oživený mrtvý, tedy mrtvola oživená čarodějnictvím (vzniklo ze zumbi – fetiš). Původně to byl bůh v podobě krajty. V přeneseném významu je to někdo, kdo žije čistě mechanicky, tupá a apatická osoba, která je produktem vúdú (woodoo) – víry a čarodějnictví rozšířeného na Haiti. To je frankofonní stát v karibské oblasti, sousedí s Dominikánskou republikou. Má asi 10 milionů obyvatel, 90 % z toho jsou černoši, 9 % mulati a 1 % běloši. Ještě r. 1987 bylo 57 % obyvatel negramotných.

V roce 1492 u ostrova přistál Kolumbus a nazval jej Hispaniola. V 16. století tam byla španělská, později i francouzská kolonie, r. 1804 černošský generál Dessalines vydobyl místnímu obyvatelstvu svobodu a založil první černošský ústavní stát. Haiťané hodně zkusili – ovládnutí francouzskými piráty, otroctví, několik vstupů zahraničních vojsk, bídu...

Zombifikace se stala předmětem zájmu západní společnosti během okupace Haiti Spojenými státy v letech 1915–1943. Spojené národy (jejichž členem je Haiti od r. 1945) se pokoušejí proti kultu vúdú bojovat, ale i dnes na něj většina Haiťanů věří. Američtí lékaři dokonce na kult svalují vinu za epidemii aidsu na Haiti. Britský časopis „The Lancet“ (350, 1094, 1997) věnuje zombifikaci (tedy postupu při vzniku zombiho) článek od jednoho amerického antropologa a psychiatra a jednoho haitského lékaře. Tamní lékaři zombifikaci považují za otravu, haitská církev za čarodějnictví. Zombifikace je podle haitských zákonů zločinem a považuje se za vraždu, i když oběť zůstane naživu.

Podstata zombifikace je v tom, že mladá osoba následkem čarodějnictví nebo nemoci náhle onemocní, je rodinou považována za mrtvou, uložena do hrobu (ty jsou nad zemí na rodinném pozemku). Pak je čarodějem zvaným boko „ukradena“ a kouzly tajně přivedena zpět k životu, ale bez normálních duševních schopností a bez paměti. Podle místních názorů je možné oddělení těla (corpus cadavere) s gwo-bon-air (animálním principem) od n-bon-air, tj. principu duševní činnosti, vědomí a paměti. N-bon-air je uchováván čarodějem v zazátkované láhvi nebo kameninovém hrnci a nazývá se zombi astral. Taková osoba – zombi – je držena čarodějem v otroctví. Někdy se ale osvobodí, a pak bez paměti bloudí krajinou. Třeba až po letech ji rodina náhodně rozpozná, vezme ji domů a pečuje o ni. Důkaz, že to tak je, plyne z toho, že její hrob je najednou prázdný. To, že zombi cadavere se vrátí k rodině, je způsobeno rozbitím láhve s jeho zombi astral nebo tím, že boko omylem dal zombimu v jídle sůl. Také může boko zemřít a zombi je svou rodinou osvobozen, nebo může být osvobozen božím zásahem... Zombi však je bez paměti a duševních schopností, takže může být snadno znovu zotročen. Zombiové se poznají podle strnulého pohledu, nosového hlasu a poruch chování (jako jsou bezúčelné pohyby, nesmyslné opakování slov nebo vět aj.).

Skutečná podstata zombifikace je duševní nemoc nebo chronická otrava

V „The Lancet“ se popisují tři případy zombiů navrácených rodinám. Ani v jednom případě analýza DNA (její otisky, fingerprinting) neodpovídala DNA příslušné rodiny. V jednom případě byla diagnostikována schizofrenie, v jednom organické postižení mozku a epilepsie a ve třetím porucha identity. Nešlo tedy o skutečné zombie podle tamějších pověr, ale o duševně nemocné lidi, mylně považované za členy rodiny, která je „znovu nalezla“. Kult vúdú a pověry o zombifikaci udržují tajné společnosti, které jsou ilegální, ale fungují. Takže rodina náhodně pozná svého kdysi zemřelého člena a pečuje o něj, ač je to někdo cizí a nemocný.

Je možné, že bokové, domorodí čarodějové, u někoho otravou vyvolají zdánlivou smrt, po pohřbu tělo vyndají z hrobu, oživí a zotročí. Bokové nepochybně mají jedy, jimiž lze zdánlivou smrt vyvolat. Je to tetrodotoxin z ryby fugu (Arothron hispidus z čeledi Tetraodontidae). Zdánlivá smrt po požití ryby fugu v Japonsku (něco na způsob ruské rulety v restauracích) je známa a popsána, tetrodotoxin blokuje vedení v nervech působením na sodíkový kanál a může vyvolat stavy připomínající zombie (viz také Vesmír 75, 235, 1996/4).

Další možností je, že čaroděj oběti podá extrakt z indického stromu Hippomane mancinella z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae). Jeho plody jsou podobné jablkům (španělsky manzinella je zdrobnělina z manzana – jablko) a mají ostrou svíravou chuť. Svíravé účinky se snad hodí čaroději při aplikaci jedu. Ale podle pátrání profesora Z. Černohorského uvádí Kavina, že mléko manzinelly je samo jedovaté, obsahuje šípové jedy – tedy něco jako kurare. Ty ovšem vedou k ochromení. Dokonce se prý člověk může přiotrávit, když pod manzinellou spí.

Poslední uváděná možnost farmakologické „zombifikace“ je pro nás nejdůležitější. Přechodné změny osobnosti lze vyvolat semeny durmanu (Datura stramonium), která obsahují alkaloidy atropin, hyoscin –skopolamin (podle italského přírodovědce G. A. Scopoliho, † 1788). Skopolamin vyvolává obluzení a používala jej policie při „testech pravdy“. Patří mezi delirantní halucinogeny (jedy vyvolávající obluzení). Delirium a halucinace – vidění neexistujících předmětů nebo slyšení neexistujících zvuků – ovšem patří do psychiatrické diagnostiky. Podle novinových zpráv už naši mladiství přišli na to, že semena durmanu (který roste na smetištích) se svými účinky podobají LSD, a občas si jimi navozují obluzení.

Protože, jak se zdá, musíme mít od všeho, proč bychom nemohli mít malé české zombie? Poslední věta citovaného článku z „The Lancet“ zní: Bude zajímavé zjistit, jak zombifikace odráží současné názory na psychopatologii Haiťanů i národní historii černé republiky bývalých otroků, kteří od věků čelí trvalé hrozbě politické závislosti, zevní intervence a ztráty sebeurčení