Řeč jako to, co si přinášíme do života

Jste schopni odlišit mluvenou holandštinu od japonštiny? Novorozeně po vyslechnutí několika vět ano. Rychlost, s níž se dítě učí rozpoznat rytmus a melodii mateřského jazyka, se stala východiskem lingvistického nativizmu. Podle tohoto přístupu lidský mozek obsahuje pomyslný funkční modul, který nás vybavuje schopností naučit se, rozumět a tvořit řeč. Jednu ze základních pouček nativizmu vyslovil Noam Chomsky: Jednotlivé jazyky jsou postaveny na stejných zákonitostech a schopnost naučit se jim se automaticky vyvine u každého člověka.

Náš vrozený jazykový modul obsahuje procesory, které zpracovávají a tvoří gramatické celky. Když se učíme jazyku, procesory jsou velice jemně naladěny na vlny místní mluvy. A právě jemné naladění je nezbytné k tomu, aby se dítě naučilo fonémům (hláskám), morfémům (významovým jednotkám slov), lexiku (slovům a jejich významu) a syntaxi (skladbě). To vše dohromady zajišťuje neuvěřitelnou rychlost, s níž si dítě osvojuje gramatiku i slovní zásobu, a pohotovost, s níž ji užívá. Tříleté dítě si denně zapamatuje velké množství nových slov, aniž by se jim muselo učit.

Původní názor, podle nějž se učíme mluvit tím, že napodobujeme slyšené nebo se snažíme přeložit význam do vět (viz Vesmír 79, 676, 2000/12) pravděpodobně neodpovídá skutečnosti. Jsme totiž schopni vytvořit nespočetné množství správných vět s užitím velmi omezené slovní zásoby. Jsme dokonce schopni vytvořit gramaticky bezchybné věty, jež však nemají žádný význam.

Jak již bylo uvedeno, jazykový modul musí být naladěn na melodii a rytmus mateřského jazyka. Jestliže něčí mateřština nerozlišuje některé fonémy, dotyčný tyto fonémy nebude rozlišovat ani v dospělosti – jeho mozkový modul není na tuto skutečnost nastaven. Například Čech je v raném dětství okolnostmi veden k rozlišování l a r, a proto tyto hlásky bezpečně rozeznává po celý život. Naproti tomu Japonec, který se s češtinou setká až v dospělosti, si už vždycky bude plést slova hlad a hrad. To vše je v souladu s nativistickým názorem, že jazykové zákonitosti jsou zabudovány v mozku a dítě nemusí nic než pozorně naslouchat a osvojovat si slyšené.

Jestliže máme doma novorozeně, můžeme si ověřit, že odlišný jazyk rozpozná. Reaguje na něj podobně jako na jiné neočekávané zvuky – zvýší intenzitu a rychlost dumlání dudlíku. Experimentálně se na novorozeňatech ověřovalo, jak rozeznají rozdíl mezi holandštinou a japonštinou. Zjistilo se, že změna reakce byla skutečně vyvolána změnou jazyka, neboť výměna řečníka žádnou odezvu neměla. To však ještě nemusí znamenat, že je tato schopnost lidskou výsadou. Vznikem jazyka se zabývají i evoluční biologové (viz Vesmír 79, 678, 2000/12). Překvapení při změně jazyka bylo zjištěno také u poloopic tamarinů (tamarinové otáčeli hlavu a hledali, odkud zvuky nového jazyka přicházejí). Zdá se, že rozlišení dvou jazyků není tak složitou záležitostí, jak jsme předpokládali, a není projevem vlastním výhradně lidskému mozku. (Science 288, 349–351, 2000, Journal of Experimental Psychology 24, 756–766, 1998)