LSD pro výuku?
V letech 1952 až 1974 probíhal v bývalé ČSSR legální výzkum látky LSD-25. Jak dosvědčují články z dobového tisku a svědectví zainteresovaných, šlo o vskutku rozsáhlá bádání. „Byl to šlágr,“ říkává docent Miloš Vojtěchovský, „epocha halucinogenů v rámci globální expanze psychofarmakologie do psychiatrie.“ A skutečně, látka se zkoumala ve všemožných souvislostech – od vlivu na tvorbu spermií přes léčbu nejrůznějších duševních onemocnění až po pokusy ovlivnit zážitek LSD etylalkoholem. Zvláštní pozornosti se dostalo sezením pořádaným z přesvědčení, že zážitek LSD je pro psychoterapeuta cennou zkušeností.
První zájemci z řad psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů prošli vlastní „intoxikací“ v první polovině padesátých let pod vedením J. Roubíčka a J. Srnce. O LSD se toho tenkrát ještě mnoho nevědělo, někteří sice znali experimenty S. Nevoleho s meskalinem a knihu „O čtyřrozměrném vidění“, ale LSD bylo něčím novým. Zájemci tehdy většinou očekávali „neobvyklý zážitek“ a také „experimentální psychózu“ a vhled do světa duševně nemocného.
Za oněch více než 20 let ustoupila zmíněná teze do pozadí a vynořily se dvě další teorie: první orientovala zážitek (po vzoru psychoanalýzy) do hlubin individuálního nevědomí, druhá do oblastí tradičně popisovaných v různých mystických naukách.
Ve studii navazující na práci Rosse Crockforda, který se zabývá širšími souvislostmi LSD za železnou oponou, jsme se pod vedením PhDr. Jiřiny Šiklové pokusili s kolegou Ingmarem Gormanem zachytit zpětné hodnocení prožitků lidmi, kteří tenkrát prošli v kontrolovaných podmínkách aspoň jedním „didakticky“ zaměřeným sezením.
Vyhodnoceno bylo 22 polostrukturovaných rozhovorů a 22 dotazníků. Ne všichni respondenti dotazníkového šetření odpovídali i v přímém rozhovoru, nicméně překrytí mezi nimi bylo velké. Všichni respondenti jsou profesionály na poli psychologie nebo psychiatrie a jistě není bez zajímavosti, že mnozí z nich dnes přednášejí na předních českých univerzitách a jsou ve svém oboru špičkovými pracovníky.
Na otázku, zda pro respondenty měla zkušenost s LSD nějaký dlouhodobě pozitivní efekt, ať už ve sféře profesní či osobní, uvedlo 20 z 21 dotazovaných, že ano. Všichni dotazovaní navíc uvedli, že zkušenost s LSD rozšířila v nějakém směru jejich sebepoznání. 1)
Ačkoli rizika nelze podceňovat, nikdo z dotazovaných neuvedl, že by pro něj měla intoxikace jakýkoliv dlouhodobě negativní přínos. Naopak všichni dotazovaní uvedli, že by akceptovali kontrolované zpřístupnění LSD pro didaktické účely.
Světové psychedelické fórum v Basileji potvrdilo, že diskuse o využití LSD a jiných psychedelických látek se znovu otevírá. Kromě léčby závislostí a psychoterapie jako takové se velký význam přikládá právě osobnímu prožitku pro rozšíření vlastního poznání i pro růst osobnosti. Podle názoru autorů zmíněné studie, Ingmara Gormana i mého je vhodné navázat na výzkum výukových možností psychedelických látek a předat zkušenosti z éry legálního experimentování nové generaci badatelů.
Pozn. red.: Diethylamid kyseliny lysergové poprvé syntetizoval nedávno zesnulý chemik Albert Hofmann (11. ledna 1906–29. dubna 2008) v roce 1938, avšak nepokládal ji za zajímavou. Její psychotropní účinky poznal až po pěti letech, 16. dubna 1943, kdy ji neúmyslně požil (náhodně olízl konečky prstů). Po třech dnech už zahájil na sobě a na svých spolupracovnících sérii experimentů. LSD-25 se stalo módou a „zázračným lékem“ psychiatrie. Bylo však také démonizováno a koncem šedesátých let již bylo v řadě států ilegální drogou.
Poznámky
Ke stažení
- článek v souboru pdf [117,44 kB]