Čistší ovzduší i doma

Před 8 lety, když federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek prosazoval limity ochrany ovzduší na úrovni Evropské unie, našlo se jen málo optimistů, kteří věřili, že je česká energetika a průmysl splní do 31. 12. 1998. Česká ekonomika, zděděná z období centrálního plánování, se vyznačovala vysokou energetickou náročností a vysokým měrným znečištěním životního prostředí na jednotku produkce. Obdobně tomu bylo v Polsku a bývalé NDR. Porovnání těchto parametrů se státy OECD bylo jasným důkazem neefektivnosti centrálně plánované ekonomiky a neschopnosti řešit nejen ekonomické, ale také ekologické problémy. Dnes můžeme konstatovat, že v průběhu posledních 8 let se významně snížily zejména emise oxidu siřičitého, tuhých látek a oxidů dusíku.

Emise oxidu siřičitého

Během 10 let (1985–1997) poklesly emise SO₂ o 69 %. Přitom je třeba vzít v úvahu, že tak výrazné zlepšení nastalo již o dva roky dříve, než nabyl účinnosti zákon o ochraně ovzduší č. 309/1991 (1. 1. 1999). Podle velice střízlivého odhadu můžeme předpokládat, že v r. 1998 emise této škodliviny dále významně klesly a že v r. 1999 jsou na úrovni asi 18 % množství uvolňovaného do životního prostředí v osmdesátých letech.

Tato čísla dokazují „ekologické“ chování především energetiky a průmyslu. Mezi nejúspěšnější se řadí členové České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (CzBCSD). Např. Koramo Kolín díky přechodu na využití zemního plynu emise SO₂ téměř vyloučilo, a to při evidovaném poklesu z 1951 tun v r. 1989 na 0,46 tun v r. 1997. K obdobnému vývoji došlo i v JIP-Papírny Větřní, kde ve stejném období poklesly emise z 4340 tun na 24,9 tuny. Díky instalaci moderní účinné technologie se sníží i emise z velkých energetických zdrojů, např. Chemopetrolu, a. s., na méně než 10 % úrovně počátku 90. let. Objemově nejvýznamnější odsiřovací program uskutečňuje ČEZ, a. s. Emise jak oxidu siřičitého, tak tuhých látek se podle jeho strategie sníží do r. 2000 v porovnání s r. 1993 o 90 %.

Emise tuhých látek

Tuhé látky jsou pro lidské zdraví rizikovější než oxid siřičitý, který snášíme i ve vysokých koncentracích, pokud ovšem působí izolovaně. Například známé zvýšení úmrtnosti během smogové situace v Londýně r. 1952 se připisuje společnému účinku vysokých koncentrací polétavého prachu a oxidu siřičitého. Pro snížení negativních dopadů znečištěného ovzduší na lidské zdraví je proto velice významné, že emise tuhých látek v letech 1985-1997 poklesly o 87 %.

Emise oxidů dusíku

Emise oxidů dusíku se snížily z 816 kilotun v r. 1987 na 423 kilotun v r. 1997. Zároveň však podíl velkých zdrojů na produkci tohoto znečištění celostátně poklesl z 64,2 % v r. 1992 na 44,3 % v r. 1997, to znamená, že v současné době v tvorbě této znečišťující látky převažují mobilní zdroje. V Praze činí podíl mobilních zdrojů již 71 %. Za 5 let klesly emise NO_x z velkých zdrojů celkem o 64 %.

Mnoho podniků dokonce splnilo limity ochrany ovzduší mnohem dříve, než nabyly účinnosti nové, významně přísnější standardy ochrany ovzduší. Čemu za to vděčíme? Pevná paliva s vysokým obsahem síry byla nahrazena kvalitnějším uhlím, jinde se pevná paliva přestala používat úplně a nahradila se plynem. Instalovala se mnohá odsiřovací zařízení, postavily se fluidní kotle a zvýšila se účinnosti využití energie (tabulka).

Česká republika splnila, ba daleko překročila cíl druhého protokolu Konvence EHK OSN o dálkovém přenosu znečištění ovzduší přes hranice států (UN ECE Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution). Cílem bylo snížit emise SO₂ do r. 2000 na 70 % úrovně r. 1990 (citováno dle zprávy EEA Dobris 2). V ČR byla tato cílová hodnota překročena již r. 1994.

Podle zprávy OECD (Towards Sustainable Development – Environmental Indicators, 1998) se za 15 let (1980–1995) podařilo snížit emise SO₂ o 75 % a více pouze Finsku, Norsku, Rakousku a Švédsku. Předpokládá se, že u nás emise této škodliviny poklesnou za 14 let (1985–1999) o 82 % (tabulka). Porovnáme-li výsledky odsiřovacího programu na základě ekonomického potenciálu vyjádřeného HDP (tabulka), vynikne postavení naší republiky ještě výrazněji.

Předpokládá se, že v měrných emisích SO₂ budeme již letos na průměru států OECD. Stále ještě nebudeme na úrovni vyspělých států v měrném znečištění na jednotku HDP (tabulka). Je zřejmé, že dalším krokem musí být zvyšování energetické účinnosti naší ekonomiky.

Vítězství nejen sportovní

Vedle vítězství našich hokejistů na Olympijských hrách 1998 je popsané zlepšení ovzduší jedním z ojedinělých významných úspěchů polistopadového vývoje v ČR. Pro naše hromadné sdělovací prostředky jsou však česká vítězství zajímavá asi jen ve sportu. I když uvedené výsledky byly předmětem společné tiskové konference MŽP a České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj a informovaly o ní naše přední deníky, nepodařilo se nám objevit článek, který by nesporné úspěchy české energetiky a českého průmyslu ocenil podrobněji a zasvěceně. Výjimkou byl pořad Českého rozhlasu Meteor v sobotu 23. 1. 1999.

Je zarážející porovnat prostor věnovaný domácí problematice dotýkající se bezprostředně každého z nás a např. ovzduší v Asii (viz MF Dnes 26. 1. 1999: V indickém Dillí se již nedá dýchat, Téměř všechna velkoměsta Asie se dusí) a mafiím (Za neapolskými fasádami třímají žezlo v rukou gangy Camorry).

Dalším pro mne nepochopitelným rysem je zpochybňování dosažených výsledků poukazováním na pokles ekonomiky. Zaprvé příroda nerozlišuje ve své reakci, jaká je příčina změny, a za druhé pokles HDP i průmyslové produkce jsou řádově menší než pokles emisí (v r. 1998 97,2 %, resp. 87,3 % úrovně r. 1990).

Občan tohoto státu je proto ze všech stran zasypáván informacemi o katastrofách, a potom se divíme, že máme mizernou náladu. Je těžké uvěřit, že nás naše úspěchy nezajímají a netěší. Oslava vítězství našich hokejistů v Naganu svědčí o pravém opaku. A dostat se po desetiletích, kdy jsme patřili mezi největší znečišťovatele ovzduší v Evropě, na současnou úroveň, je podle mého názoru ještě významnější úspěch.